Začněme tím, co většina lidí neví: avokádo je botanicky bobule. Ano, čtete správně – oblíbená surovina do toastů a guacamole patří mezi ovoce, přesněji mezi jednosemenné bobule. Stejnou botanickou kategorii tvoří například banány, zatímco meloun je přesněji řečeno tykvovitá bobule. A přesto je to právě avokádo, které v posledních dvaceti letech dobývá Instagram, kavárny a kuchyňské linky po celém světě způsobem, jakým to žádná jiná bobule v historii nedokázala.
Na Instagramu vám vrátí hashag #avocado miliony příspěvků. Jsou tam fotky avokádového toastu, avokádových latte servírovaných v půlce slupek či půlky avokáda zapečené s vejcem. Pro ovoce, které se ještě v 60. letech v Británii nejčastěji dusilo a podávalo s vanilkovým krémem, to je pozoruhodná kariéra.
Avokádo, které nemělo „přežít“
Avokádo čili plod hruškovce přelahodného tu vlastně vůbec nemělo být. A to je možná nejzajímavější věc na celém jeho příběhu.
Jako většina rostlin se avokádo spoléhá na to, že zvířata sní jeho plod, odejdou jinam a semeno vyloučí na novém místě. Jenže – viděli jste někdy avokádovou pecku? Dnes snad neexistuje žádné zvíře, které by ji spolklo celou. Kdysi existovala zvířata – mamuti, obří lenochodi a další, která Ameriku obývala před třinácti tisíci lety. Pak vyhynula a avokádo s nimi mělo vyhynout také.
- Proč nevyhynulo, není úplně jasné. Vědci tomu říkají evoluční anachronismus – rostlina, která přežila svůj ekosystém. A přežila... naštěstí pro všechny milovníky guacamole.
Deset tisíc let před avokádovým toastem
Lidé jedí avokádo přibližně od roku 10 000 před naším letopočtem. Archeologové našli důkazy o jeho konzumaci ve Střední Americe – v jeskyních v Mexiku a Peru. Takže než někdo v roce 2013 prohlásil avokádový toast za objev století, jedlo se avokádo již dvanáct tisíc let. První hipsteři byli na scéně prostě o něco dřív, než jsme mysleli.
- Jeho název pochází z jazyka Nahuatl – jazyka aztéckých domorodců, kde slovo āhuacatl znamenalo avokádo i něco anatomicky výstižného, co raději nebudeme překládat. Španělští conquistadoři si s vyslovováním poradili po svém a z āhuacatl vzniklo aguacate a později anglický název avocado.
Jeden ze španělských objevitelů Fernández de Oviedo zanechal pravděpodobně první písemnou food recenzi v dějinách: popsal avokádo jako ovoce s texturou podobnou máslu a výbornou chutí. Byl to zjevně člověk, který věděl, o čem mluví.
Jak se z alligator pear stalo avokádo
V 19. století se avokádo začalo pěstovat v Kalifornii, kde ho tehdy nazývali alligator pear, tedy aligátorská hruška, podle hrbolaté tmavé slupky. Jenže se neprodávalo. Lidé nevěděli, co s ním, a ani název mu příliš v oblibě nepomáhal.
Californian Avocado Society se rozhodla situaci vyřešit způsobem, který by dnes označili za influencer marketing. Začali inzerovat v The New York Times a Vogue, kde avokádo popisovali jako aristokrata salátových plodů. Fungovalo to. Avokádo se postupně začalo prodávat – a ten pocit jemné nadřazenosti, který ho dodnes obklopuje, sahá přesně do této doby.
Británie dusila avokádo s vanilkovým krémem
Marks & Spencer tvrdí, že v roce 1968 jako první uvedli avokádo, pod názvem avocado pear, do britských supermarketů. Britové reagovali zmateně. Jedna zákaznice si stěžovala, že ho dusila a podávala s vanilkovým krémem jako kompot a nebyla zrovna dvakrát nadšená… M&S muselo začít prodávat avokáda s přiloženým letáčkem vysvětlujícím, že jde o salátovou ingredienci, ne o ovoce k vaření.
Super Bowl a zrození guacamole
V 90. letech přišli kalifornští pěstitelé avokáda s nápadem, který změnil vše. Rozhodli se zaměřit na Super Bowl – největší sportovní událost amerického roku. Logika byla jednoduchá: sledování amerického fotbalu znamená jíst chipsy a dip. A nejlepší dip? Guacamole.
Rozdávali vzorky, nabízeli recepty a fungovala to. Dnes se na Super Bowl Sunday v Americe sní přes padesát tisíc tun avokáda ročně.
Gwyneth Paltrow a avokádový toast
Moderní avokádová posedlost má konkrétní datum zrodu: rok 2013, kdy Gwyneth Paltrow vydala kuchařku It's All Good a avokádový toast se stal symbolem celého hnutí čistého stravování. Najednou byl všude – na Instagramu, v kavárnách... no kde si jen vzpomenete.
- Avokádo se stalo symbolem pro určitý životní styl – zdravý, uvědomělý, trochu drahý… V Austrálii se dokonce vedly vážné debaty o tom, že mileniálové si nemohou dovolit vlastní bydlení, protože utrácejí příliš za avokádové toasty.
Avokádo v číslech, která překvapí
Průměrná spotřeba avokáda v Česku raketově roste – a celosvětově je trend stejný. Čína importovala na začátku tohoto desetiletí tisíckrát více avokáda než před deseti lety. Mexiko, kde se pěstuje přibližně třicet procent světové produkce, zažívá avokádový boom s vážnými ekologickými i bezpečnostními důsledky – včetně zpráv o organizovaném zločinu kontrolujícím část produkce a nelegálním odlesňování.
- Avokádo je žíznivé. Jeden kilogram avokáda vyžaduje až dva tisíce litrů vody – výrazně více než například brambory. V oblastech, kde se pěstuje, to je zátěž, o které se v kavárnách příliš nemluví.
Proč avokádo milujeme
Za celým tím fenoménem je ale něco jednoduššího než Instagram. Avokádo skutečně chutná dobře. Je krémové, neutrální a hodí se k čemukoli – k vejcím, toastu, do salátu, smoothie, na sushi. Sedmdesát procent jeho tuku jsou nenasycené mastné kyseliny – ty zdravé. Obsahuje draslík, vitamín E a celou řadu živin.
Avokádo je dnes pevnou součástí kuchyně – české nevyjímaje. Najdete ho v každém supermarketu i v lednici velké části domácností. A bobule, která neměla přežít vyhynutí mamutů, pokračuje v dobývání světa. Jeden toast po druhém.
Zdroje: BBC, Apetit
