Boží milosti patří k české kuchyni stejně neodmyslitelně jako vánočka nebo velikonoční mazanec. Toto tradiční pečivo, které se nejčastěji objevuje na stolech během masopustu nebo o Velikonocích, si získalo srdce mnoha generací svou neuvěřitelnou křehkostí a sladkou chutí. I když se na první pohled mohou zdát jako obyčejné smažené těsto, jejich příprava i historie v sobě nesou kouzlo starých časů, kdy se v kuchyních sice šetřilo, ale na výsledné chuti to nebylo znát.
Dříve se boží milosti neboli ratolesti, fánky apod. připravovaly hlavně jako slavnostní pohoštění pro koledníky nebo návštěvy. Jejich název není náhodný – měly symbolizovat dar, vděčnost a hojnost. Těsto je samo o sobě poměrně prosté, ale trik spočívá v jeho správné vyváženosti.
Voňavá tradice
Základ tvoří hladká mouka, žloutky, trocha cukru a smetana. To, co však dělá boží milosti skutečně výjimečnými, je přidání alkoholu, nejčastěji rumu nebo bílého vína. Ten v těstě nefunguje jen jako dochucovadlo, ale především brání tomu, aby pečivo při smažení nasáklo příliš mnoho tuku.
Když se zakousnete do správně připravené milosti, musí se v ústech doslova rozpadnout. Toho docílíte trpělivým vypracováním těsta, které musí být po odležení dokonale hladké a pružné. Nejdůležitějším krokem je vyválení na co nejtenčí plát, který je téměř průsvitný. Právě v této tenkosti se skrývá největší kulinářské umění. Při smažení v horkém tuku se na povrchu okamžitě začnou tvořit charakteristické puchýřky a bublinky, které po vytažení z pánve krásně křupou a dodávají pečivu jeho typický vzhled.
Kouzlo dokonalé chuti spočívá v původní receptuře
I když dnes často hledáme lehčí alternativy připravované v troubě, pravé boží milosti se bez horkého sádla nebo oleje neobejdou. Smaží se jen velmi krátce, dokud nezískají jemně zlatavý nádech. Ihned po vytažení je potřeba nechat je okapat na papírovém ubrousku či mřížce a ještě horké je bohatě obalit v moučkovém cukru ovoněném pravou vanilkou. Výsledkem je křehká delikatesa, která ohromí svou jemnou chutí.
Každý kraj a každá rodina má svůj vlastní osvědčený recept. Někdo přidává do těsta citronovou kůru pro svěžest, jiný zase nedá dopustit na špetku soli pro zvýraznění sladkých tónů. Tvary mohou být různé – od klasických obdélníků s průřezy uprostřed až po ozdobné mašličky, hvězdičky nebo kytičky. Ať už vypadají jakkoli, jejich úkol zůstává stejný: přinést radost a připomenout, že ty nejlepší věci jsou často ty nejjednodušší.
Znamení boží přízně a „lidová hostie“
S božími milostmi je spojených překvapivě mnoho lidových pověr.
- Těsto na boží milosti se považovalo za obětní pokrm pro dobré duchy. Hospodář je nosil na pole jako obětní dar, aby si „naklonil“ síly, které mají zajistit úrodu.
- Dávaly se také oráčům, když poprvé na jaře vyjížděli na pole, jako požehnání a přání dobré sezony.
- Boží milosti si brali na cesty poutníci směřující k posvátným místům.
- Kromě toho je dostávaly tzv. šestinedělky, aby se rychleji zotavily po porodu. Šlo tak o přání zdraví a ochrany pro matku i dítě.
V některých výkladech se boží milosti označují za lidovou obdobu hostií – obřadního pečiva spojeného s boží milostí. Říkalo se, že kdo si mohl boží milosti dovolit, musel být „v boží milosti“, tedy pod zvláštní boží přízní.
Zdroje: Apetit, ceskezvyky.cz
