Slovensko. Blízké a důvěrně známé (nebo si to aspoň myslíme). Jezdíme tam na hory, na prázdniny i za rodinou – a jen málokdo ho bere jako cizinu. Jenže stačí otevřít jídelníček a začnete pochybovat, jestli jsme si opravdu tak podobní. Zeptali jsme se místních, jak se u nich doopravdy jí. A máme pro vás i dva rodinné recepty, které vás možná překvapí víc než počet hostů na slovenské svatbě.
Zeptala jsem se těch nejpovolanějších – místních. A protože mám rodinu na Slovensku, stačil jeden telefonát a bylo jasno. Výsledkem je mozaika chutí, zvyků a drobných kulturních detailů, které ukazují, že i když jsme si pořád blízko, v kuchyni to občas může hezky zaskřípat.
Snídaně? Müsli nečekejte
Slovenská snídaně může být vydatnější než český oběd. „U nás doma jeme ráno chlieb s nátierkou, salámou alebo syrom,“ říká mi teta. Možná je stará škola a cereálie doma ani nemá, ale musím uznat, že to má něco do sebe.
- Pokud ve slovenštině nejste úplně zběhlí, možná vás některá slova zmatou hned po ránu. Třeba takové „raňajky“ – ano, to je snídaně. A než je stihnete strávit, už vás čeká „desiata“, tedy dopolední svačina. Dobrá, to by se ještě dalo odvodit. Ale ta odpolední? Té se na Slovensku říká „olovrant“. A to už je slovo, které (zejména mladší) Češi neuhodnou většinou ani na třetí pokus.
Halászlé v Komárně, brynza v Ružomberku
Slovenská kuchyně je krásně pestrá. Na jihu najdete maďarské vlivy – halászlé, lečo, perkelt nebo pořádně ostrý guláš, ke kterému se hodí domácí chléb a pivo. V Komárně si místní dávají rybí polévku tak pálivou, že se prý „potíte i za ušima“. A je pravda, že v naší rodině se ani maďarské kořeny nezapřou.
Po celém Slovensku to ale voní brynzou. (A pokud vás zaráží pravopis, tak Češi jedí brynzu, ale Slováci bryndzu.) Pokud vás na poctivé halušky nepozve někdo z rodiny, zamiřte do tradičních kolib – stojí to za to. Halušky jsou jasná klasika. Strapačky se zelím možná znáte taky, ale co mě opravdu překvapilo, byly pirohy plněné brynzou, přelité máslem a posypané slaninou.
„Po tomto jedle si musíš ísť ľahnúť,“ dodává teta, když si spolu voláme. A já se musím usmát, protože přesně tohle mě napadlo taky. I když po haluškách na tom asi nebudete o moc líp.
A když už jsme u vydatných jídel, nesmím zapomenout na lokše – tenké bramborové placky, které se pečou nasucho, pak mažou husím sádlem a podávají se s mákem, brynzou nebo jako příloha ke kachně. Dřív jsem je se slovenskou kuchyní vůbec nespojovala. Dneska už je mám na seznamu „při příští návštěvě povinně ochutnat“. Ale pokud se na Slovensko nechystáte, nesmutněte, poslední roky je lokše (stejně jako grilované pološtiepky) čím dál častěji vidět na rlzných trzích a jarmarcích.
Pagáče, jak je dělala babička
Rozhovor s tetou plyne dál a já mezitím vzpomínám na všechny rodinné oslavy, které provázely mé dětství. Moje babička nikdy nezapomněla na plech pagáčů – malých slaných koláčků, kterým jsme doma říkali jednoduše „pagáčky“. Byly na každé oslavě a při každé příležitosti: Jely s námi do Chorvatska, když mi bylo asi osm. Slavila jsem s nimi osmnáctiny. A babička je přivezla i na mou svatbu.
Podle tety z Bojnic se pagáče dělají „len tak, keď máš pocit, že špajza je prázdna a treba niečo dobré k vínu.“ Pro mě jsou ale mnohem víc než rychlé pohoštění – je to kus rodinné historie, na který mám dodnes recept na zažloutlém papírku a světe div se, je to tak oblíbený recept „ze tří ingrediencí“.
Ingredience: 250 g měkkého tvarohu, 350 g polohrubé mouky, 250 g másla (nebo 1 kostka), půl lžičky soli, 1 vejce na potření, volitelně: mák, kmín nebo sezamová semínka
- Postup: Z tvarohu, mouky, másla a špetky soli vypracujte hladké těsto a nechte ho alespoň 30 minut odpočinout v lednici. Potom jej rozválejte na zhruba 1 cm silný plát, složte jako dopis (nebo cihlu) a znovu rozválejte. Tento proces zopakujte 2–3×, těsto bude díky tomu krásně listovat.
- Na závěr těsto rozválejte na sílu prstu a vykrajujte malá kolečka. Pokládejte je na plech vymazaný máslem nebo vyložený pečicím papírem, potřete rozšlehaným vejcem (nebo jen žloutkem) a posypte mákem, semínky nebo kmínem. Pečte v předehřáté troubě na 180 °C dozlatova – většinou 20–25 minut podle trouby.
- P.S.: V mnoha rodinných receptech nechybí ještě čtvrtá ingredience: mleté škvarky.
Kysnutý koláč s klobáskou? Ano, prosím
Nejsem úplně na sladké – a když s tetou probíráme její oblíbené recepty, začínám chápat, proč tomu tak asi bude. Na pagáčky jsem vás už nalákala, ale jestli chcete hostům opravdu vyrazit dech, zkuste upéct něco trochu netradičního: slaný kynutý koláč se zakysanou smetanou a oravskou slaninou. Pečeme ho doma dodnes – a ještě se nestalo, že by nezmizel do posledního drobečku.
Ingredience na těsto: 300 g polohrubé mouky, 125 ml vlažného mléka, 50 g změklého másla, 1 vejce, 15 g čerstvého droždí. Na natření: 2 kelímky zakysané smetany, 1 vejce, špetka soli. Na povrch: asi 25 koleček čabajky, asi 25 čtverečků prorostlé slaniny (silnější plátky, například oravská)
- Postup: Z mouky, mléka, másla, vejce a droždí vypracujte hladké těsto a nechte ho na teplém místě vykynout. Mezitím si připravte směs na potření – zakysané smetany promíchejte s vejcem a špetkou soli.
- Vykynuté těsto vyválejte a přeneste na plech (nejlépe lehce vymazaný nebo vyložený pečicím papírem) a rovnoměrně potřete smetanovou směsí. Poklaďte kolečky čabajky nebo jiné tučné klobásy a čtverečky slaniny. Pečte v předehřáté troubě na 180 °C asi 35–40 minut, podle toho, jak peče ta vaše.
Kapustnica místo hrachovky a kakaový závin
A jak už to tak bývá, s tetou skončíme až u Vánoc. Léto je sice v plném proudu, ale u rodinných receptů na tom nezáleží. Slovenská štědrovečerní tabule začíná oplatkami s medem a česnekem. Místo rybí polévky nebo hrachové kaše se ale podává kapustnica – hustá kyselá polévka s klobásou, houbami a často i sušenými švestkami. A nesmí chybět ani kakaový závin. „Bez toho by to nebolo ono,“ směje se teta. A já si říkám, že se možná letos inspiruju.
Co si přivézt „zo Slovenska“ kromě magnetky z Tater?
Slovensko není daleko, ale chuťově to může být jiný svět. Ať už jedete na návštěvu za rodinou, na túry nebo jen na víkend, je fajn vědět, co si cestou zpátky přihodit do kufru.
- Korbáčiky: Nejlepší jsou lehce uzené – jen tak k vínu nebo na cestu autem.
- Oštiepok: Uzený ovčí sýr ve tvaru šišky. Skvělý na gril nebo jen tak nakrájet s chlebem a okurkou.
- Parenica: Měkký, stáčený sýr. Jemná varianta, která chutná i těm, kteří se ovčích sýrů trochu bojí.
- Brynza: Čím čerstvější, tím lepší. Pokud ji koupíte u farmářů nebo v dobrém obchodě, poznáte rozdíl hned na první přičichnutí. Využijete ji do pomazánek, halušek nebo jen na chleba.
- Čabajka: Maďarský vliv jak vyšitý – a to je dobře. Pálivá, ideální na slaný koláč nebo jen tak s hořčicí.
- Slanina: pořádně prorostlá. Pokud ji koupíte u řezníka na trhu, počítejte s tím, že zmizí dřív, než nakrájíte chleba.
- Tatratea: Bylinkový likér – vyrábí se v různých silách (od 17 % až po 72 %). Pozor – nečekejte „čajíček“.
Slovenská kuchyně je sytá, srdečná a občas trochu nečekaná. A i když se občas dohadujeme, jestli je lepší brynza nebo tvaroh, na jednom se shodneme vždycky – bez dobrého jídla to prostě není ono!
Zdroj: Apetit
