Některé houby jsou tak vzácné a důležité pro naši přírodu, že je nesmíme sbírat, i když jsou jedlé a přímo lákají k přípravě vaječné smaženice. Mezi tyto přísně střežené poklady patří například hřib královský, hřib moravský, hřib Fechtnerův, muchomůrka císařka, lanýž letní nebo václavka bažinná. Pokud byste neodolali a takovou houbu si odnesli domů, riskujete pokutu.
Ochrana hub se v České republice neřídí tím, zda je daný druh chutný nebo jedovatý. Rozhodující je jeho vzácnost a nezastupitelná role v ekosystému. Tyto vyvolené druhy jsou chráněny zákonem, který jasně říká, že je zakázáno je sbírat, ničit nebo poškozovat. Ochrana se ale nevztahuje jen na samotnou houbu, kterou vidíte nad zemí. Nesmí se s nimi ani obchodovat a zákon zakazuje i poškozování míst, kde tyto houby rostou. V praxi to znamená, že chráněnou houbu nesmíte ani „zkusmo“ vyndat z mechu, natož si ji odnést v košíku. Seznam hub, ale i rostlin nebo živočichů chráněných zákonem najdete v příloze č. II vyhlášky Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. seřazený pěkně podle abecedy.
Proč zůstávají vyhlášené houbové delikatesy v lese?
Na první pohled se může zdát zvláštní, že voňavá a jedlá houba patří na seznam zakázaných druhů. Důvodů je však hned několik. Tím hlavním je jejich extrémní vzácnost. Mnohé z těchto hub rostou jen na několika málo místech v celé republice a vyžadují velmi specifické podmínky, jako jsou konkrétní typy půdy nebo mikroklima. Například vzácné druhy hřibů se vyskytují téměř výhradně v teplých listnatých lesích na vápencovém podkladu, kterých u nás není mnoho.
Dalším faktorem je jejich ekologický význam. Většina těchto hub žije v úzkém partnerství s kořeny stromů, jako jsou duby, buky nebo habry. Pomáhají stromům získávat vodu a živiny, a tvoří tak složitý systém, na kterém závisí zdraví celého lesa. Tyto houby jsou vnímány jako vizitka zdravé krajiny a jejich hodnota je srovnatelná s orchidejemi nebo vzácnými dravci. U těch nejohroženějších druhů se proto chrání doslova každá jedna plodnice.
Pozor na sběr chráněných hub: Zákony jsou neúprosné
České zákony jsou v ochraně přírody překvapivě přísné. Podle § 87 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. lze uložit pokutu za přestupky jako je nedovolený zásah do přirozeného vývoje chráněného druhu, zničení ohroženého druhu nebo třeba zničení kriticky nebo silně ohroženého druhu (např. lanýž letní). Které jedlé houby musíte nechat v mechu?
Seznam chráněných hub v Česku obsahuje více než čtyřicet položek. Pro průměrného houbaře jsou největším lákadlem, a tedy i rizikem, třeba tyto druhy:
- Hřib královský je skutečným šperkem. Poznáte ho podle sytě růžového až červeného klobouku a zářivě žlutých rourků vespod, které na rozdíl od jiných hřibů po doteku nemění barvu. Je sice vynikající, ale kriticky ohrožený. Pokud na něj narazíte, raději ho jen vyfoťte a nechte na místě.
- Jeho příbuzný, hřib moravský, je o něco nenápadnější. Má olivově hnědý klobouk a žlutavou dužninu, která na řezu nemodrá. Roste v teplejších oblastech a jeho sběr je rovněž přísně zakázán pod hrozbou vysokých pokut.
- Hřib Fechtnerův si lidé občas pletou s běžnějšími druhy. Má stříbřitě šedý klobouk a po poranění jeho dužnina jen slabě modrá. I on patří mezi kriticky ohrožené obyvatele našich listnatých lesů.
- Muchomůrka císařka je v jižní Evropě považována za největší delikatesu, u nás je ale přísně chráněná. Od nebezpečné muchomůrky červené ji poznáte podle sytě žlutých lupenů a třeně a absence bílých teček na oranžovém klobouku. Vyrůstá z bílého vajíčka a v našich lesích je extrémně vzácná.
- Lanýž letní je symbolem luxusu. V Česku roste pod zemí u kořenů listnáčů a má bradavičnatý černý povrch s mramorovanou dužninou uvnitř. Protože je po něm v gastronomii velká poptávka, jsou postihy za jeho nelegální sběr velmi tvrdé.
Jak se v lese chovat a neriskovat problémy?
Základní pravidlo zkušených mykologů zní: co bezpečně neznám, to nesbírám. U vzácných hub k tomu přidejte i pravidlo „vizuální neobvyklosti“. Pokud najdete hřib, který vypadá až „podezřele krásně“ – má růžový klobouk nebo netradičně syté barvy – raději ho nechte být. To samé platí pro oranžové muchomůrky se žlutými lupeny nebo podivné hlízy podobné bramborám vyhrabané ze země.
V národních parcích a chráněných krajinných oblastech jsou kontroly častější a pravidla ještě přísnější. Pokud chcete přírodě pomoci, vzácný nález si vyfoťte, zaznamenejte polohu a informaci předejte místnímu mykologickému klubu. Pomůžete tím vědě a mapování výskytu těchto klenotů, aniž byste ohrozili svou peněženku nebo samotnou existenci houby v našich lesích.
Zdroj: Apetitonline, vyhláška č. 395/1992 Sb., Houbaření, Portál Informačního systému ochrany přírody
