Už přes dvacet let pomáhá v nejchudších zemích světa, kde lidé nemají dostatek jídla ani pitné vody. Přesto se i tady dají najít chutné potraviny. Jaké bhútánské jídlo vaří doma ředitelka českého výboru pro UNICEF Pavla Gomba a co by sníst nedokázala?
Jak vypadá váš den, co se jídla týče, když jste v terénu?
Na misích toho musíme za krátkou dobu hodně zvládnout, často trávíme hodiny na cestách, občas se plavíme i na lodi nebo kánoe, chodíme pěšky tam, kde nejsou silnice. Přes den jím minimálně, protože nechci riskovat problémy nebo být unavená z jídla. Omezuji na minimum i pití, protože často celý den není k dispozici žádné hygienické zázemí. Pro zdraví to není optimální, ale v tomto případě má prioritu práce.
Bhútánská kuchyně: Jednoduchost a síla pálivých chutí
Velmi často se vracíte do Bhútánu. Jaká je tamní kuchyně?
V Bhútánu jsem za posledních dvacet let byla více než desetkrát, protože tam rozvíjíme dlouhodobé programy. Místní kuchyně je jednoduchá, převládá rýže, brambory a chilli papriky, které se nepoužívají jako koření, ale jako základní zelenina. Mně pálivé jídlo vyhovuje, ale občas se to vážně nedá polknout. Neřekla bych, že Bhútánci jsou gurmáni, chudoba vysokohorského prostředí to nedovoluje, přesto je jejich jídlo nesmírně chutné, protože všechny suroviny jsou čerstvé, u nás bychom řekli bio, a mají svoji charakteristickou, nezkreslenou chuť.
Máte nějaké oblíbené bhútánské jídlo?
Mám ráda tradiční pokrm jménem kewa dashi, protože obsahuje brambory a sýr. To dokonce občas vařím i doma rodině. Brambory jsou v Bhútánu naprosto vynikající, nejlepší na světě.
Jakou roli hraje jídlo v kulturách zemí, kde pracujete?
Bhútán je buddhistická země, takže všichni dodržují zvyk, že před jídlem užmoulají rukami z rýže obětinu, kterou na znamení vděčnosti a respektu položí vedle talíře. Je to obdoba děkovné modlitby, která se kdysi praktikovala i u nás.
Existují rozdíly ve stravovacích návycích žen, mužů a dětí?
Jsou si podobné. Mnišské komunity jsou přísně vegetariánské, což spolu s konzumací velkého množství černého čaje často vede k anémii. V zemi není nedostatek jídla, ale strava je málo rozmanitá, lidé jedí málo ovoce a proteinů, každý den se vaří stejná jídla, takže jim často chybí důležité živiny, u dětí to může vést až ke chronické podvýživě. Setkala jsem se také se zajímavou tradicí fermentace pšenice nebo rýže na alkoholický nápoj jménem chang. Když je žena těhotná, její rodina v prvním trimestru začíná s procesem kvašení, aby byl nápoj hotov, až se dítě narodí. Alkohol se po porodu podává i rodičce, což v případě komplikací může vést až k vykrvácení. Optimální není ani strava malých dětí. Děti jsou krmeny pevnou stravou už před dosažením věku 6 měsíců, kdy by měly být jen kojeny. Většinou se kojencům podává pasta z rýže nebo pšeničné mouky smíchaná s máslem a solí. Kaše z ovoce a zeleniny jsou vzácné.
Programy UNICEF v Bhútánu: Cesta k lepší výživě pro všechny
V čem konkrétně pomáhá UNICEF v Bhútánu, aby se zlepšila výživa obyvatel?
Programy UNICEF zaměřené na výživu začínají už během těhotenství žen, protože je důležité, aby nastávající maminky jedly správně a měly dostatek živin pro sebe i miminko. V terénu jsem byla svědkem „železných čtvrtků“ na školách, kdy se dětem podává jako doplněk stravy železo, UNICEF se zasadil také o obohacení soli železem. Důležitá je osvěta přímo v komunitách a zajištění správné výživy malým mnichům a mniškám žijícím v klášterech. I díky těmto programům došlo k poklesu tělesného zaostávání dětí v důsledku chronické podvýživy ze 60,9 % v roce 1988 na 34,9 % v roce 2008. Věřím, že když budeme v programech pokračovat, můžeme před podvýživou v Bhútánu ochránit všechny děti.
Máme radost i z toho, že letos v listopadu se v Bhútánu otevřelo Centrum excelence pro výživu. Jde o společný projekt místní lékařské univerzity, ministerstva zdravotnictví a UNICEF. Toto moderní zařízení, umístěné ve Fakultě ošetřovatelství a veřejného zdraví, je navrženo tak, aby sloužilo jako centrum pro inovativní výzkum a spolupráci mezi odborníky na výživu, zdravotnickými pracovníky a komunitními vůdci.
