Dřevěná prkénka jsou ozdobou každé kuchyně. Vypadají hezky, jsou ekologická a naše nože je milují, protože se o ně tak rychle netupí. Přestože působí jako nezničitelný pomocník, mají své limity. Dřevo je totiž porézní materiál, který se chová trochu jako houba – do svých hlubších vrstev dokáže nasát pachy, tuky i šťávy, které z něj pak jen horko těžko dostáváte. Pokud chcete, aby vám prkénko dlouho vydrželo a jídlo na něm připravované chutnalo tak, jak má, vyplatí se vědět, které potraviny si s ním úplně nerozumí.
Pachy, kterých se jen tak nezbavíte
Největším strašákem pro dřevěné povrchy jsou česnek, cibule a další aromatické suroviny. Tyto potraviny obsahují silné silice a síru, které se do struktury dřeva doslova zažerou. Možná to znáte – prkénko sice umyjete, ale stále je z něj cítit česnek. To je problém hlavně ve chvíli, kdy se chystáte krájet něco jemnějšího, třeba ovoce nebo sýr. Nikdo nechce, aby jeho odpolední jablko nebo dezert chutnaly jako základ pro guláš. Pro tyto účely je mnohem lepší mít po ruce prkénko z plastu nebo skla, které pachy neabsorbuje.
Ryby a mořské plody nechte raději stranou
Ryba na dřevě patří k nejrizikovějším kombinacím. Rybí tuk a šťávy jsou velmi pronikavé a dřevo je do sebe vtáhne během okamžiku. Kromě toho, že se pak rybího aromatu budete zbavovat celé týdny, hrozí i hygienické riziko. V pórech dřeva se mohou usadit bakterie, které se v mastném prostředí rybích šťáv cítí velmi dobře. Pokud už rybu na dřevě krájíte, je nezbytné ho pak vydrhnout citronem a solí, ale mnohem bezpečnější volbou je plastová deska, kterou můžete po práci jednoduše šoupnout do myčky a nechat umýt na vysokou teplotu.
Sýry a jejich skrytá rizika
Krájení sýrů na dřevě vypadá na fotkách nádherně, ale pro samotné prkénko to není žádná výhra. Měkké a tučné sýry zanechávají ve dřevě vlhkost a tuk, což v kombinaci s porézním povrchem vytváří ideální prostředí pro plísně a množení mikroorganismů. Navíc se sýry do dřeva často „vmačkávají“, což ztěžuje čištění a zkracuje životnost prkénka. Pro servírování sýrů jsou ideální mramorové nebo břidlicové podložky, které zůstávají studené a snadno se udržují hygienicky čisté.
Maso a otázka hygieny
Kolem krájení syrového masa na dřevě se vedou nekonečné debaty. Tvrdé dřevo má sice přirozené antibakteriální vlastnosti a dokáže určité mikroorganismy zneškodnit, ale šťávy a krev se i tak dostávají hluboko do rýh od nože. Největším nebezpečím je tzv. křížová kontaminace – stačí prkénko špatně omýt a následně na něm připravit zeleninový salát, který se tepelně neupravuje. Zaděláváte si tak na nepříjemnou otravu jídlem. Pokud se dřeva u masa nechcete vzdát, mějte jedno vyhrazené výhradně na tento účel a nikdy ho nepoužívejte na nic jiného.
Příliš šťavnaté ovoce a zelenina
Možná by vás nenapadlo, že dřevu může vadit i meloun nebo také okurka. Tyto suroviny obsahují obrovské množství vody. Když dřevo opakovaně nasákne velkým množstvím tekutiny a následně vyschne, začne pracovat, kroutit se a v nejhorším případě i praskat. V prasklinách se pak velmi rády drží nečistoty a bakterie. Na extrémně šťavnaté plody je proto praktičtější využít bambusová prkénka, která jsou vůči vlhkosti odolnější, nebo již několikrát zmiňovaný plast.
Dřevo své místo v kuchyni rozhodně má a v boji s bakteriemi často vítězí nad plastem, ale jen tehdy, pokud se o něj správně staráte. Pravidelné olejování, důkladné sušení a správný výběr toho, co na něm krájíte, jsou klíčem k tomu, aby vaše kuchyně zůstala bezpečným a voňavým místem.
Zdroje: marthastewart.com, stoplusjednicka, dtest.cz
