Neexistuje pouť bez kolotoče, kolotoč bez hudby a neexistuje ani jarmark bez cukrové vaty! Vypadá jako obří obláček, chutná až přehnaně sladce a stejně je královnou všech dětských srdcí. Cukrová vata je sladkost, která vám ulepenými prsty připomene, jak jste kdysi běhali mezi labutěmi a řetízkáčem, a že největší dilema tehdy bylo, jestli utratit poslední drobné za další jízdu, nebo za ještě větší růžový oblak na špejli.
Dnes si sáhnete do spíže a cukr tam prostě je, ale před pár staletími by to byl důvod k oslavě. Cukr býval vzácný, drahý a dostupný jen těm, kteří si mohli dovolit trochu okázalosti. Sladilo se medem, sirupy, ale skutečný cukr byl komodita, která měla téměř cenu zlata.
Už ve starověké Číně za dynastie Chan (zhruba kolem roku 220) vznikala pochoutka přezdívaná „dračí vous“. Roztavený cukr se tahal do vláken. Nebyla to ještě nadýchaná vata, ale představa, že z pevné krystalky může vzniknout jemné vlákno, už byla na světě.
V Itálii 15. století cukráři vytvářeli dlouhé cukrové provázky a omotávali je kolem dřívek. A když v 16. století přijel francouzský král Jindřich III. do Benátek, hostina na jeho počest byla z velké části… z cukru. Ale pořád to nebyla ta lehká, nadýchaná vata, kterou dnes namotáte za pár vteřin. Protože vytvořit vlákno o tloušťce 0,05 milimetru – tedy tenčí než lidský vlas – není ruční práce.
Zubař, cukrář a revoluce v roce 1897
V roce 1897 si americký zubař William Morrison a cukrář John C. Wharton nechávají patentovat stroj na výrobu cukrové vaty. Ano, zubař a cukrář: spolupráce, která zní jako začátek špatného vtipu, změnila dějiny poutí.
Přemýšlíte, jak takový stroj funguje? Přestavte si velký kovový buben, do jehož středu se nasype obyčejný cukr. Ten samý, co máte doma v dóze. Uvnitř se zahřeje skoro na 200 stupňů a změní se na sirup. Zásobník se roztočí tak rychle, že sirup vystřelí ven skrz drobná sítka, ve vzduchu okamžitě zchladne a místo aby ztuhl do tvrdého karamelu, vytvoří jemné nitky. Během pár vteřin držíte v ruce oblak, který vypadá větší, než by odpovídalo množství cukru, co jste tam nasypali. A právě to je ten trik.
Když Morrison s Whartonem v roce 1904 přivezli svůj stroj na světovou výstavu v St. Louis a začali prodávat „Fairy Floss“, byla to doslova mela. Lidé nestáli frontu jen kvůli chuti, ale chtěli vidět, jak se obyčejný cukr před očima mění v něco, co vypadá jako oblak. Prodalo se přes šedesát tisíc porcí a začala světová mánie jménem cukrová vata. Z technického experimentu se stala atrakce a z bláznivého nápadu hit, který si chtěl každý vyzkoušet. A když o pár let později další zubař, Joseph Lascaux, přišel s vlastním strojem a názvem „candy cotton“, bylo rozhodnuto.
Původně žádná růžová
Dnešní cukrová hraje všemi barvami, ale první cukrová vata byla jednoduše bílá a bez příchuti . Barviva a aromata přišla až později. A dnes už existují i experimentální verze – s alkoholem, s chilli nebo i s bylinkami. V Číně vám ji dají nad šálek kávy a nechají ji pomalu rozpustit, aby nápoj osladila.
Je to vlastně méně hříšné, než si myslíte
Cukrová vata vypadá jako kalorická bomba, přece jenom jde o obří oblak cukru, realita je však trochu mírnější. Jedna menší porce (asi 30 gramů) má kolem 115 kalorií. To je méně než většina čokoládových tyčinek, méně než párek v rohlíku a dokonce méně než hranolky, které si dáte hned ve vedlejším stánku. Důvod je jednoduchý – jde hlavně o vzduch – objem klame.
Cukrová vata ušla dlouhou cestu. Z dezertu pro krále a císaře se stala symbolem lidových slavností. Z luxusní suroviny se stala sladkost, kterou si může dovolit každý.
Zdroj: Epocha, Lidovky, Apetit
