Čtvrtá postní neděle patřila k nejmilejším dnům předvelikonočního období. Přísný půst na chvíli polevil, lidé se navštěvovali a na stole se objevily dobroty, které v jiných dnech chyběly. Pekly se kynuté koláče zvané družbance, připravovala se pučálka a mládež měla konečně příležitost sejít se, zazpívat si a pobavit se.
Předvelikonoční půst býval kdysi mnohem přísnější než dnes. Trval čtyřicet dní – od Popeleční středy až do Velikonoc – a lidé během něj omezovali nejen jídlo, ale i zábavu a společenský život. Maso, tučná jídla nebo hlučné veselice byly zapovězené.
- Právě proto měla čtvrtá postní neděle zvláštní postavení. Říkalo se jí Družebná neděle a znamenala malý oddech uprostřed jinak přísného období. Postní kázeň se na chvíli zmírnila. Lidé si mohli dopřát lepší jídlo, navštívit příbuzné nebo se sejít s přáteli. Mládež dostala svolení k setkání na návsi, kde se zpívalo, hrály se hry a povídalo.
Konec přástek a veselé spouštědlo
Na některých místech se s touto nedělí spojoval také konec zimních přástek. Ty patřily k typickému obrazu venkovského života. Během dlouhých zimních večerů se ženy a dívky scházely u předení. Přinesly kolovraty, přeslice a len, pracovaly a přitom si vyprávěly příběhy, zpívaly nebo si předávaly novinky z vesnice.
Na Chodsku přástky končily právě o Družebné neděli zábavou zvanou spouštědlo. Kolovraty se uklidily a nastal čas veselí. Zpívalo se, hrály se hry a žertovalo. Mládež si užívala chvíle, kdy bylo možné na okamžik zapomenout na přísná pravidla postu.
Co se jedlo o Družebné neděli
Také jídlo bylo o něco slavnostnější než v jiných postních dnech. Nebylo přehnaně bohaté, ale rozhodně pestřejší. Na stole se objevovala jídla, která měla jednoduchý základ, ale dokázala potěšit:
- Pučálka: hrách se nejprve namočil, někdy nechal lehce naklíčit a poté se opražil na másle nebo sádle. Dochucoval se solí nebo cukrem, někdy i rozinkami. Jednoduché postní jídlo, které dobře zasytilo.
- Pálenec: sladší varianta pučálky. Opražený hrách se promíchal s cukrem, někdy i pepřem nebo kořením. Často se přidávaly rozinky a podával se při společném veselí.
- Calatky: malé kynuté housky z jednoduchého těsta. Pekly se bez náplně a jedly se jako příloha k dalším jídlům nebo jen tak k pivu.
- Družbance: kynuté koláče. Zdobily se mákem, tvarohem či povidly a pekly se hlavně pro návštěvy na Družebnou neděli.
K tomu se pilo pivo nebo domácí kořalka. Ostatně jak říkali lidé na Chodsku: „Po pálenci byjvá velká žízeň ha muší se pjít!“
Družbance: Kynuté koláče, které se pekly pro návštěvy
Nejznámější pochoutkou této neděle byly družbance. Šlo o kynuté koláče, které se často tvarovaly do malých věnečků nebo kroužků. Těsto připomínalo klasické české koláče – z mouky, mléka, droždí, vajec a másla. Koláče se většinou zdobily jednoduše: mákem, tvarohem, povidly nebo jen cukrem a máslem.
- Družbance se pekly hlavně pro návštěvy. Lidé se navštěvovali, poseděli u stolu a ochutnávali sladké pečivo, které zpříjemnilo jinak střídmé postní období.
Družbance se někdy objevovaly i v trochu slavnostnější podobě. Když končily přástky, mohla nejlepší přadlena dostat zdobený věnec z kynutého těsta. Ten symbolicky uzavíral zimní práci a byl malou odměnou za šikovnost a píli. Takové gesto mělo zároveň společenský význam. Ukazovalo, kdo je ve vesnici pracovitý a zručný – vlastnosti, které se tehdy velmi cenily.
Pučálka: Jednoduché jídlo s překvapivým rituálem
Vedle koláčů se na Družebnou neděli často podávala také pučálka. Na Nepomucku měla pučálka dokonce vlastní společenský rituál. Když přišel ženich navštívit svou vyvolenou, dostal pučálku na talíři – ale pouze s vidličkou. Tou však nesměl jíst. Musel počkat, až mu někdo podá lžíci. Pokud se pustil do jídla vidličkou, stal se terčem žertů a posměchu.
Neděle námluv a plánování svateb
Družebná neděle byla také příležitostí k námluvám. Právě v tomto období chodíval družba se ženichem navštívit dům, kam chtěli přijít o velikonoční pomlázce. Domlouvaly se budoucí vztahy a rodiny se poznávaly. Samotné svatby se ale konaly až po Velikonocích. Během půstu totiž nebyly povolené.
A právě proto byla tato neděle pro naše předky malým, ale velmi vítaným svátkem uprostřed dlouhého předvelikonočního času.
Zdroje: Domažlický dějepis, Novinky, Prima Living, Apetit
