Návštěva luxusní restaurace je zážitek se vším všudy. Nejen že ochutnáte vybrané pokrmy od vyhlášených šéfkuchařů, ale užijete si i noblesní prostředí a elegantní, profesionální obsluhu... A to vše vyžaduje jistou eleganci a noblesu i od vás. Ačkoliv se pravidla etikety uvolňují, je fajn znát základy, abyste se vyhnuli nervozitě, která by vám mohla svazovat ruce. Co říká ke kultuře stolování uznávaná antropoložka jídla a co k etiketě odborník na slovo vzatý?
Pro někoho je návštěva restaurace každodenní záležitostí, pro jiného sváteční událost. Ale návštěva luxusní restaurace je zážitkem pro většinu z nás. Na tu se připravujete předem, u té se snažíte nic nepodcenit. Děláte rezervaci, studujete menu... A je fajn vědět, jak se během návštěvy chovat a ovládat pravidla etikety, aby byl dokonalý zážitek komplexní.
„Umění chovat se u stolu podle pravidel je důležité a není nám dáno od přírody, musíme se ‚dobrým způsobům' naučit. Etiketa, tedy soubor pravidel správného chování ve společnosti, je totiž nedílnou součástí naší kultury,“ vysvětluje Eva Ferrarová, antropoložka jídla.
Vývoj stolovacích návyků
Ačkoli se pravidla chování u stolu mění jak v čase, tak jsou rozdílné i u jednotlivých národů, jsou podle Evy Ferrarové vždy nedílnou součástí řádu. „Pravidla a postupy, jak správně podávat jídlo a stolovat, se zrodily společně se vznikem sociálních skupin a kulturním vývojem společnosti. Vznikly ve všech kulturách na celém světě a vždy vypovídaly o sociální pozici a finančních možnostech hostitele. Dodržování etikety je velmi důležité. Pokud se při jídle nechováme podle psaných či nepsaných pravidel, lze očekávat odmítavou reakci ostatních stolovníků, která může vést až ke ztrátě našeho sociálního statusu nebo dokonce k vyloučení ze skupiny,“ píše mimo jiné v knize Jídlo pro radost.
-
Zpočátku se chování ve společnosti podřizovalo hierarchii dvora, kde bylo jasně stanoveno vše, co mohl a nesměl dvořan vykonat ve vztahu k panovníkovi a jak se měl přitom chovat. Dnes jsou pravidla chování různě odstupňovaná a mění se podle sociální skupiny a místa.
-
Zatímco ještě Jiří Stanislav Guth-Jarkovský hovořil o etiketě různých vrstev (měšťanské nebo venkovské), již v druhé polovině minulého století se některá pravidla musela přizpůsobit nové době. V současnosti platí pravidla společenské etikety pro všechny stejně, alespoň u nás v České republice.
-
Etiketa se změnila a my na ni dbáme o trochu méně než naši předkové. V současné době dodržujeme pravidla stolování, hlavně pokud jíme mimo domov, zatímco doma většinou dbáme na etiketu pouze při slavnostních příležitostech.
Jak se pozná luxusní restaurace?
Otázka, jak poznat luxusní restauraci, není jednoduchá, ale většinou se do ní nedostanete náhodou – do takové restaurace si obvykle děláte rezervaci a jdete tam cíleně, víte tedy, co čekat. Dávno už neplatí, že luxusní restaurace musí na první pohled působit honosně. A stejně tak už dnes restaurace nerozdělujeme podle tzv. cenových skupin, jak tomu bývalo v minulosti.
Ale etiketu budeme dnes řešit v souvislosti s restauracemi, kde je na vysoké úrovni personál, úprava interiéru a kvalita pokrmů i nápojů. A řešit ji budeme s českým mentorem a lektorem etikety a odívání Danielem Šmídem. „Když je interiér krásný, personál čistý, ochotný a usměvavý, porcelán i sklo bez vad a jídlo vynikající, měli by hosté přidat k tomuto estetickému celku svoji část. Formálněji se obléct, zdvořile hovořit, slušně se chovat vůči personálu i ostatním hostům a nerušit případně egoistickým ‚já jsem tady' celkový koncept. A ovládat etiketu u stolu.“
Co nepodcenit před návštěvou top restaurace
„Je dobré si uvědomit, že jdeme do místa, kde budeme ve společnosti ostatních lidí. Tedy jdeme do společnosti,“ říká Daniel Šmíd a konkrétně radí:
- Oděv: Oblečení přizpůsobte nejen počasí, ale také času návštěvy. Pro denní návštěvy restaurace je vhodné zachovat dress code business casual, resp. semi formal. Pro muže to znamená denní oblek nebo tzv. spezzato, pro dámy denní šaty, kostým, případně top se sukní či dámskými kalhotami. Vyhněte se obloukem džínům a teplákům, případně sportovní obuvi. Pro večerní návštěvy je nejvhodnější zvolit o stupeň vyšší dress code, tedy business formal či formal. Prakticky je to totéž co pro den, jen v tmavších barvách a bez barevných košil. Večerní oděv se také propisuje do obuvi, která je u žen volitelná, avšak u mužů by měla výhradně černá. Zde platí léty prověřené: „No brown after six.“
- Rezervace: Rezervaci je třeba vytvořit způsobem, který daný podnik preferuje, telefonicky nebo pomocí rezervačního formuláře. Rezervace je závazná a očekává se, že host na místo může přijít již 10 minut předem, včas nebo maximálně o 15 minut později. V případě, že nemůžete přijít včas, je třeba personál informovat telefonicky a požádat o posunutí doby rezervace. Nedorazit znamená hrubý přešlap proti společenskému soužití a absenci sociálního citu.
Základy etikety aneb Jak se chovat
Jaké základní návyky etikety byste měli mít doslova „pod kůží“? Daniel Šmíd zmiňuje ty nejzákladnější, díky jejichž ovládnutí se stanete králem každé luxusní restaurace.
-
Při vstupu:
Host musí při vstupu do restaurace pozdravit, muži smekají pokrývku hlavy. Do neznámé restaurace, kam vedou dveře z ulice, vchází muž před ženou, případně mladší před staršími. Je-li restaurace známá a už jsme v ní byli spolu, nebo jde o hotelovou restauraci, toto pravidlo postrádá smysl a vchází nejprve společensky významnější osoba – žena před mužem nebo například matka před dcerou. Je třeba vyčkat, než budeme usazeni, pokud máme rezervaci. Když rezervace chybí, je třeba vyčkat také. -
Usazování:
Uličkou ke stolu jde za obsluhou první žena před mužem a starší před mladším. Malé děti, přibližně do 8–10 let, mají vždy výjimku, jsou považovány za tzv. společensky neobratné, a proto jdou před dospělým. Společensky významnějším ženám a starším lidem patří lepší místa. Usedají s výhledem do restaurace, ne do stěny. -
Objednávání:
Objednávat může u obsluhy každý sám za sebe, případně jeden za oba nebo za všechny, jde-li o rodinu nebo obchodní jednání. Obsluhu oslovujeme výhradně „paní“ nebo „pane“. Neříkáme jim „slečno“ nebo „mladý muži“. Společně s objednávkou používejte vždy slovo „prosím“. Nikdy nebereme od obsluhy talíře nebo nápoje z ruky. Vždy vyčkáme, až nám jídlo dají na stůl. -
Při konzumaci:
Plátěný ubrousek používáme před každým napitím a v případě nutnosti. Plátěný ubrousek patří na klín, papírový vždy necháváme na stole. Mlaskat, mluvit se soustem v ústech, smrkat, upravovat vlasy, vousy nebo tvář nebo používat párátka jsou u stolu těmi největšími faux pas. Stejně tak u stolu nepoužíváme mobil. Na stůl nepatří a k jídlu také ne. -
Jak konzumovat:
Host by se měl před návštěvou ujistit, že umí jíst pokrmy, které jsou na jídelníčku. Pizzu jíme příborem, stejně tak i burger a veškerou drůbež. Snídaňová míchaná vejce a obědové saláty jíme pouze vidličkou, podobně jako špagety a ostatní těstoviny (vyjma velkých cannelloni a lasagne, kdy používáme i nůž). -
Placení:
Není možné platit za nikoho bez jeho souhlasu. Výjimkou jsou naše děti, partnerky či manželé. Chcete-li někoho tzv. pozvat, tedy za něj zaplatit, je potřeba jeho svolení. Moderní etiketa chápe zaplacení oběda jako jistý závazek. Mnozí lidé se také snaží placením manipulovat, ovlivňovat vztah nebo se vytahovat a nad jiné povyšovat.
Zdroje: autorské rozhovory
