Návštěva luxusní restaurace je mnohdy zážitek. A protože se to neděje každý den, těšíte se, studujete menu, chcete si to užít se vším všudy. Aby to bylo možné a mohli jste si lahodné pokrmy skutečně vychutnat, chcete se cítit pevně „v kramflecích“, mít jistotu, že rozumíte požadovanému dress code, že víte, jaký přístup personálu čekat.
Je pár akcí během roku, které mají foodies a milovníci dobrého jídla dlouho dopředu poznamenaných ve svých kalendářích. A RestaurantWeek je jednou z nich. Možnost navštívit nejlepší restaurace v Praze, Brně a Ostravě a ochutnat jejich pečlivě vybraná festivalová menu za festivalovou cenu, by byla škoda nevyužít. 17. března to vypukne, rezervovat však můžete již nyní.
A když organizátoři jarní edici představovali, zmínili zajímavou věc: mnohé milovníky dobrého jídla umí stále od rezervace stolu v dobré restauraci odradit pocit, že nebudou vědět, jak se obléct nebo jak se v daném podniku chovat. Oslovili jsme proto Nikol Pavlíčkovou, která je marketingovou manažerkou RestaurantWeek, a zeptali se jí, jak je to s etiketou a zda jsou obavy na místě.
Jaké bývají obavy hostů, pro které není návštěva lepší fine diningové restaurace běžná?
Nejčastější strach je úplně lidský a přirozený: „Neztrapním se?“ Lidé, potažmo hosté, se bojí, že nebudou vědět, jak používat příbor, co si objednat a jak to správně vyslovit, co si obléct na sebe. Bojí se, že tam „nebudou patřit“.
Ale ruku na srdce: návštěva restaurace, i té fine diningové, není test z etikety. Je to služba, možná na vyšší úrovni, ale pořád služba, která má přinést především milý zážitek. A host má do takové restaurace jít, aby si užil oběd nebo večeři a ne proto, aby se cítil pod tlakem. Stejné je to v obecném měřítku i s módou. Když si poprvé oblečeme něco odvážnějšího nebo mimo naši komfortní zónu, nejdříve se také necítíme 100% pevní v kramflecích, ale po chvilce zjistíme, že je to jen a jen o pocitu.
Jak to bezbolestně vyřešit?
Jednoduše: přestat to dramatizovat. Může se zdát, že se to snáz říká, než provádí, ale je to opravdu takto jednoduché. Co bych poradila? Pokuste se na restauraci „nacítit“. Předem bych si vyhledala web restaurace a podívala se i na její Instagram. Zaměřila bych se na interiér, styl, typ hostů, jak se restaurace prezentuje navenek. To vše nám pomůže vcítit se do atmosféry daného podniku.
Díky spolupráci s módním holdingem Vermont se snažíme tento strach hostů odbourávat a připravujeme pro ně s našimi ambasadory návodná videa, která jim dodají nejen odvahu, ale i dávku inspirace, jak se do různých restaurací vhodně obléknout.
Lze se setkat s požadovaným dress code? A existuje nějaký základ, oblečení, které funguje vždy?
Dnes už je většina lepších, i těch fine diningových restaurací mnohem uvolněnější. Není to o večerní róbě pro dámu nebo smokingu pro muže, je to více o stylu a kreativitě. Ale základ, který funguje vždy, je jasný: čisté, upravené oblečení, nic vyloženě sportovního, typu běžecké šortky nebo vytahané tepláky. Zvolte zkrátka outfit, ve kterém se cítíte dobře.
Vše je o energii, a když máte na sobě něco, v čem se sami sobě líbíte, je to recept na úspěch a známka, že nešlápnete vedle. Osobně radím: oblečte se tak, jako když jdete na rande nebo pracovní schůzku, na které vám záleží. Chutné jídlo není o ceně, ale o kvalitě surovin a podobně je to i se stylem, ten je zase o osobním postoji.
Jak poznám, co se ode mě v dané restauraci „očekává”, abych věděla, jak se chovat?
Atmosféra podniku vám to napoví během prvních pár minut. Všímejte si tónu komunikace, hudby, interiéru, stylu obsluhy. Pokud je servis formálnější, přizpůsobíte se přirozeně. Pokud je uvolněnější, můžete být víc v klidu. Ale jedno je univerzální a ráda bych na to apelovala: respekt k místu, k personálu i k ostatním hostům.
Jaký přístup obsluhy mohu čekat?
Profesionální obsluha restaurace by měla být vstřícná, neodsuzující, pozorná a připravená vysvětlit menu, zároveň ale nevtíravá. Fine dining dnes není o aroganci, ale o péči. Pokud by se někdo choval povýšeně, není to známka „vysoké gastronomie“, ale špatného managementu.
Všichni jsme asi viděli film Pretty Woman a s úsměvem vzpomínáme na scénku, kdy byla hlavní hrdinka v luxusní restauraci zmatená. Děje se to i dnes?
Můj subjektivní názor podložený roky, kdy poměrně hojně navštěvuji fine diningové restaurace, je, že v kvalitních restauracích se toto neděje. A pokud ano, je to selhání podniku, ne hosta.
Scéna z filmu Pretty Woman je ikonická, ale dnešní gastronomie je jinde. Host není vetřelec. Host je důvod, proč tu tyto restaurace jsou. Trapas většinou vznikne jen tehdy, když si ho člověk vytvoří v hlavě. Nevíte, který příbor použít? Začněte od kraje. Nerozumíte vínu? Nechte si ho doporučit. Neznáte surovinu? Zeptejte se na ni. Sebevědomí není o tom, že víte všechno, je o tom, že se nebojíte ptát. A o tom je i celý RestaurantWeek: o objevování. Možná v tomto případě nejen nových chutí a podniků, ale i vašeho vnitřního foodie, který věřím, že dříme v každém z nás.
Zdroje: Apetit, Restaurant-week.cz/restaurantweek
