Nakládané okurky po finsku jsou tak trochu „rychlá zima ve sklenici“. Na rozdíl od klasických znojemských, které známe jako celistvé plody v nálevu, finská verze sází na krájení a bleskovou přípravu. Výsledkem jsou silnější kolečka nebo špalíčky v kořeněném sladkokyselém nálevu s hořčičnými semínky, které si uchovávají krásnou barvu, pevnou strukturu i nečekaně plnou chuť.
Zatímco česká kuchyně tradičně dělí svou pozornost mezi sterilované okurky v octu a kvašáky, které vyžadují týdny práce mléčného kvašení, finský přístup stojí tak trochu uprostřed. Nepoužívají se zde mikroorganismy, o konzervaci se stará ocet a teplo, ale celý proces je mnohem dynamičtější. Hlavní rozdíl spočívá v přípravě. Menší nakládačky se nekrájí na tenké plátky, ale na pořádné kousky o tloušťce kolem dvou až tří centimetrů. Ty se pak nenechávají dlouhé týdny „dojít“ ve sklepě, ale krátce se povaří přímo v nálevu. Díky tomu změní barvu ze sytě zelené na olivovou a jsou připravené k jídlu téměř okamžitě.
Nakládané okurky na sto způsobů
Celý proces začíná důkladným omytím okurek, které je dobré nechat chvíli namočené ve studené vodě, aby byly po zpracování maximálně křupavé. Pak už stačí jen nůž a nakrájet je na silnější kousky. Samotný nálev připravíte z vody, soli, cukru, bobkového listu a hořčičných semínek. Směs se přivede k varu a teprve na závěr se přidá ocet, který se nechá jen krátce provařit, aby vznikl voňavý a výrazný lák.
Klíčovým momentem je takzvané blanšírování. Nakrájené okurky vložíte přímo do vroucího láku a vaříte je zhruba dvě až pět minut. Důležité je hlídat barvu – jakmile okurky ztratí jasně zelený odstín a získají barvu oliv, musí pryč z plotny, aby se nerozvařily. Horkou směsí pak naplníte sterilizované sklenice až po okraj, ihned je uzavřete a otočíte dnem vzhůru. Pomalé chladnutí pod dekou či utěrkou zajistí, že víčka skvěle přilnou a okurky zůstanou stabilní i pro dlouhodobé skladování.
Největší výhodou finského způsobu je rychlost
Zatímco u klasických receptů musíte čekat, až se chutě prolnou, tyto okurky jsou použitelné téměř hned. První vzorky můžete otestovat už po čtyřech hodinách od naložení, i když nejlepší jsou po odležení přes noc v chladu. Chuť je pak mnohem kompaktnější a výraznější. Na rozdíl od kvašáků, které potřebují čas na dozrání, máte v tomto případě „vyzrálou“ pochoutku prakticky druhý den.
Finský způsob přípravy zaručuje, že okurky nebudou gumové, ale zůstanou pevné a při skusu příjemně křupnou. Výrazný nálev s dominantní hořčicí vytváří chuť, která se neztratí ani vedle hodně aromatických pokrmů. Navíc jde o velmi spolehlivý způsob konzervace, takže se finské okurky hodí jako celoroční zásoba ve spíži. Je to zkrátka delikatesa, která svou strukturou i kořeněným profilem nabízí zajímavou alternativu k našim tradičním receptům.
Díky svému tvaru a intenzitě jsou tyto okurky neskutečně všestranné. Sladkokyselý tón s hořčicí skvěle doplňuje tučnější masa, jako je pečené vepřové, sekaná, karbanátky nebo grilované klobásy. Jsou také naprosto ideální do domácích burgerů, toastů a sendvičů, kde se díky krájení na kolečka dobře vrství a dodávají jídlu potřebnou šťávu. Pokud chystáte obložené prkénko se sýry a uzeninami, finské okurky poslouží jako perfektní chuťový kontrast. Skvěle se hodí i do bramborových nebo těstovinových salátů, kde nahradí klasické nakládačky a dodají pokrmu trochu jiný, pikantnější rozměr.
Zdroje: Apetitonline, Cooky, Svět cestovatele, iRecept
