Stravování za 1. ČSR odráželo tehdejší sociální rozdíly, technologický pokrok i silně zakořeněné tradice. Zatímco městská vyšší třída začínala objevovat moderní kuchyni, většina obyvatel na venkově zůstávala věrná jednoduchým a sytým jídlům svých předků. Společným jmenovatelem pro všechny obyvatele byla úcta k surovinám, důraz na sezonnost a pokrmy, které dodnes považujeme za typicky české.
Kuchyně první republiky byla především kuchyní proměn – mezi konzervativní zvyklosti se mísily nově příchozí vlivy. V letech 1918–1938 se československé domácnosti ocitly na rozhraní mezi minulostí habsburské monarchie a modernizací každodenního života.
Co ovlivňovalo jídelníček 1. ČSR
I za první republiky byl stále patrný vliv kuchařských tradic Rakouska-Uherska, zejména vídeňského stylu přípravy jídel, zároveň se ale začínaly prosazovat nové způsoby vaření a skladování potravin. Rozmach průmyslu a železniční dopravy usnadnil dostupnost surovin, což postupně ovlivňovalo i skladbu jídelníčku.
Významnou roli sehrávala také rostoucí emancipace žen a rozmach měšťanské kultury. Domácnost už nebyla jen místem přežívání, ale i reprezentace, což se odráželo také v přípravě pokrmů – od slavnostního oběda po víkendové pečení. Na venkově a v dělnickém prostředí sice nadále dominovalo jednoduché, rychlé a úsporné vaření ve stylu co dům dal, ale městské kuchyně experimentovaly s novinkami. Z jídla už nebyla jen nutnost, čím dál větší roli hrál i zážitek.
Základ běžného dne: Chléb, polévka a káva
Pro většinu obyčejných lidí nebyla 1. ČSR érou hojnosti, ale rozumného hospodaření. Jak ukazují vzpomínky pamětníků i odborné články, strava byla založená na levných a dostupných potravinách – chlebu, luštěninách, bramborách a zelí.
K snídani se často jedl chleba s máslem, někdy s marmeládou nebo tvarohem. Děti pily cikorku, dospělí pak klasickou kávu. V poledne se obvykle podávala polévka – hrachová či bramborová, zahuštěná jíškou – a k ní jednoduché hlavní jídlo, často z jednoho hrnce. Večeře bývala opět skromná, například zbytky od oběda nebo třeba brambory s mlékem.
Maso? Jen výjimečně, zato s úctou
Přestože si dnes českou kuchyni bez masa neumíme představit, běžné domácnosti jedly maso jednou, maximálně dvakrát týdně. Nejčastěji to bylo hovězí, drůbeží a vepřové. O svátcích se pekla husa nebo králík, v chudších rodinách nanejvýš kuře. Maso se často kombinovalo s omáčkami, knedlíky a zahuštěnými přílohami, aby „vydrželo déle“. Ze zbytků se připravovala sekaná, karbanátky nebo guláše. Zpracovávalo se vše – i kůže, krev nebo vnitřnosti.
Cukroví, buchty a sladké jídlo jako odměna
Sladké pokrmy nebyly každodenní záležitostí. Kynuté buchty, ovocné koláče, makové záviny nebo žemlovka patřily k nejoblíbenějším pochoutkám. Děti milovaly pudink, dospělí si pochutnávali na buchtách s povidly. K Vánocům a Velikonocům se pekly zejména vánočky, mazance, perníčky. Čajové pečivo a dorty si mohla dovolit spíše městská buržoazie. Ve vyšší společnosti se stávalo normou pozvat někoho na kávu a zákusek – vznikaly první cukrárny s vitrínami plnými laskomin.
Co jedly různé městské vrstvy
Na rozdíl od venkova si bohatší měšťanstvo mohlo dovolit pestřejší a rafinovanější stravu. Na stole se objevovaly ryby, zvěřina, zvěřinové paštiky, plněná drůbež, pařížské dorty nebo zavařené lanýže. Zvykem bylo večeřet tatarský biftek, humry, raky či šneky. Důraz se kladl na estetiku pokrmu a kompletní menu od předkrmu po dezert. Kdo měl peníze, stravoval se i v restauracích – vyhlášený byl především pražský Grand hotel Šroubek.
Ačkoli dělnictvo žilo ve městě, patřilo mezi chudou vrstvu – ve městě tu nejchudší. Dělnická rodina bývala často velmi početná, navíc ženy chodily do práce, a tak neměly čas a ani prostor vyvařovat náročné chody. Převažovalo jídlo rychlé, tučnější, energeticky bohaté, ale výživově chudé. Snídal se chléb s bílou kávou, k obědu se jedly například brambory se zelím, bramboráky, krupicová kaše či občas vdolky. K večeři se podával většinou chléb se sýrem.
Zatímco venkov hospodařil skromně a vařil podle tradice, města se otevírala moderním trendům i novým surovinám. Přestože se gastronomický svět výrazně proměnil, řada receptů zůstala živá dodnes – v rodinách, kuchařkách i restauracích.
Zdroj informací: dotyk, novinky, culinabotanica, pametnaroda
