Nádobí bereme mnohdy jako samozřejmost a často neřešíme, jak ho mýt, jak skládat do myčky apod. Ovšem pouze do chvíle, kdy se pánev začne připalovat a nůž tupit. Způsob, jak o nádobí pečujeme, má překvapivě velký vliv jeho životnost a funkčnost. Vědomý přístup zajistí, že nám bude dlouho spolehlivě sloužit. Co radí odborníci na slovo vzatí z české firmy Fabini?
Tušíte, z jakého materiálu jsou vaše hrnce a pánve a co to znamená nejen pro způsob, jak je používáte při vaření, ale i při následném mytí a skladování?
Oslovili jsme odborníky, aby nám problematiku osvětlili. A kdo by o tom v českém prostředí mohl vědět víc než zakladatel české značky Jan Fabini, jeho šéfdesignér Huy Pham a Viktoriia Ihnatova z oddělení zákaznické péče.
Co znamená „péče o nádobí“ a co vše zahrnuje?
Péče o nádobí zahrnuje způsob vaření, mytí, ale i skladování. Ovlivňuje ji především materiál nádobí, ale také jak často vaříme a při jakých teplotách. Zahrnuje způsob jeho používání, mytí, skladování i údržby. Cílem je, aby si nádobí zachovalo své vlastnosti a funkčnost co nejdéle.
Správná péče se odvíjí především od materiálu: nerezové, nepřilnavé nebo litinové nádobí mají odlišné požadavky. Důležitou roli hraje také používání kuchyňského náčiní a způsob mytí, tedy zda je nádobí určeno do myčky, nebo k ručnímu mytí.
Principy péče o nádobí nejsou nic komplikovaného. Člověk nemá být otrokem produktu, ale produkty jsou od toho, aby nám sloužily. A to platí i u nádobí. Na něm zkrátka má být vidět, že se používá. Například skvrny jsou úplně normální a na funkčnost nemají žádný vliv. Je to vlastně úplně jednoduché: do myčky může všechno kromě litiny, surového železa a mědi. U nepřilnavého nádobí vám jeho životnost prodlouží proložky na skladování. A připálené nádobí nechejte odmočit v horké vodě se saponátem. Pokud chcete co nejdelší životnost, dejte pozor na teplotní šoky a také na používání kovových předmětů na nepřilnavé povrchy. Když už je používáte, tak opatrně, ať povrch nepoškodí.
Jaké tři základní zásady péče o nádobí bychom měli dodržovat?
Respektujte materiál a jeho limity. Vyhýbejte se tepelným šokům. Pokud má nádobí povrchovou úpravu, berte na ni ohled během mytí, výběru a používání náčiní a při skladování
- Nádobí zbytečně nepřehřívejte a vyhněte se prudkým teplotním změnám.
- U nerezového nádobí nezapomínejte na použití tuku, aby se zabránilo připalování a přehřívání povrchu.
- Nepřehánějte to s myčkou u nádobí s nepřilnavým povrchem, kde šetrnější zacházení výrazně prodlužuje životnost.
To, jak dlouho nádobí vydrží, ovlivňuje hlavně to, jakým způsobem se na něm vaří.
Jaké chyby v péči o nádobí jsou nejčastější a nejškodlivější?
Nejčastější jsou tepelné šoky, například to, že nádobí, které jste měli v ledničce, dáte do rozpálené trouby nebo na maximální výkon indukce. Vadí také používání příliš hrubých houbiček, kovového náčiní na nepřilnavé povrchy a automatické dávání všeho do myčky. Myčka je praktická a používáme ji všichni, ale například litina tam nepatří. Právě kombinace mechanického a tepelného namáhání zkracuje život nádobí nejvíc.
Co nepřilnavé nádobí a nerezové povrchy?
Tam vídáme také časté chyby, zejména jeho pravidelné mytí v myčce. To může postupně poškrábat vnitřní povrch a spolu s abrazivními čistícími prostředky výrazně zkracuje životnost nepřilnavé vrstvy. Stejně tak používání kovového kuchyňského náčiní povrch poškozuje a snižuje funkčnost pánve.
U smaltované litiny se často setkáváme i s nadměrnou vlhkostí: mytí v myčce, dlouhé namáčení nebo skladování v lednici může vést ke vzniku koroze. U nerezového nádobí pak bývá problémem přílišné přehřívání, často i bez tuku, což může vést k deformaci pánve nebo připálení potravin.
Je myčka nádobí pro hrnce a pánve tedy problém?
Myčka sama o sobě problém není: záleží především na materiálu nádobí a použitých čisticích prostředcích. U nerezového nádobí je myčka bez obav, to snese i intenzivnější zacházení. U nepřilnavého nádobí může občasné mytí v myčce projít bez následků, každodenní mytí ale může urychlit opotřebení povrchu a ztrátu jejich vlastností.
Tyto povrchy jsou totiž citlivé na vysoušení. Mytí není až takový problém, spíš to dlouhé sušení. Proto bych je doporučila mýt na krátký program a usušit je radši klasicky utěrkou nebo nechat okapat. U litiny pak myčku nedoporučujeme kvůli riziku koroze – ale opět, ta může vzniknout během dlouhého sušení, kdy je povrch dlouho vlhký, ne při samotném mytí. Kvalita nádobí hraje roli, ale klíčové je respektovat vlastnosti jednotlivých materiálů a zvolit péči, která jim odpovídá.
Jde s už vzniklými problémy vůbec něco dělat?
Některé vady způsobené myčkou jde jistě zachránit. Vysušené dřevo můžete naolejovat, rez z litiny jde snadno odstranit pomocí kousku alobalu, kterým ji obrousíte, a následným naolejováním, aby se předešlo dalšímu poškození.
A zmiňované prudké změny teplot?
Klíčová je práce s teplem, to znamená nevystavovat ho prudkým změnám a zahřívat postupně. Sem spadá i špatný poměr velikosti vařiče a nádobí, například když dáte velkou pánev na malý hořák a teplo se tak koncentruje jen na jednu její část. Pánve jsou na podobné tepelné šoky obecně citlivější než hrnce.
Také se říká, že není dobré dávat rozpálenou pánev pod studenou vodu...
Ano, tam opět dochází k teplotnímu šoku: kov se nerovnoměrně stáhne, vzniká vnitřní pnutí a dno se může vyboulit nebo trvale zdeformovat, což zhoršuje přenos tepla. Je to jednoduchá fyzika a platí to u každého kovu a každého předmětu, nejen u nádobí.
Při rychlé změně teploty totiž dochází k nerovnoměrnému smršťování vrstev, což může vést nejen k deformaci, ale i k poškození povrchu. U vícevrstvého nerezového nádobí je riziko nižší, ale i tam záleží na míře rozpálení a rozdílu teplot. U pánví s nepřilnavým povrchem je riziko vyšší, protože tenčí materiál se může snáze deformovat.
Které „babské rady“ lidé používají nejčastěji, ale nádobí spíš škodí?
Typickým příkladem je míchání octa a jedlé sody, které se navzájem neutralizují. Ocet je vhodný na vodní kámen a skvrny a soda na připáleniny, ale je dobré je používat zvlášť.
Často se setkáváme například i s používáním agresivních abrazivních prostředků, drátěnek nebo past na silné znečištění, které mohou nenávratně poškodit povrch pánví, zejména těch s nepřilnavou vrstvou. I dobře míněné rady je proto vždy lepší přizpůsobit konkrétnímu materiálu nádobí.
Zdroj: autorský rozhovor
