Sklenice medu často končí tam, kde je po ruce – na světle, v teple, otevřená. Právě tehdy se ale nenápadně rozjíždí procesy, které z něj berou to nejcennější. Stačí pár chyb při skladování a místo voňavé zásoby vznikne něco, co už s původní kvalitou nemá mnoho společného. Jak tedy med skladovat tak, abyste z něj stále vytěžili co nejvíce?
Představte si med jako náročného hosta, který vyžaduje klid a specifické prostředí. Ideální místo pro jeho skladování by mělo být tmavé, suché a chladné, s teplotou mezi 10 a 18 °C. Skvěle mu bude ve studenější spíži nebo temném sklepě. Pokud zvolíte lednici, nezapomeňte sklenici opravdu pevně uzavřít, aby med nenatáhl pachy od ostatních potravin. Nejvhodnější jsou skleněné nádoby s kvalitním těsnicím víčkem, protože plastové obaly mohou po čase negativně ovlivnit jeho kvalitu.
Důvod je prostý. Med je díky vysokému obsahu cukru a velmi nízké vlhkosti přirozeným konzervantem. Pokud ho ale vystavíte teplotám nad 25 °C nebo vlhkému prostředí, mohou se v něm probudit spory plísní a kvasinky. Výsledkem je fermentace – med začne kynout, tvoří se v něm bublinky a jeho chuť i léčivá síla jsou nenávratně pryč.
Někteří se s medem moc nemažou
Mnoho z nás dělá při ukládání medu banální chyby, které mají fatální následky. Prvním nepřítelem je sluneční světlo a okenní parapety. UV záření totiž rozkládá cenné enzymy a antioxidanty, takže se z medu stane jen hutná hmota bez života. Stejně špatně mu bude vedle sporáku nebo u radiátoru. Teploty nad 40 °C zabíjejí antibakteriální složky a med se mění v obyčejný cukrový sirup.
Pozor si dejte i na vlhkost. V otevřené nádobě nebo ve vlhké místnosti med bleskově nasává vodu ze vzduchu, což je přímá pozvánka pro kvašení. Ačkoliv se to může zdát jako dobrý nápad pro dlouhodobé uchování, mrazák medu také nesvědčí. Extrémní mráz způsobuje příliš tvrdou krystalizaci a ničí jeho jemné aroma. Dobře uskladněný med přitom vydrží věky – archeologové dokonce našli tisíce let starý med v egyptských hrobkách, který byl stále jedlý.
Zdravý med by měl být čirý, tekutý nebo rovnoměrně krystalický a měl by vonět po květech. Pokud však narazíte na kyselý nebo alkoholový zápach, uvidíte na povrchu pěnu či bublinky, raději ho vyhoďte. Mezi další varovné signály patří výrazné ztmavnutí barvy nebo to, že med zůstává podezřele tekutý i po velmi dlouhé době. Můžete provést i jednoduchý test chutí. Pokud je med příliš štiplavý na jazyku nebo nepříjemně dráždí krk, něco není v pořádku. Nezaměňujte však zkažení s krystalizací. To, že med ztuhne, je známkou jeho kvality. Stačí ho pak opatrně zahřát ve vodní lázni do 40 °C a bude opět jako nový.
Ztratil barvu i chuť? Žádné slitování!
Zkažený med není jen chuťová pohroma, ale může potrápit i vaše tělo. Kvasinky v něm produkují látky, které vyvolávají zažívací potíže, jako jsou nadýmání, zvracení nebo průjem. Zvláštní pozornost je třeba věnovat dětem do jednoho roku. I v čerstvém medu se mohou vzácně vyskytnout spóry, se kterými si nezralý dětský organismus neporadí, a u zkaženého medu je riziko komplikací ještě vyšší. Dlouhodobé pojídání nekvalitního medu navíc tělu nic nedává, protože všechny prospěšné látky už dávno vyprchaly.
Aby med zůstal vaším spojencem, je nejlepší kupovat ho v menších dávkách, které stihnete včas spotřebovat. Ať už dáváte přednost akátovému, lučnímu, nebo lesnímu medu, pravidla jsou pro všechny stejná. A jedna důležitá rada na závěr! Pokud si medem sladíte čaj, počkejte, až trochu vychladne. V příliš horkém nápoji byste okamžitě zničili všechno to dobré, co do něj včely pracně uložily.
Zdroje: tn.nova.cz, honey.com, webmd.com
