Křídlatku většinou asi ani nevnímáme, zkrátka je to pro nás jen nějaká zeleň v prostoru. Ve skutečnosti jde ale o mimořádně houževnatou rostlinu, která v Česku patří mezi nejproblematičtější invazní druhy. Šíří se neuvěřitelnou rychlostí, vytlačuje původní vegetaci a k založení zcela nového porostu jí stačí jen malý kousek oddenku. Přesto se na ni v posledních letech začíná pohlížet i z jiného úhlu. A ten vůbec není k zahození.
Mladé výhony křídlatky se totiž znovu objevují v kuchyni a v receptech nabízejí zajímavý prostor pro kvašení, sladké dezerty i netradiční slané vaření. Využijete je totiž podobně jako chřest nebo rebarboru.
Křídlatka: Nezdolný vetřelec, který chutná jako rebarbora
V Česku se setkáváme především s křídlatkou japonskou, sachalinskou a jejich křížencem, tedy křídlatkou českou. Jde o statné byliny, které dorůstají do značné výšky, mají duté článkované lodyhy a velké listy. Právě jejich obrovská vitalita je důvodem, proč se z původně okrasné rostliny stal vážný ekologický problém. Tato rostlina pochází z východní Asie a dnes ji najdeme téměř všude – podél řek, cest i na nejrůznějších zpustlých místech, kde se jí díky její přizpůsobivosti daří nejlépe.
Zdraví ukryté v mladých výhonech křídlatky
Z hlediska přínosů pro tělo se o křídlatce mluví hlavně v souvislosti s látkami, jako je resveratrol, flavonoidy a další polyfenoly. Díky nim bývá rostlina spojována s antioxidačními účinky a má své místo i v lidovém léčitelství. Je však důležité brát tyto informace s nadhledem. Křídlatka není zázračná „superpotravina“, která by sama o sobě léčila nemoci. Její kouzlo spočívá spíše v kombinaci netradiční chuti, vysoké dostupnosti a možnosti, jak ji chytře zužitkovat, aniž by se přispívalo k jejímu dalšímu šíření v přírodě.
Chuťově jsou nejcennější mladé výhonky sbírané velmi brzy na jaře, dokud jsou ještě křehké a šťavnaté. V tomto období se dají použít podobně jako rebarbora. Mají příjemně nakyslou, svěží linku a skvěle fungují v kombinaci s cukrem, jablky, jahodami nebo citrusy. Křídlatka se výborně hodí do koláčů, kompotů, sirupů nebo džemů. Její kyselost je velmi podobná té rebarborové, jen s o něco jemnějším bylinkovým podtónem.
Kvašení a slané experimenty s křídlatkou
Velmi zajímavou cestou je fermentace. Mladé výhonky lze naložit jako klasickou zeleninu do osoleného nálevu s česnekem, kořením nebo koprem. Po několika dnech vznikne křupavá, pikantní příloha, která skvěle doplní pečené maso, ryby nebo oživí obyčejný sendvič. Křídlatka je na jaře plná šťávy, takže si s technikami kvašení velmi dobře rozumí.
V teplé kuchyni se rostlina chová nejlépe tam, kde potřebujete zeleninu s lehkou kyselostí a pevnější strukturou. Můžete ji krátce spařit a opéct na másle, přidat do omelety, rizota nebo použít jako náplň do slaného závinu. Skvěle chutná také v polévkách, na pánvi s česnekem a jarní cibulkou nebo jako náhrada za zeleninu v těstovinách. Mladé řapíky lze také dusit nebo nakládat do sladkokyselého nálevu, čímž získají na jemnosti a svěžesti.
Zpracovávejte křídlatku s rozumem a opatrností
Při sběru je zásadní vybírat opravdu jen mladé části a volit místa, která nejsou znečištěná nebo chemicky ošetřená. Zároveň je potřeba mít na paměti i odvrácenou stranu této rostliny. Křídlatka je invazní druh a nesmí se dál šířit. Odborníci varují, že ani ty nejmenší zbytky rostliny nesmí skončit v přírodě. Veškerý kuchyňský odpad z křídlatky proto patří do komunálního odpadu, nikoliv na kompost nebo do volné krajiny. Tímto přístupem si můžete vychutnat netradiční surovinu a zároveň nezhoršovat ekologický problém, který je v české krajině už tak dost vážný.
Pokud ke křídlatce přistoupíte s respektem k její dravé povaze, může být v kuchyni překvapivě příjemnou sezonní ingrediencí. V dezertech nahradí rebarboru, ve slaných jídlech chřest. Dodá svěží kyselost a po kvašení nabídne výrazný charakter, který z ní dělá víc než jen pouhou botanickou zajímavost.
Zdroje: Květena ČR, Příbram, Rozhlas, Ekolist, WebMD, National Library of Medicine
