Lahůdkářství Linka, založené před více než sto lety, se stalo synonymem pro lahodné chlebíčky, saláty a delikatesy, které jste jinde v republice nesehnali. Nejenže zde vznikl proslulý vlašský salát, ale obchod si získal věhlas svou kvalitou a také špičkovým moderním servisem. Jak se z malé prodejny stala gastronomická legenda?
Linkovo lahůdkářství, legendární pražský obchod, se proslavilo svou vysokou kvalitou produktů a exkluzivním sortimentem, který byl hitem. Specializovalo se na chlebíčky, saláty a různé lahůdky, které byly vyráběny s důrazem na čerstvost a pečlivě vybrané suroviny. Jednou z nejoblíbenějších položek byla jejich verze vlašského salátu, která se rychle stala hitem – obsahovala jablka, pražskou šunku a sledě, které byly v době socialismu nahrazeny bramborami a salámem.
Lahůdkářství Linka: Kde začala česká salátová revoluce
Linkovo lahůdkářství založil Alois Linka v roce 1911 v Hybernské ulici v Praze. Později jej Linka kvůli zvýšení nájmu přesunul do vlastního domu, který koupil v pražské Havlíčkově ulici, kde jste lahůdkářství mohli navštívit až do roku 1990. Ve své době byl Alois Linka uznávaný obchodník s moderními návyky – přece jen nebylo běžné, aby lahůdkářství vlastnilo chladicí pulty a nabízelo posezení pro hosty.
Původní záměr byl jednoduchý – nabídnout zákazníkům něco víc než jen obyčejné potraviny. Důraz na kvalitu, inovace a exotiku v nabídce byly klíčovými faktory úspěchu. Linka se inspiroval evropskými lahůdkářskými obchody, které navštěvoval při svých cestách, a rozhodl se přinést podobný zážitek i českým zákazníkům.
Zajímavá reklama i luxusní zboží
Nebál se ani propagace a reklamy – k dispozici měli zákazníci téměř stostránkový nabídkový katalog plný reklam. Z množství a druhů zboží doslova přecházel zrak, v nabídce mělo Linkovo lahůdkářství tucet tuzemských sektů a osmnáct originálních šampaňských, římské švestky – a to i bez ořechů, hitem byly zelené třešně naložené v alkoholu, ale také žabí stehýnka či žvýkačky. Co jste nesehnali jinde, Linka téměř jistě měl.
Ambiciózní plány Aloise Linky
Linkovým snem ovšem bylo založit si vlastní dům potravin, kde chtěl zákazníkům nabízet snad úplně všechno. Ke svému cíli vedl i svoje čtyři syny, jimž určil kariéru. Nejstarší založil hospodářství u Poděbrad, aby mohl otci dodávat čerstvé suroviny, další synové se měli vyučit v řemeslech prospěšných pro obchod: řezník, pekař, cukrář. Vybranému řemeslu se vyučil pouze nejmladší syn Rudolf, který se stal cukrářem.
Plány Aloise Linky tak zmařili nejen synové, ale i druhá světová válka, která prodej značně poznamenala. Lahůdkářství s nástupem socialistického režimu bylo znárodněno hned v roce 1948 a až do roku 1990 spadalo pod národní podnik Pramen. Poté na jeho místě vznikla banka.
Klíč k úspěchu: Čerstvost, kvalita a exotika
Linkovo lahůdkářství lákalo širokým sortimentem. Alois Linka často a rád cestoval po světě, odkud si dovážel zajímavé recepty i kontakty na dodavatele luxusního zboží. Zákazníci si tak mohli pochutnat na neobvyklých chlebíčcích a dalších specialitách. Mezi ty nejvyhledávanější delikatesy patřila například banánová zmrzlina, která byla tehdy světovou raritou – jejím autorem byl Aloisův nejmladší syn Rudolf.
Mnoho zákazníků proto přicházelo nejen kvůli tradičním českým pokrmům, ale také proto, aby si pochutnali na exotických pochoutkách, které nebyly běžně dostupné. Linkovo lahůdkářství nabízelo například krevety, želvy, mušle, parmezánové tyčinky, humry, lahodné lanýže, asi 15 druhů kávy či olivový olej z Francie i Itálie – to vše a ještě mnohem více bylo k dostání již v roce 1935! Kromě toho jste si v lahůdkářství mohli koupit i domácí paštiky, rybí saláty, bramborový salát, kočičí jazýčky, různé kompoty, nakládané hříbky, kohoutí hřebínky a další lahůdky, které lákaly mlsné jazýčky.
Linkovo dědictví: Gastronomická ikona, která inspiruje dodnes
I když lahůdkářství Linka už dávno neexistuje, jeho dědictví přetrvává. Inspirovalo mnoho dalších obchodů a restaurací, které se snaží držet jeho standardů kvality. Vlašský salát, chlebíčky a další lahůdky se staly pevnou součástí české kulinářské kultury. A kdo ví – možná právě díky takovým průkopníkům, jako byl Alois Linka, máme dnes možnost ochutnat ty nejlepší chlebíčky a saláty na světě.
Zdroje informací: prazsky.denik, forbes
