Leonardo da Vinci – renesanční génius, který předběhl dobu. Je známý svými uměleckými díly i důmyslnými vynálezy, ale málokdo ví, že měl také hluboký zájem o gastronomii. Bez nadsázky ho můžeme označit za kulinárního experta. Jeho stravovací návyky odrážely jeho životní folozofii, která kladla důraz na zdraví, etiku a estetiku. Co jedl a jaký měl vztah k vínu a masu?
Leonardo da Vinci (1452–1519) – malíř, geniální vynálezce, vědec a vizionář, který byl nejen renesančním myslitelem, ale také fascinujícím člověkem. Měl velmi pevné stravovací návyky, což víme díky tomu, že si rád skoro všechno zapisoval. Co se objevovalo na jeho talíři nejčastěji? Opravdu odmítal maso, jak se o něm traduje, a co si vlastnoručně zapisoval do svých kuchařských poznámek?
Umění nejen na plátně, ale i na talíři
Leonardo da Vinci považoval jídlo za formu umění. Fascinoval ho nejen chuťový zážitek, ale i celková estetika servírování. Byl dokonce vynikajícím, úspěšným a vyhledávaným organizátorem slavností, festivalů a kulinářských akcí na dvorech tehdejší vysoké šlechty.
Patřil mezi příznivce jednoduchých, ale propracovaných jídel. Musíme si však uvědomit, že některé potraviny za jeho života nebyly známy – například brambory, rajčata či kukuřice.
-
Zajímavost: Da Vinci měl rád saláty s jednoduchou zálivkou dochucenou mátou, petrželkou a tymiánem. Běžně se začalo jako dochucovadlo používat také koření, které do té doby sloužilo spíše jako medicína a patřilo mezi luxusní zboží. Velice oblíbeným kořením v da Vinciho době byl černý pepř.
Skutečně odmítal da Vinci maso?
V renesanci byla zvířata chápaná trochu jinak než ve středověku či baroku. Podle toho, čím blíže bylo dané zvíře Bohu, tím více bylo v renesanci vnímáno jako dokonalé. Mezi nejdokonalejší tedy patřili ptáci. Na opačném konci se pak nalézali mlži žijící u dna řek a moří – tedy ústřice či škeble.
Ač se občas dočtete, že byl da Vinci vegetarián, víme, že své pomocníky i učně posílal na trh mimo jiného také pro maso a ryby, dokonce i pro klobásky. Ve svých zápiscích nikde neuvedl, že by maso nejedl vůbec. Ovšem je doloženo, že preferoval spíše zeleninu a luštěniny.
-
Zajímavost: Ve své osobní knihovně měl da Vinci první tištěnou kuchařku na světě. Napsal ji italský renesanční autor a gastronom Bartolomeo Platina a v originále se jmenovala De honesta voluptate et valetudine.
Minestrone: Skutečně ji měl da Vinci rád?
V některých zdrojích najdete informaci, že Leonardo da Vinci skoro denně obědval polévku minestrone. Nebylo by na tom nic divného, kdyby běžnou součástí této kulinární delikatesy nebyla rajčata. Některé zdroje sice uvádějí, že se rajská jablíčka do Evropy dostala už s Kolumbem roku 1498, ale i kdyby to byla pravda, trvalo by několik let, než by se daná surovina stala běžně používanou. Navíc jiné zdroje říkají, že rajčata do Evropy přivezl až Cortéz roku 1521. Ať už je pravda kdekoli, víme, že polévku podobnou minestrone vařili již starověcí Římané. Je tedy možné, že variantu na ni da Vinci skutečně jedl skoro denně.
-
Zajímavost: První španělsky tištěný recept s rajčaty spatřil světlo světa v roce 1692. V Itálii, kde jsou dnes rajčata nedílnou součástí mnoha receptů, s pěstováním ve velkém začali až v 19. století.
Da Vinciho lahůdky: Telecí maso i koktejl s květy růží
Leonardo da Vinci si zapisoval různé recepty – například na závitky z telecího masa plněné zeleninovou nádivkou. Z jeho záznamů také víme, že si rád pochutnal na vejcích plněných směsí z tvrdého sýra, žloutku a rozinek. V oblibě měl nápoj s názvem acquarosa (doslova růžová voda). Šlo o určitý druh koktejlu, v němž základ tvořil destilát (s nejvyšší pravděpodobností grappa) smíchaný se sušenými květy růží, citronem a cukrem. Nutno podotknout, že cukr tehdy patřil mezi vzácné zboží.
-
Zajímavost: Da Vinci pil i víno, ale v malých dávkách, navíc ho ředil vodou a zapíjel jím pokrmy.
Da Vinciho vztah k jídlu odhaluje jeho jedinečný pohled na svět – byl to člověk, který i v kuchyni hledal harmonii, smysl a estetiku.
Zdroj informací: irozhlas, hn, italieonline, lacucinaitaliana, tastingtable
