Stačí projít regál s jogurty nebo proteinovými snacky a člověk má pocit, že bez nápisu „light“, „0 % tuku“ nebo „high protein“ už dnes snad ani nejde jíst zdravě. Jenže právě tady bývá problém. Mnoho výrobků, které působí jako ideální volba pro štíhlou linii nebo zdravý životní styl, je ve skutečnosti jen dobře zabalený marketing. A někdy paradoxně obsahují víc cukru, sladidel a průmyslových dochucovadel než jejich obyčejné, méně nápadné varianty.
Typickým příkladem jsou nízkotučné jogurty. Tuk totiž není jen strašák z devadesátých let, ale důležitá složka, která dodává chuť i sytost. Když se z výrobku odstraní, musí se často „něčím zachránit“. Výrobci proto sahají po cukru, škrobech, aromatech nebo zahušťovadlech, aby jogurt vůbec chutnal. Výsledkem pak může být kelímek s minimem tuku, ale zato s pořádnou dávkou cukru. Některé ochucené light jogurty přitom obsahují podobné množství cukru jako dezert.
Jak je to s light verzemi potravin?
Právě na problematiku nízkotučných výrobků upozorňuje i řada zahraničních studií. Přehled publikovaný v odborném časopise Advances in Nutrition například uvádí, že plnotučné mléčné výrobky nejsou automaticky spojovány s vyšším rizikem obezity nebo kardiovaskulárních onemocnění, jak se dlouho předpokládalo. Naopak mohou díky vyšší schopnosti zasytit pomoci s kontrolou chuti k jídlu. Podobně informace zveřejněné v European Journal of Nutrition naznačují, že lidé konzumující plnotučné mléčné výrobky nemusí mít vyšší riziko nadváhy než ti, kteří sahají výhradně po odtučněných variantách.
A pak jsou tu slavné „proteinové“ výrobky. Proteinové pudinky, tyčinky, kaše, sušenky nebo jogurty dnes zaplavily supermarkety. Většinou tam mají v policích a lednicích dokonce vlastní vyhrazené místo. Jenže ne všechno, co má velký nápis protein, je automaticky nutričně výhodné. Mnohé výrobky sice skutečně obsahují více bílkovin, zároveň ale přidávají velké množství cukru, sladidel, sirupů nebo ultrazpracovaných ingrediencí. Některé proteinové tyčinky se složením blíží spíš cukrovince než zdravé svačině.
Paradoxní je, že obyčejný tvaroh, skyr nebo kvalitní řecký jogurt často nabídnou srovnatelné – nebo dokonce vyšší – množství bílkovin než drahé „fitness“ produkty. A navíc bez dlouhého seznamu přidaných látek. Například klasický nízkotučný tvaroh běžně obsahuje kolem 12 gramů bílkovin na 100 gramů, což je hodnota, kterou některé proteinové dezerty ani nepřekonají.
Podobně je to i s müsli tyčinkami
Marketing slibuje energii, vlákninu a proteiny, ale realita bývá méně ideální. Řada těchto výrobků obsahuje glukózové sirupy, čokoládové polevy a vysoké množství cukru. Spotřebitelé často vnímají výrobky označené jako „fitness“ nebo „high protein“ automaticky jako zdravější, i když jejich nutriční profil tomu neodpovídá.
To samozřejmě neznamená, že všechny light nebo proteinové výrobky jsou špatné. Některé mohou dávat smysl třeba sportovcům nebo lidem se specifickým jídelníčkem. Pro běžného člověka ale často postačí obyčejné základní potraviny, jako jsou vejce, tvaroh, kvalitní jogurt, kefír, luštěniny, ryby, maso nebo sýry. Právě ty totiž bývají přirozeně bohaté na bílkoviny a zároveň méně průmyslově upravené.
Proč je důležité číst etikety
Výživoví odborníci navíc stále častěji upozorňují, že démonizace tuku nebyla úplně šťastná cesta. Tělo tuk potřebuje – mimo jiné pro vstřebávání vitaminů i pocit sytosti. Mnohem důležitější než slepé sledování nápisu „light“ je proto číst složení. Někdy totiž obyčejný bílý jogurt bez velkých reklamních sloganů vychází pro tělo mnohem lépe než jeho odtučněná „fit“ varianta.
A možná právě tady je největší paradox moderního stravování: marketingová iluze. Čím hlasitěji potravina křičí, jak je zdravá, tím pozorněji bychom měli prozkoumat obal a podívat se, co se skutečně skrývá uvnitř.
Zdroje: pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, tribune.cz, vimcojim.cz, mdpi.com, cambridge.org, advances.nutrition.org, nature.com
