Jméno Magdaleny Dobromily Rettigové zná v Česku skoro každý. Většinou se s ním pojí obraz kuchyně, zástěry a hutných jídel, která zasytí celou rodinu. Jenže tenhle obrázek je zjednodušený a trochu nespravedlivý. Rettigová totiž nepsala jen recepty, ale i návod na každodenní život žen své doby. A právě v tom je její odkaz překvapivě současný.
Na přelomu 18. a 19. století nebylo vaření samozřejmostí, kterou by si ženy zapisovaly do sešitů podle chuti a nálady. Kuchyně byla tvrdá práce, plná zvyklostí, které se předávaly ústně a často bez jasných pravidel, zato ze zkušeností a ověřených zdarů i nezdarů. Rettigová do tohoto světa vstoupila s tužkou, papírem a odvahou věci pojmenovat, sepsat a vysvětlit. Díky tomu se z vaření stal dovedný řemeslný proces, kterému bylo možné porozumět.
Život, který se nevešel ke sporáku
Magdalena Dobromila Rettigová se narodila 31. ledna 1785 jako Magdalena Barbora Artmannová a její život rozhodně nebyl klidným pobytem v kuchyni. Stěhování, skromné poměry, smrt otce, sourozenců i vlastních dětí, nemoc maminky či její vlastní onemocnění, ale i snaha o vzdělání ji naučily praktičnosti a samostatnosti.
Psala kuchařky, básně, divadelní hry i krátké prózy. Kromě toho vedla vlastenecký salon, jemuž říkala kafíčková společnost, a aktivně podporovala vzdělávání žen v době, kdy to ani zdaleka nebylo běžné. Vaření pro ni nebylo únikem, ale jedním z nástrojů, jak ženy posílit v každodenním životě.
-
Zajímavost: Ač se narodila na území dnešní České republiky, musíme si uvědomit, že jsme tehdy spadali pod Rakousko-Uhersko a úředním jazykem byla němčina. Není tedy divu, že do svých 18 let neuměla Rettigová česky (navíc její otec byl Němec). O české prostředí se více zajímala až po sňatku s českým buditelem a spisovatelem Janem Aloisem Sudipravem Rettigem, který svou ženu podporoval v psaní i dalších aktivitách.
Rettigová zemřela 5. srpna 1845, jen 10 měsíců po smrti svého milovaného muže. Roku 1885 jí ke stému výročí narození postavili pomník na litomyšlském hřbitově, kde je i s manželem pochována. V roce 1925 byla na domě v Litomyšli, kde bydlela, odhalena pamětní deska.
Domácí kuchařka jako kuchyňská revoluce
Její nejslavnější dílo Domácí kuchařka aneb Pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky české a moravské nebylo prvním kuchařským spisem v českých zemích, ale bylo nejvlivnější. Rettigová psala česky, srozumitelně a s důrazem na běžnou domácnost. Recepty nestavěla na luxusních surovinách, spíš na tom, co bylo dostupné na trhu, ve sklepě nebo na zahradě. V tom byla její síla – učila hospodárnosti, přehlednosti a plánování.
-
Zajímavost: Kuchařka vyšla v roce 1826 a měla okamžitý úspěch, takže během autorčina života se dočkala i dalších vydání – celkem tedy čtyř.
Jak vypadaly recepty podle Rettigové
Recepty Magdaleny Dobromily připomínají rozhovor se zkušenou hospodyní, která přesně ví, kdy má těsto odpočinout a jak poznat správný okamžik, kdy sundat hrnec z plotny. Často popisuje konzistenci, vůni nebo barvu pokrmu, protože kuchařky její doby neměly váhy ani minutky. Důraz kladla na postup, logiku vaření a opakovatelnost výsledku.
-
Zajímavost: Recepty často začínají spojením „vraž tam deset vajec“ nebo „nalej 8 nebo 10 žejdlíků hovězí polívky“. Možná se vám to zdá hodně, nicméně je třeba si uvědomit, že v té době se vařilo pro celou domácnost, která čítala klidně i 12 osob.
Polévky, omáčky a poctivá sytost
V jejích receptech hrají hlavní roli polévky, husté omáčky a jídla z mouky, brambor či luštěnin. Nešlo o těžkopádnost, ale o promyšlenou výživu a sytost pro fyzicky pracující lidi. Polévka měla zahřát, zasytit a ideálně nahradit celé jídlo. Omáčky byly způsobem, jak z mála vytvořit chuťově plný pokrm a využít zbytky masa nebo zeleniny bez plýtvání.
-
Zajímavost: Mezi nejjednodušší recepty patřila Rejžová polívka s parmazánským sýrem: „Dej do hrnku půl libry přebrané a několikrát ve vařící vodě vyprané rejže, nalej na ni dobrou hovězí polívku a nech ji do měkka uvařit, dej však pozor, aby zůstala celá; potom rozstrouhej na misku parmazánský sýr a dej ho na stůl zároveň s polívkou.“
Sladká kapitola české kuchyně
Velkou část Domácí kuchařky tvoří sladká jídla. Buchty, nákypy, šišky a rozličné moučníky nebyly jen pochoutkou, ale sváteční odměnou i zdrojem energie. Rettigová sladké recepty popisuje s pečlivostí, která naznačuje, že právě tady se nejčastěji chybovalo. Učí, jak správně zadělat těsto, kdy přidat tuk a proč se vyplatí trpělivost.
Zajímavosti z Domácí kuchařky
Míry a váhy používala Rettigová samozřejmě tehdejší, takže v receptech najdete žejdlík (0,4765 l až 0,4803 l), libru (0,56006 kg), kopu (60 kusů) apod.
Pokud byste si mysleli, že se vařilo a peklo jen z pár běžných surovin, mýlili byste se. Rettigová v kuchařce zaznamenala i recepty z raků, žab, šneků či mušlí – například její polívka s míchanými knedlíčkami a račími ocásky byla oblíbená.
Vařila také z vnitřností, oblibu získala například polívka s mozečkem pro 8 osob, do něhož se používal telecí nebo jehněčí mozeček, které najdeme i v několika dalších polévkách. Mezi často vařené recepty patřila také mrkvička se smaženým vemenem, nákyp z hovězího tuku (morku), polívka z houbiček a telecích brzlíčků či polívka s knedlíčkami z jehněčích plíček.
Výchova skrze vaření
Rettigová nepsala jen o tom, co dát do hrnce, ale i jak přemýšlet o domácnosti jako celku. Vaření vnímala jako součást výchovy, péče o rodinu a sebevědomí ženy. Její texty často (nejen) mezi řádky radí, jak si zorganizovat čas, suroviny i práci tak, aby kuchyně nebyla zdrojem chaosu. Právě tento přesah z ní dělá víc než autorku receptů.
-
Zajímavost: Rettigová pořádala také kurzy, kde se dívky věnovaly hospodaření, vaření, domácím pracím, ale také české literatuře.
Zdroj informací: Apetit, rml.cz, dvojka.rozhlas.cz, domaci_kucharka.pdf
