Jak voní úspěch? Možná po medu – rozhodně ve Frýdku-Místku, kde vzniká Marlenka. Známe ji skoro všichni a mnozí z nás ji mají upřímně rádi. Je to ten dort, po kterém sáhnete, když nestíháte péct, ale nechcete riskovat zklamání. Víte přesně, co dostanete. Vyrazili jsme proto zjistit, jak se Marlenka vyrábí a kolik má dnes, víc než dvacet let od svého vzniku, sourozenců v podobě dalších dezertů.
Areál společnosti Marlenka nepůsobí jako romantická cukrárna. Těžko tu budete hledat krajkové záclony nebo paní cukrářku s metličkou v ruce. Čekají vás moderní výrobní prostory, logistika, palety a ruch kolem. Člověk má chvíli pocit, že se tím všechno kouzlo musí nutně rozplynout.
Jenže nerozplyne. Drží ho všudypřítomná vůně. Není přeslazená jako cukrová vata, ani těžká jako čokoládovna. Je teplá, medová a lehce karamelová. Taková, za kterou byste šli světa kraj (máte-li rádi sladké, samozřejmě).
Od domácí kuchyně k výrobním halám
Společnost Marlenka vznikla v roce 2003, kdy Gevorg Avetisjan společně se svou sestrou začal ve Frýdku-Místku péct medové dorty podle staré rodinné receptury z Arménie. Recept se v rodině předával po generace a cukrařina u nich měla tradici už na přelomu 19. a 20. století, kdy jeho pradědeček provozoval továrnu s prodejnou v tehdejší Konstantinopoli.
Začínalo se skromně – v bytě, později v první malé provozovně na Těšínské ulici, odkud se výroba postupně rozrůstala. Tahle informace je známá, ale když stojíte v hale, kde se dnes denně vyrábějí tisíce kusů, začne vám docházet, jak obrovský kus cesty to je.
Sladká dřina pod dohledem
Na začátku exkurze si možná budete připadat spíš jako na prezentaci značky. Čísla o obratu a investovaných miliardách chvílemi přehluší silný osobní příběh majitele a jeho rodiny, což je trochu škoda – právě ten by nás bavil nejvíc. Během zhruba 70 minut projdete historií firmy, ochutnáte výběr dezertů a kávu, za příplatek i rum nebo víno, nahlédnete do výroby a nakonec zamíříte do podnikové prodejny a kavárny, kde se vstupenkou získáte slevu. Zážitek je tak napůl byznys, napůl sladká odměna.
A právě ve chvíli, kdy se přesunete do výroby, se atmosféra promění. Možná budete lehce zklamaní – z výrobny si totiž odnesete jen vzpomínky a žádnou fotku. Všechno se tu přísně střeží a foťák musí zůstat v kapse. Uvidíte ale něco jiného. Medové pláty dortu, které stroje „promazávají“ krémem tak, aby výsledek vypadal jako ručně dělaný. A také zaměstnance, kteří tu pracují v třísměnném provozu.
Není to ovšem práce pro každého. Zákaz umělých nehtů, řas i výrazného make-upu může leckterou ženu, která dbá o svůj zevnějšek, odradit. Ledaže by bylo větším lákadlem neomezené ochutnávání výrobků přímo v práci a touha pokořit rekord – 80 medových kuliček za směnu. Poznámka pod čarou? Za bolest břicha či případnou nevolnost vás tu rozhodně neomluví.
Sladká tečka, která voní po medu
Když vyjdete ven, zjistíte, že areál nežije jen výrobou. V létě je otevřený lesopark, kde si můžete dát pauzu a nechat doznít všechny chutě. Děti (a klidně i vy) potěší nanuky Marlenka, které si koupíte přímo na místě.
Až pak nahlédnete do vitrín podnikové prodejny, neberte to jen jako nutnou zastávku pro dort, sáhněte po něčem, co vás možná překvapí. Medové pivo, voňavé medy, jogurty nebo kávu, kterou jste před chvílí ochutnali. Možná si nakonec neodnesete fotku z výroby. Ale odvezete si domů kus medového příběhu.
Zdroj: Marlenka, Apetit
