Nejen fronty a omezený sortiment v regálech, ale i drobné triumfy, které dokázaly rozjasnit celý den. Nakupování v Československu ve 2. polovině 20. století nebylo jen o koupi jídla, pití a věcí běžné potřeby, ale také o emocích a radosti z maličkostí. Právě tahle směs napětí a malých vítězství zanechala vzpomínky, které se dodnes vracejí s překvapivou intenzitou.
Každá návštěva obchodu měla svá nepsaná pravidla, vlastní rytmus i specifika – podle toho, zda jste nakupovali ve smíšeném zboží, nebo samoobsluze. Jak to tedy vypadalo a jaké drobné radosti jste si mohli odnést?
Jak se stály fronty na štěstí a žlutou limonádu
Pamatujete si ještě na pulty, kde se čekalo, až na vás přijde řada a vy si odnesete nákup? Třeba láhev žluté limonády, lančmít nebo legendární žvýkačku Pedro? A co teprve oblíbené nanuky Míša, Eskymo či Ledňáček? Nakupování v dobách (ne)dávno minulého Československa nebylo jen obyčejnou rutinou, ale někdy i těšením se na něco dobrého.
Často to ale byla otázka náhody a štěstí – buď jste na vytoužené zboží zrovna narazili, nebo jste si museli vybrat z toho, co zrovna bylo k mání. I když regály často nebyly tak plné jako dnes a mnohdy jste v obchodě některé zboží zkrátka nesehnali, lidé se těšili na specifické chutě, na které mnozí z nás dodnes vzpomínají s nefalšovanou nostalgií.
Kouzlo smíšeného zboží
Srdcem každého města či vesnice bylo smíšené zboží. Výrazné bylo hlavně na venkově. Stalo se pokračovatelem prvorepublikových hokynářství a sehnali jste v něm různé věci. Kromě potravin bylo k dostání třeba i drogistické zboží, ale nebylo výjimkou, že se zde daly sehnat také potřeby pro domácnost, například šicí potřeby či nádobí.
Právě v tzv. smíšenkách se skrývaly tehdejší malé poklady, jako byla žlutá či červená limonáda. Ale žlutá byla lepší. Nebo si to nemyslíte? Radost z malého nákupního úspěchu později dokázala vykouzlit i Kofola.
Samoobsluhy: Revoluce s košíkem v ruce
Když se na konci 50. let začaly prosazovat první samoobsluhy, byla to pro zákazníky velká změna. Žádné čtečky kódů ani moderní pokladny jako dnes, jen košíky a pak zaplatit u kasy.
- Zajímavost: První moderní samoobsluha byla v Československu otevřena 1. 6. 1955 v Praze na Žižkově. Do konce roku jich v Praze bylo už kolem 80. Hromadně se začaly samoobsluhy u nás otvírat v letech 1958 a 1959.
Do samoobsluh se často chodilo se síťovkami, v nichž jste mohli vidět například mléko v igelitovém sáčku, tavený sýr, paštiku Májku, šuměnky a Vitacit, sušenky Lucie nebo třeba bílé kulaté bonbonky v plastové krabičce, jejíž jedna část měla zelenou barvu a druhá byla průhledná. Ano, Antiperle.
Vzpomínky na tehdejší nakupování nejsou jen sentimentem. Připomínají časy, kdy obyčejná věc dokázala být malou událostí a kdy cesta domů se síťovkou v ruce znamenala víc než jen splněnou povinnost. Možná právě v tom je síla těchto vzpomínek: připomínají, že radost se někdy skrývá tam, kde bychom ji dnes už nehledali – třeba ve zdánlivě obyčejných věcech.
Zdroj: reflex.cz, Proženy.cz, idnes.cz
