Zapomeňte na paellu na pláži. Pokud chcete ochutnat pravé Španělsko, zamiřte do madridské uličky, kde už 300 let praská v peci oheň. V nejstarší restauraci světa si přivydělával Goya, Hemingway popíjel víno a vy si tu můžete dát pečené sele, které chutná stejně jako v roce 1725. Tohle místo musíte vidět. A hlavně ochutnat!
Kdybyste šli Madridem a zahlédli nenápadný vývěsní štít Sobrino de Botín, nejspíš byste nečekali, že vstupujete do dějin gastronomie. Ale je to tak. Tady, v uličce Calle Cuchilleros č. 17, vaří už od roku 1725.
Pec, která nikdy nevyhasla, jak říkají sami provozovatelé, je tím, co drží tohle místo při životě. A taky figuruje v Guinnessově knize rekordů jako „nejdéle fungující restaurace na světě“.
Budova pochází ze 16. století. Ve sklepě je stará vinárna, v patrech vrzající podlahy, dřevěné trámy a ze zdi dýchá patina. Celý podnik provozuje rodina Gonzálezových, která ho koupila ve 30. letech minulého století. Dnes ho vede již čtvrtá generace a stále drží tradici: žádné mikrovlnky ani mražené polotovary. Všechny suroviny jsou čerstvé, lokální a sele je připravené ve stejné peci jako před třemi sty lety.
„Dali jsme si sele a rioju.“ Hemingway tu nejen jedl – on o tom i psal
Restaurace má za sebou tři století, ale její zlatý věk rozhodně nezačal s příchodem influencerů. Už ve 20. letech 20. století si tu údajně přivydělával mladičký Francisco Goya jako pomocník v kuchyni.
A pak přišel Ernest Hemingway. Do Botínu nechodil jen na jídlo, chodil tam rád posedět. A dokonce tak rád, že ho zvěčnil v poslední kapitole svého románu Fiesta:
Jake a Brett si tam během večeře objednali rovnou pět lahví Rioja Alta a dali si – co taky jiného – pečené selátko. Hemingway napsal: „Obědvali jsme nahoře v Botinu. Je to jedna z nejlepších restaurací na světě.“ A zřejmě věděl, o čem mluví.
S majitelem restaurace, Emiliem Gonzálezem, dědečkem dnešního šéfa Carlose Gonzáleze, byli blízcí přátelé. Právě on potvrdil, že Hemingway miloval pečené sele víc než kterékoli jiné jídlo v Madridu.
Kolik stojí večeře v nejstarší restauraci světa? Méně, než byste čekali
Myslíte si, že když se ocitnete v nejstarší restauraci na světě, čeká vás účet, který vám způsobí srdeční slabost? Omyl. Botín není podnik, který by vás zruinoval. Ceny jsou překvapivě přívětivé – a to i přesto, že jíte na místě, kde se večeřelo ještě před narozením Mozarta. A co si tedy dát?
- Sopa de ajo – česneková polévka s vejcem a kousky šunky. Ideální začátek celého menu vás vyjde jen na 12 € za porci.
- Cochinillo asado – legendární pečené sele s křupavou zlatou kůžičkou a křehkým masem, které se rozpadá, jen se na něj podíváte. Cena? V celku lidová: 32 €.
- Cordero lechal – mladé jehně, jemné, voňavé a propečené do dokonalosti pořídíte také za 32 €.
- A pak tu je specialita pro odvážné: úhoří mláďata (angulas), tradiční pochoutka, kterou Španělé jedí při slavnostních příležitostech. Cenovka je, přiznejme si, slavnostní taky – 180 € za porci. Ale jednou za život?
Na pití se nabízí Rioja, stejné víno, jaké pil Hemingway. Tady není nad čím přemýšlet. A dezert? Crema Catalana nebo Tarta Botín za 7,50 € budou dokonalou sladkou tečkou za nevšedním gastro zážitkem.
Než poletíte do Madridu, rezervujte si stůl
Botín je doslova v centru dění – jen pár minut od Plaza Mayor. Ale bez rezervace se sem často nedostanete. Podle oficiálních stránek restaurace bývá plno i měsíc dopředu. A přiznejme si – přijít o takový gastro zážitek by byla škoda. Takže až budete kupovat letenky, rovnou si zamluvte i stůl.
Proč sem zajít?
Protože podobných míst na světě moc není. Vaří se tady stále jako v roce 1725, menu se od té doby také moc nezměnilo. Botín není jen retro atrakce pro turisty. Je to restaurace, kde si dáte dobré jídlo – a u vína můžete přemýšlet, proč se sem lidé vracejí už tři století.
Zdroj: botin.es, openculture.com, adequatica.medium.com, Apetit
