Patří k nejoblíbenějším pochoutkám, které si sypeme do misek k televizi nebo je přidáváme do asijských pokrmů. Jsou vyhlášené svou krémovou konzistencí a jemnou chutí, ale málokdo ví, že se o pravé ořechy vlastně nejedná. Botanicky jde totiž o semena zajímavého stromu jménem ledvinovník západní a jejich cesta na náš stůl je plná zvláštností. Máte rádi kešu? Zjistěte, jak prospívají vašemu tělu a proč nesahat na slupku.
I když je v kuchyni automaticky řadíme vedle vlašských nebo lískových oříšků, botanika má jasno. Skutečný ořech je suchý plod s tvrdou skořápkou, který se sám neotevírá. Kešu do této škatulky nezapadá. Pochází z Brazílie, i když dnes ho najdeme v celém tropickém pásu od Vietnamu až po Indii. Na stromě, který dorůstá výšky až dvanácti metrů, roste fascinující dvojplod. Nahoře se nachází takzvané kešu jablko, což je šťavnatá a barevná část, která se v tropech běžně jí jako ovoce nebo se z ní lisují šťávy. Teprve pod ním visí malý zahnutý plod ve tvaru půlměsíce, uvnitř něhož se ukrývá to, co známe jako kešu.
V čem jsou kešu zajímavé a proč je jíst
Zajímavé je, že příroda kešu semínka vybavila velmi účinnou obranou. Jejich tvrdá skořápka obsahuje dráždivý olej, který při kontaktu s kůží způsobuje puchýře a silné podráždění. Právě proto oblíbené kešu v obchodě nikdy nekoupíte ve skořápce. Než se dostanou k nám, musí projít tepelným zpracováním a mechanickým čištěním, aby se tato toxická vrstva odstranila a zbylo jen bezpečné, jemné jádro.
Důvod, proč kešu tak milujeme, je jejich specifická textura. Mají v sobě přirozenou krémovost a jemnost, která v kulinářském světě funguje dokonale. Chovají se totiž téměř jako máslo – skvěle vážou vodu i tuk a po rozmixování vytvoří naprosto hladkou emulzi. Díky tomu jsou nepostradatelným pomocníkem zejména v rostlinné kuchyni.
Snadno z nich vykouzlíte „smetanu“ do omáček a polévek, jemná ořechová másla nebo třeba základ pro veganské sýry a tvarohy. Pokud je opražíte, získají příjemně karamelový podtón, zatímco namočené a rozmixované tvoří dokonalý základ pro raw dorty a také cheesecaky. Jejich chuť je velmi univerzální, což je jejich největší přednost i slabina zároveň.
Pokud si dopřejete kešu v přírodní podobě, tedy bez hromady soli a smažení na nekvalitním oleji, získáte pro tělo skvělý zdroj živin. Jsou bohaté na nenasycené mastné kyseliny, které prospívají srdci a cévám, a obsahují důležité minerální látky jako hořčík, zinek a měď. Tato kombinace pomáhá nejen svalům a nervové soustavě, ale podporuje i imunitu a tvorbu kolagenu.
Díky obsahu bílkovin a zdravých tuků navíc kešu velmi dobře zasytí. I malá hrst (kolem 30 gramů) dodá tělu energii a důležité látky, aniž byste se museli bát o svou linii. Jsou také o něco lépe stravitelné než některé jiné druhy ořechů, i když mají o něco více škrobu. Citlivějším lidem může pomoci, když kešu před konzumací na pár hodin namočí do vody – struktura se zjemní a lépe se vstřebají obsažené živiny.
Existuje zajímavá kuchařská rada týkající se kešu
Nekombinujte kešu s výraznou cibulí a kyselým balzamikovým octem. Není to nebezpečné, je to zkrátka škoda. Jemná, nasládlá chuť kešu se totiž vedle agresivní cibule okamžitě ztratí. Cibule obsahuje štiplavé sloučeniny, které ovládnou vaše chuťové pohárky, a z kešu se rázem stane jen neutrální tukový podklad bez charakteru.
Podobně problematické je i balzamiko. Jeho silná kyselost a hroznové aroma mohou srazit jemnou strukturu kešu krému a zvýraznit kyselost takovým způsobem, že výsledek působí těžce a nevyváženě. Místo abyste si vychutnali kulatou a hedvábnou chuť, dostanete směs, kde se jednotlivé složky „perou“. Kešu mnohem lépe vyniknou v doprovodu jemných bylinek, jako je bazalka nebo petržel, v kombinaci s kokosem, vanilkou nebo jemným kořením typu kari a kurkumy. Cibuli a balzamiko si raději šetřete k rajčatům nebo sýrům, kde jejich dravost dává smysl.
Zdroje: Apetitonline, Naše krásná zahrada, Dům a zahrada, Healthline, WebMD, National Library of Medicine
