Maso z divočáka není jen symbolem lovecké dovednosti, ale také pokladem pro gurmány, kteří ocení jeho jedinečnou chuť a texturu. Ačkoli bylo dříve dostupné převážně jen šlechtě, dnes si můžete dopřát toto vysoce kvalitní maso i vy. Pojďte se podívat na historii divočáka, jeho místo v kuchyni a na to, jak ho správně připravit, aby byl vždy lahodný a šťavnatý.
Divoká prasata hrála v našich lesích vždy důležitou roli – nejen jako zdatní protivníci lovců, ale i jako zdroj delikátního masa. Dnes je v českých kuchyních maso z divočáka stále více oblíbené. Je bohaté na bílkoviny, má méně tuku než běžné vepřové a jeho výrazná chuť si zaslouží zvláštní pozornost.
Historie divočáka u nás: Lahůdka šlechty a sen pytláků
Z archeologických výzkumů vyplývá, že maso volně žijící zvěře, tedy i divočáka, se jedlo již v době kamenné, kdy bylo dostupné všem. S přechodem na chov a pěstování se stalo maso divočáka prestižnější záležitostí pro bohaté.
Už v raném středověku bylo u nás maso divočáka vyhledávanou lahůdkou a výsadou, která se objevovala zejména na stolech šlechty. Bylo tomu tak nejen pro chuť divokého masa, ale také kvůli prestiži a společenskému uznání, které jeho ulovení přinášelo. Lov divoké zvěře byl v minulosti výsadou aristokracie, pro kterou se stal divočák symbolem síly a udatnosti.
V obdobích, kdy se divočák v lesích přemnožil, se občas dostával i na jídelníček nižších vrstev – a to zejména díky pytlačení, za které však hrozily tvrdé tresty. Navíc ulovit divokého kance bylo pro běžného člověka velice obtížné, častěji se tedy raději spokojil se zajícem, bažantem či srnou.
V období přelomu 18. a 19. století se zvěřina, včetně divočáka, stala nepostradatelnou součástí kuchařských knih. Franz Georg Zenker, kuchař knížete Josefa II. Schwarzenberga a uznávaný odborník, považoval divočáka za „klenot aristokratické kuchyně“ a jeho recepty odrážely tehdejší popularitu zvěřiny. Přestože bylo maso divočáka stále považováno za prestižní záležitost, jeho dostupnost postupně rostla.
V dnešní době se maso z divočáka stalo dostupnější i pro běžné spotřebitele, a to zejména díky rozmachu chovu zvěře v oborách a zvyšující se poptávce po kvalitním mase. Divočák je také ceněn pro svůj nižší obsah tuku v porovnání s běžným vepřovým, což z něj činí ideální volbu pro ty, kteří chtějí jíst zdravěji, ale bez kompromisů v chuti.
Divočák na talíři: Jaké maso zvolit a jak ho připravit
Maso divočáka je tmavší, aromatičtější a má pevnější strukturu než klasické vepřové. Díky své výrazné chuti je skvělé na pokrmy, které vyžadují delší vaření, jako jsou guláše, pečeně nebo ragú. Pro maso jsou typické hluboké a zemité tóny, které můžete zvýraznit například jalovcem, bobkovým listem či tymiánem.
Maso z divočáka můžete připravovat pomalu a při nižší teplotě, aby se nepřesušil a neztratil svou šťavnatost. Jestliže budete chtít pracovat rychle, pak využijte prudké opékání či grilování. Při nesprávném zacházení může maso ztvrdnout.
TIP: Pokud chcete potlačit charakteristické aroma, můžete maso naložit do marinády z červeného vína, kořenové zeleniny a aromatických bylin.
Na jaké pokrmy se maso divočáka hodí?
- Divočák na víně a švestkách: Jemná sladkost švestek skvěle doplňuje hutnou chuť divočáka. Podávejte s bramborovým knedlíkem nebo čerstvým chlebem.
-
Kančí roláda s bylinkami: Nakládané pečené maso se hodí na nedělní oběd i slavnostní večeři. Výborně chutná s pečenou zeleninou.
- Ragú z divočáka: Tento tradiční pokrm plný chutí je výborný s pečenými bramborami nebo houskovým knedlíkem.
- Guláš z divočáka: Sytý a pikantní guláš vás zahřeje v chladných dnech, podávejte s knedlíky nebo chlebem.
Zajímavosti a tipy:
-
Zvěřina se považuje za kvalitní a zdravé maso nejen proto, že pochází z méně stresovaných zvířat. Maso z divočáka je bohaté na vitamíny skupin A, B, C, E, minerály i další prospěšné látky.
-
Pokud chcete zjemnit výraznou chuť masa, marinujte ho alespoň 24 hodin. Skvělou volbou je marináda z červeného vína, česneku a tymiánu.
-
Tip na přípravu: Pokud chcete maso opravdu šťavnaté, zkuste ho připravit metodou sous vide, která zachová všechny jeho šťávy a chuť.
Zdroje informací: myslivost, mujrozhlas, gwm.museum
