Představte si vůni čerstvě upečeného těsta, které při skousnutí krásně zakřupe, ale uvnitř zůstává neuvěřitelně vláčné a jemné. Přesně taková je pinsa. Na první pohled vám možná připomene pizzu – najdete na ní rajčatový základ, sýr i šunku – ale nenechte se zmást. Už její typický oválný tvar napovídá, že jde o něco jiného. Pinsa je lehčí sestřenice pizzy z těsta ze tří druhů mouky, které dlouho zraje v chladu. Díky fermentaci je vzdušná, křupavá a lépe stravitelná. Zjistěte, čím se liší a jak ji upéct i v domácích podmínkách.
Její název pochází z latinského slova pinsere, což v překladu znamená tlačit (rukama), ale také protáhnout, natáhnout, prodloužit. Těsto se totiž nikdy neválí válečkem, ale ručně se vytahuje a tvaruje prsty.
Ani pizza, ani focaccia: V čem tkví kouzlo pinsy?
Hlavní rozdíl mezi pizzou a pinsou najdete v samotném základu. Zatímco klasická pizza sází na pšeničnou mouku, pinsa využívá unikátní směs mouky pšeničné, rýžové a sójové, občas obohacenou o špaldu. Tato kombinace spolu s vysokým obsahem vody dělá výsledek lehčí a vzdušnější.
Dalším klíčem k úspěchu je čas. Těsto na pinsu zraje v lednici desítky hodin, nejčastěji dva až tři dny, ale někdy i mnohem déle. Během této dlouhé fermentace se v těstě rozloží složité cukry, díky čemuž je pinsa mnohem lépe stravitelná a nenadýmá. Navíc se do ní nepřidává žádný cukr. Výsledkem je voňavý, křupavý „podnos“, který má méně kalorií i škrobu než jeho slavnější příbuzná.
Domácí příprava pinsy chce hlavně trpělivost
Upéct pinsu doma není žádná věda, jen si musíte vše správně naplánovat. Budete potřebovat směs mouky, vodu, špetku sušeného droždí, sůl a trochu olivového oleje. Po smíchání všech surovin je nejdůležitějším krokem důkladné hnětení, dokud není těsto krásně hladké a pružné. Pak už stačí jen trocha trpělivosti – těsto putuje do lednice, kde si několik dní odpočine a rozvine svou typickou chuť a strukturu.
Až přijde čas na pečení, zapomeňte na váleček. Těsto rozdělte na porce a prsty z něj jemně vytvarujte oválné placky. Dávejte pozor, abyste z těsta nevytlačili vzduchové bubliny, které zajišťují onu pověstnou nadýchanost. Dobrým trikem je korpus nejprve předpéct „naprázdno“ v hodně vyhřáté troubě. Teprve když těsto zpevní a lehce zezlátne, přidejte oblíbené suroviny a nechte krátce dopéct.
S oblohou to u pinsy raději nepřehánějte
U pinsy platí zlaté pravidlo, že méně je více. Kvalitní suroviny jsou základem úspěchu. Stačí pár plátků mozzarelly, dobrá rajčatová omáčka, trocha čerstvé rukoly nebo parmská šunka. Díky tomu, že je těsto lehké, se skvěle hodí i k netradičním kombinacím, jako je grilovaná zelenina, kozí sýr nebo bílé základy z ricotty či smetany.
Důležité je těsto nepřetížit. Pokud na pinsu navršíte příliš mnoho surovin, nadýchané těsto se pod jejich váhou „udusí“, nebude moci dýchat a místo křupavého zážitku dostanete gumovou placku. Raději si připravte více menších porcí s různými chutěmi.
Pár rad pro dokonalý výsledek
Pokud se do pinsy pustíte, pamatujte, že nejdůležitější ingrediencí je čas. Nikdy kynutí neuspěchejte, právě dlouhá fermentace v chladu je to, co dělá pinsu pinsou. Pracujte s těstem opatrně – je poměrně lepivé kvůli vysokému obsahu vody, ale nenechte se zlákat k tomu, abyste do něj přidávali další mouku, jinak ztratí svou lehkost. V troubě pak nastavte tu nejvyšší možnou teplotu, aby se povrch bleskově zatáhl a zůstal křupavý.
Pinsa je zkrátka ideální volbou pro všechny, kteří milují chuť Itálie, ale hledají něco modernějšího.
Zdroje: Apetitonline, Česká televize, Forbes, Pinsa di Marco, Palermo's
