Pražná neděle patří mezi ty postní dny, které mají překvapivě silnou chuť: Pražené obilí, naklíčený hrách, česneková polévka a skromné jídlo bez masa. Býval to den, kdy se přemýšlelo, co vyroste, kolik se zaseje a jestli bude dost chleba pro všechny. Možná právě proto má i dnes smysl vrátit se k jednoduchým jídlům, která stojí na obilí a luštěninách.
Postní období nebylo jen o tom, co si člověk odpustí. Bylo hlavně o tom, co si uvědomí. A Pražná neděle připomínala to nejzákladnější – obilí, zrno a chléb. Muži se scházeli v hospodě a probírali úrodu: kolik čeho zasít, jaké obilí se letos vyplatí, co přinese další rok… Mluvilo se o práci, o obchodu i o tom, aby bylo dobře. Zrno nebylo jen surovina, bylo to živobytí, a tak se o něm mluvilo s úctou.
A při té příležitosti si dali panáka režné, pálenky z obilí. Ženy se mezitím scházely v některé z chalup. Povídaly si, ochutnávaly a také si připily – rosolkou nebo likérem, na Pražnou neděli tradičně ořechovým. Jeden panák stačil, byl přece půst a střídmost k němu neodmyslitelně patřila.
Pražmo: když zrno voní jako oříšky
Název neděle vznikl podle pokrmu zvaného pražmo, což jsou namáčená a následně pražená obilná zrna, nejčastěji žitná. Zrno se nechalo změknout, pak se rozprostřelo na plech nebo pánev a pomalu se pražilo. Začalo vonět lehce oříškově, tmavnout a získávat plnější chuť. Jedlo se buď samotně, nebo se z něj vařila praženka – hutná polévka, která zahřála a zasytila víc, než byste čekali.
- Dnes bychom pražmo klidně přidali do salátu místo krutonů. Nebo ho vmíchali do husté zeleninové polévky. Princip je pořád stejný – zrno má chuť, když mu dáte šanci a prostor.
Pučálka: hrách, který se probudil
Vedle pražma se připravovala pučálka. Hrách se nechal naklíčit a pak se opékal. Když hrách pustí malý klíček, změní chuť – je jemnější a lehce nasládlý. Pučálka se jedla samotná nebo lehce osolená. Bylo to jídlo, které využilo zásoby a připomnělo, že z malého suchého zrna můžete přichystat plný talíř jídla, na kterém se dá pochutnat. V době, kdy zima ještě úplně neskončila, to byla symbolika, na kterou se dalo spolehnout.
Pučálka je neodmyslitelně spjatá také starou Prahou, kde ji v ulicích (nejen o Pražné neděli) vyráběly a prodávaly báby pučálnice. Ty pučálku připravovaly na malých přenosných kamínkách a prodávaly ho kolemjdoucím ve slané i sladké variantě.
Oukrop a šoulet: poctivost bez masa
K obědu se vařil oukrop. Česneková polévka, která voní už od dveří, ať už se nacházíte v jakékoliv době. Silný vývar, hodně česneku, chléb nebo kroupy. Není to noblesní jídlo, ale když je dobře udělané, je to přesně to, co si chcete dát v chladném dni.
Šoulet má zase dlouhou historii. Vařil se nejen v postním období, ale i v židovských domácnostech, kde existuje příbuzné jídlo zvané cholent. Tam se směs luštěnin a obilí připravovala pomalu přes noc. U nás byl ale šoulet jednodušší, bez masa, přizpůsobený postní střídmosti.
- Když ho ochutnáte, překvapí vás jeho plná chuť. Hrách je jemný, lehce nasládlý, kroupy mají příjemnou strukturu a česnek tomu dodá říz. Není to úplně jídlo na slavnostní stůl, ale proč ho nevyzkoušet (a třeba i s masem)?
Ryba místo masa
I když se o neděli občas symbolicky připíjelo, maso na talíři nebylo. Pokud se objevila bílkovina navíc, byla to ryba, která se dlouho nepovažovala za „pravé“ maso. V době, kdy se pravidla půstu postupně ustalovala, bylo maso z teplokrevných zvířat – tedy savců a drůbeže – bráno jako něco navíc. Půst znamenal vzdát se toho, co je příjemné, ale ne nezbytné. A právě maso patřilo mezi takové požitky.
Ryba naopak byla jídlem dostupnějším, obyčejnějším. Nevyžadovala chov, často ji stačilo ulovit, a proto se k masu nepočítala a na postním stole měla své místo. V církevní praxi se pak odříkání masa z teplokrevných zvířat ustálilo jako pravidlo, které známe dodnes.
Možná nemáte pole ani stodolu, ale chleba jíte. A obilí je pořád základ toho, co máme na talíři. Pražná neděle může být i dnes malou připomínkou postního období: uvařte si česnekovou polévku, opražte hrst naklíčeného hrachu nebo vyzkoušejte šoulet místo masa. A na chvíli se zastavte a uvědomte si, že skromné jídlo nemusí být chudé.
Zdroj: Víra, Za krásnější Vimperk, Apetit, Česká televize
