Skandinávci kávu rozhodně neberou na lehkou váhu. A jejich úprava tohoto celosvětově oblíbeného nápoje se v posledních letech stala běžnou součástí kavárenských menu. Cesta na vrchol této severské varianty nezačala módním trendem. Ve Skandinávii si získala oblibu díky tomu, že skvěle doplňuje tamní styl přípravy kávy, a její příběh vede od vědeckého výzkumu přes nečekané kávové experimenty až k rituálu, bez kterého si mnoho lidí ranní šálek už neumí představit.
Severoevropská káva se od té naší v mnohém liší. Bývá světleji pražená, má vyšší aciditu a její profil je lehký, někdy až čajový. V takovém šálku hrají prim jemné ovocné tóny, které by klasické tučné kravské mléko snadno přebilo. Právě zde našel své ideální místo ovesný nápoj. Jeho jemně sladový a cereální charakter chuť kávy nedusí, ale naopak ji elegantně doplňuje. Navíc verze určené pro baristy se dají perfektně našlehat do bohaté pěny. Výsledkem je nápoj bez laktózy, který v chuti nepředstavuje žádný kompromis, ale spíše logický krok k modernímu pojetí kávové kultury.
Ovesné řešení pro citlivé trávení
Za celosvětovým úspěchem ovesného „mléka“ nestojí marketingoví mágové, ale konkrétní vědecký výzkum. Švédský potravinářský vědec Rickard Öste z univerzity v Lundu se původně zabýval laktózovou intolerancí. Chtěl lidem s citlivým trávením nabídnout alternativu, která se v kávě i při vaření chová podobně jako mléko, ale nezpůsobuje zažívací potíže. Na začátku devadesátých let tak v jeho laboratoři vznikla kombinace ovsa a vody, která dala základ firmě Oatly. To, co začalo jako vědecký experiment pro úzkou skupinu lidí, se postupem času stalo naprostým standardem v kavárnách od Malmö až po Kodaň.
Dnešní skandinávské ráno vypadá prostě: kvalitní filtrovaná káva z lehce pražených zrn, která je doplněná ovesným nápojem. Baristické edice s vyšším obsahem tuku zajišťují sametovou texturu, která se krásně spojí s kávou a vytvoří lehce stravitelný nápoj. Tento důraz na lehkost a funkčnost má však v severské historii i své svérázné předchůdce.
Je libo vaječnou kávu?
V severním Švédsku a Finsku se dodnes můžete setkat s takzvanou vaječnou kávou. Do mletých zrn se před vařením vmíchá celé syrové vejce, někdy i s rozdrcenou skořápkou. Výsledkem je překvapivě čirá káva bez stopy hořkosti, protože vaječný bílek na sebe naváže taniny, které dráždí žaludek. Motiv zůstává už po staletí stejný – káva má být pro tělo potěšením, nikoliv zátěží. Dnes už ale místo vajíček většinou saháme po ovesném nápoji.
Příběh kávy s ovsem je v podstatě moderní severská pohádka o tom, jak laboratorní výzkum dobyl kuchyně po celém světě. Rickard Öste sice hledal způsob, jak obejít laktózu, ale možná až nechtěně tím definoval novou éru kávové kultury. Ať už si ovesný nápoj do své ranní kávy nalijete z přesvědčení, nebo jen kvůli chuti, nevědomky se tím účastníte švédského experimentu, který povýšil obyčejné pití kávy na rituál, za který vám bude vaše tělo vděčné.
Zdroje: Apetitonline, Lactose Intolerance, Centrum, Forbes
