Mléčné bary – dvě slova, která zní jako z jiného světa. Dnes už v podstatě neexistují, ale kdysi tvořily běžnou součást života v téměř každém československém městě. Lidové ceny, výdejní pult, sklenice s koktejlem, smaženka, chlebíček nebo salát na tácu. A hlavně fronta dětí i dospělých, kteří se těšili na svůj oblíbený nápoj či pokrm.
Mléčné bary vznikly jako odpověď na potřebu rychlého a levného občerstvení. Setkávaly se tu generace a téměř vždy jste narazili na někoho známého. Dnes jsou „mlíčňáky“ u nás raritou, ale třeba v sousedním Polsku se jim stále daří.
Co se v mléčném baru jedlo
Mléčné bary nabízely na svou dobu poměrně širokou škálu jídel i nápojů. Ceny byly takzvaně lidové, regulované státem (ostatně jako u všech restauračních zařízení) – za přijatelnou částku se docela dobře najedl i urostlý dělník.
Původně mléčné bary vznikly jako součást mlékáren za účelem prodeje výhradně mléčných výrobků. Postupem času se ale sortiment rozšířil.
- Mezi typická jídla patřily oblíbené smaženky, chlebíčky, ale také mini řízečky.
- Velkou část nabídky tvořily různé saláty – od vlašského a bramborového přes camping a „rumcajse“ až po hanácký, který se připravoval z červeného sterilovaného zelí.
- Základem byly všelijaké druhy pečiva, které se přikusovaly jak k salátům, tak k polévkám, pomazánkám i sýrům. Sladký rohlík se často zapíjel mléčným koktejlem či v případě dospělých i kávou.
- Pro milovníky mléčných výrobků tu kromě sýrů byly k dostání také jogurty. A naprostou delikatesou, na kterou se těšily nejen děti, byly palačinky se sladkým tvarohem.
- Pokud jste se chtěli odměnit něčím sladkým, nabízely se zmrzlinové poháry či různé zákusky – mezi nejprodávanější patřily indiánky, věnečky, větrníky a sladké kostky s ovocem a želé.
- A co by to bylo za mléčný bar bez mléčných koktejlů? Typický byl jahodový, který se připravoval z mléka, cukru a jahodového sirupu. Občas se do něj přidávala i šlehačka. V některých zdrojích ale najdete informaci, že se koktejl vyráběl z jablek a následně se dobarvoval.
- Kromě koktejlů jste si mohli pochutnat také na kakau, kávě a možná trochu překvapivě i na pivu. V roce 1989 byla ve většině mléčných barů k dostání horká čokoláda.
Mléčné bary – fenomén doby: Dříve na každém rohu, dnes vzpomínka
V 70. a 80. letech 20. století byly mléčné bary v každém větším městě – například v Praze, Brně, Ostravě, ale také ve většině menších měst. Patřily pod tzv. RaJ, tedy pod národní podnik Restaurace a jídelny, který vznikl v 50. letech a fungoval až do roku 1989. Spadaly pod něj hospody, restaurace, bistra, bufety, jídelní automaty a také již zmíněné mléčné bary.
Děti tam chodily po škole, dospělí na svačinu či rychlý oběd. Nešlo o luxus ani o gurmánský zážitek, ale o sociální instituci – cenově dostupnou, rychlou a relativně zdravou alternativu běžného občerstvení. Součástí mléčného baru bývalo jednotné vybavení: pár stolků se židlemi, ale hlavně vysoké stoly pro ty, kdo zvládli jíst vestoje. Charakteristickým rysem mléčných barů bylo také nekuřácké prostředí, což bylo na tu dobu výjimečné.
Proč mléčné bary zmizely?
S příchodem 90. let a s otevřením trhu se západními produkty mléčné bary rychle ztratily na popularitě. Lidé měli možnost volby a masová strava i fast foody nabídly nové možnosti. Navíc mnoho budov, kde bary sídlily, bylo zastaralých a nevyhovujících. Koncept mléčného baru nezapadal do nové doby.
Dnes najdeme už jen výjimky jako retro podniky nebo kavárny, které se stylizují do podoby mléčného baru, často však bez původního sortimentu. Pokud byste ale zatoužili okusit náznak toho, jak se v mléčném baru jedlo, můžete navštívit sousední Polsko, kde se mléčné bary stále těší velké oblibě.
Mléčné bary patřily k československé každodennosti stejně jako lečo v konzervě nebo jogurty ve skleničkách. A přestože z dnešního pohledu mohou působit až úsměvně, pro mnoho lidí znamenají vzpomínku na dětství, kterou nejde nahradit.
Zdroj informací: poznatsvet, ctidoma, medium
