Recept na tradiční staročeskou sakrajdu zažívá nečekaný comeback. Objevuje se v nabídkách regionálních pekáren a vrací se i do domácích kuchyní. Získává si srdce milovníků cukroví díky svému šťavnatému středu, bohaté náplni a dokonalé chuti perníkového koření. Na rozdíl od klasických perníčků sakrajda nepotřebuje zdobení, aby vypadala lákavě. Přitom si zachovává všechny vlastnosti, které od vánočního cukroví očekáváme: dlouhou trvanlivost, okouzlující vůni a lahodnou chuť.
Sakrajda je tradiční české cukroví: základ tvoří perníkové těsto, které se naplní podle rodinných či regionálních zvyklostí – často se používají ořechy, sušené ovoce, povidla nebo marmeláda. Po upečení vypadá spíš skromně, její půvab vynikne po nakrájení. Prospěje ji rozležení: šťavnatá náplň provlhčí všechny vrstvy těsta, sakrajda zvláční a chuť koření se krásně rozvine. S náplní můžete experimentovat, třeba cukrářka Mirka van Gils ji ráda obohacuje luxusním marcipánem.
Historie sakrajdy
Sakrajda byla tradiční vánoční pochoutka, která se připravovala především na Horácku, v Krkonoších a Podkrkonoší (ale najdeme ji i v dalších regionech). Její povrch často zdobily mandle nebo nahrubo nasekané ořechy. Obvykle se pekla s předstihem, aby mohla dostatečně odležet, ale konzumovat se dala i čerstvě upečená. Servírovala se nakrájená na tenké plátky.
Ivana Andrle, majitelka obchůdku Perníčkův sen, peče sakrajdu několik let. Její staročeská sakrajda nese ocenění kvality KlasA a paní Ivana o ní říká: „Při studiu historie pečení sakrajdy jsme zjistili, že název mohl vzniknout buď při válení (sakra, to je práce), nebo při ochutnání (sakra, to je dobrý).“
Regionálně se sakrajda označuje také jako trnky brnky, habešan či oukotě a kromě Vánoc se pekla i v obdobích poutí či posvícení. Několik desetiletí se připravovala spíše zřídka a patří mezi téměř zapomenuté poklady české kuchyně, které v současnosti zažívají návrat.
Jak se sakrajda připravuje?
Příprava těsta je podobná jako u perníčků – hladká mouka, med, cukr, vejce, máslo, jedlá soda a směs perníkového koření jsou základem, který provoní celou kuchyni.
-
Těsto se po odležení vyválí na tenkou placku a plní jako závin.
-
V některých regionech se těsto rozdělí na menší obdélníky či jiné tvary podle tradic. Na každý díl se nanese náplň, která se přiklopí dalším plátem těsta. Po upečení zůstává sakrajda krásně vláčná, což je dáno bohatou náplní.
TIP: Sakrajda zabalená v alobalu a uložená v chladu vydrží i několik týdnů.
Žitná mouka: tradiční základ pro dokonalou sakrajdu
Jedním z tajemství sakrajdy je použití žitné mouky, která se do těsta často přidává (ale najdete i recepty jen z klasické pšeničné mouky, případně s kombinací obou). Žitná mouka je tradiční surovinou, která byla v minulosti běžnou součástí českého pečení. Má jemně oříškovou chuť a ve spojení s perníkovým kořením vytváří dokonale harmonickou kombinaci. Těsto ze žitné mouky je vláčnější, lépe se s ním pracuje a hotové cukroví díky ní zůstává déle měkké.
TIP: Kromě žitné mouky lze použít i celozrnnou špaldovou.
Sakrajda jako hit současné sezóny
Ačkoli recept sahá hluboko do historie, dnes zažívá sakrajda nový boom. Její autentický charakter a stradiční chuť z ní dělají ideální vánoční cukroví. Velkou výhodou je, že se nemusí zdobit – jednoduchý rustikální půvab oslovuje ty, kteří preferují minimalistické, ale výrazné sladkosti.
Tipy, jak sakrajdu vylepšit
-
Další koření: Nebojte se do těsta přidat špetku kardamomu nebo pomerančové kůry.
-
Náplň podle fantazie: Zkuste kombinaci švestkových povidel s trochou rumu, ořechů a strouhané čokolády. Inspirace současnými trendy přinesla variantu s čokoládovou náplní, doplněnou o sušené brusinky nebo kandovaný pomeranč. Někteří pekaři dokonce nahrazují část náplně marcipánem.
TIP: Vlašské ořechy můžete nahradit mandlemi či lískovými oříšky.
Zdroje informací: časopis Apetit, kulturni-dejiny.slu
