Juan Ignacio Rodríguez a Soledad Rumbo, zemědělští inženýři, začínali v argentinské Córdobě se šesti kozami, bez zkušeností, bez pohodlného zázemí. Z provizorních podmínek vybudovali farmu Granja Verbena, jejíž kozí sýry dnes oceňují šéfkuchaři i nároční zákazníci.
V argentinské Córdobě se začal psát příběh, který zní spíše jako venkovská legenda než realita moderní doby. A mohl by být zasazen klidně do českého prostředí. Dva mladí zemědělští inženýři Juan Ignacio Rodríguez a Soledad Rumbo se rozhodli pro radikální životní změnu. Koupili si prvních šest koz, přestože v tu chvíli ani netušili, jak je správně dojit, a nějaký čas dokonce bydleli v obyčejném stanu. Dnes jejich sýry patří k těm nejuznávanějším v celé Argentině a zdobí menu vyhlášených restaurací.
Příběh šesti koz a stanu
Začátky v roce 2012 měly k romantickému návratu k přírodě hodně daleko.
Byla to spíše drsná lekce trpělivosti a vytrvalosti. Když Juan a Soledad získali další zvířata z rušené farmy, museli se prakticky přes noc naučit vše – od péče o stádo až po samotnou výrobu sýrů. Žili bez elektřiny a bez zázemí klasického domu (ten si pak vlastníma rukama vybudovali sami), jen s vírou, že jejich úsilí dává smysl. Nebyla to sázka na jistotu, ale skok do neznáma, kde každý chybný krok mohl znamenat konec jejich snu.
Sama Soledad o vlastních farmářských začátcích pobaveně poznamenala, že jim hodně pomohla sousedka, protože oni neměli ani tušení, jak se s kozami pracuje a co všechno by mohly potřebovat.
Právě tato počáteční nouze a nutnost improvizovat se nakonec ukázaly jako klíč k úspěchu. Jejich farma, pojmenovaná Granja Verbena, si postupně začala budovat jméno. Kromě sýrů se pustili i do výroby tradičního kozího dulce de leche. Úspěch se nedostavil hned, ale byl výsledkem let učení a pilování receptur. Každá chyba je posunula k čistší chuti a kvalitnějšímu produktu, až si jejich řemeslné práce všimli i ti nejnáročnější zákazníci a šéfkuchaři.
A jak to na kozí farmě vypadá dnes
To nejzajímavější na celém příběhu není jen sbírka ocenění, ale samotná řemeslná cesta. Dnes na farmě najdete 60 koz a řadu domácích výrobků. Mimo jiného asi 10 druhů plísňových, tvrdých i polotvrdých sýrů. Samozřejmě z kozího mléka.
Ukazuje se, že špičková kvalita se rodí z trpělivosti a velmi blízkého vztahu ke zvířatům. Podobné osudy lze najít po celém světě – malé rodinné podniky, které začínaly s minimem prostředků, ale díky důrazu na detail a ruční práci si vybudovaly neotřesitelnou pověst. Ať už jde o styl výroby, nebo lokalitu, společným jmenovatelem zůstává poctivost a čas, který produktu věnujete.
Někdy zkrátka stačí pár zvířat, odhodlání a dostatek odvahy začít v provizorních podmínkách. Dobrý sýr se totiž, stejně jako každé poctivé řemeslo, rodí pomalu a z práce vlastních rukou. Příběh z Argentiny je důkazem, že i z úplného mála lze vybudovat něco, co svou chutí i příběhem inspiruje ostatní.
Zdroje: Apetitonline, LA NACION, Food52, Irish Examiner
