Když se řekne zdravý jídelníček, většině lidí naskočí středomořská strava. Olivový olej, ryby, zelenina a slunce... V posledních letech se ale stále častěji mluví také o jejím severním protějšku – severské stravě, někdy označované jako nordic diet. Není postavená na exotických surovinách ani složitých pravidlech. Naopak. Vychází z jednoduchého principu: jíst to, co je místní, sezonní, přirozené a co dává smysl tělu i krajině.
Vznikla jako moderní výživový směr inspirovaný tradiční kuchyní zemí severní Evropy, tedy zejména Dánska, Švédska, Norska, Finska a Islandu. Oproti mnoha dietám neslibuje zázraky za dva týdny. Spíš vrací jídlu řád, klid a přirozenost. Staví na kvalitních surovinách, které rostou v chladnějším klimatu: kořenová zelenina, zelí, kapusta, luštěniny, brambory, houby, lesní plody, jablka, celozrnné obiloviny, oves, žito, ryby a menší množství kvalitního masa. Typické jsou také fermentované potraviny a řepkový olej jako důležitý zdroj tuků.
Co je severská strava?
Severská strava nestaví na přebytku, ale na kvalitě. Místo bílého pečiva přichází žitný chléb, místo sladkostí hrst borůvek, místo průmyslově zpracovaných jídel domácí polévka z kořenové zeleniny a luštěnin. Nejde o zákaz, spíš o posun směrem k potravinám, které tělo opravdu využije.
A co to dělá s člověkem? Podle řady studií může severský způsob stravování přispívat ke snížení rizika civilizačních onemocnění, zejména vysokého krevního tlaku, cukrovky 2. typu a srdečně-cévních potíží. Odborné výzkumy ukázaly souvislost mezi dodržováním severské stravy a nižším výskytem kardiovaskulárních rizikových faktorů.
Velkou roli hraje vysoký obsah vlákniny. Oves, žito, luštěniny i zelenina zasytí na delší dobu, podporují trávení a pomáhají stabilizovat hladinu cukru v krvi. To je důvod, proč se mnoho lidí při tomto stylu stravování cítí lehčeji a bez prudkých výkyvů energie během dne. Méně chutí na sladké, delší sytost a klidnější trávení bývají častým bonusem.
Důležité jsou také tuky
Severská strava omezuje přemíru nasycených tuků a dává prostor těm kvalitnějším – z ryb, semínek a řepkového oleje. Ten bývá někdy neprávem přehlížený, přitom má příznivý poměr mastných kyselin a v severní Evropě je tradiční a dobře dostupný.
Jedním z nejzajímavějších aspektů je vztah k planetě. Severská strava přirozeně podporuje lokální produkci a sezonní suroviny. Pokud jíte na podzim dýni, zelí a jablka místo jahod dovezených přes půl světa, snižujete ekologickou stopu bez složitých výpočtů. Menší podíl masa a větší důraz na rostlinné potraviny navíc znamená nižší zátěž pro klima. Právě udržitelnost byla jedním z hlavních důvodů, proč tento směr vznikl.
Sympatické je i to, že severská strava není pro Česko nijak vzdálená. Naopak. Mnohé její principy jsou našemu prostředí bližší než středomořský model. Také u nás rostou jablka, kořenová zelenina, zelí, brambory, oves, houby nebo lesní ovoce. Místo exotického avokáda můžete sáhnout po křupavém jablku nebo kvašeném zelí a jste duchu severské kuchyně možná blíž, než si myslíte.
Jak by mohl vypadat běžný den?
Ráno ovesná kaše s borůvkami a ořechy. K obědu pečený losos s bramborami a koprovým jogurtem. Večer žitný chléb s tvarohovou pomazánkou, okurkou a ředkvičkami. Mezitím hrst ořechů nebo jablko. Nic extrémního, nic drahého, nic nerealistického.
A právě to je možná největší přínos severské stravy. Nepůsobí jako dieta, ale jako normální život. Učí vrátit se k jednoduchému jídlu, které zasytí, prospívá zdraví a zbytečně nezatěžuje planetu. V době, kdy se z výživy často stává chaos plný zákazů a trendů, je to překvapivě osvěžující přístup.
Zdroje: health.harvard.edu, health.clevelandclinic.org, nationalgeographic.com, webmd.com, bezhladoveni.cz, plus.rozhlas.cz, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov
