Zalyžovat si, ale žádné zběsilé sportovní výkony. Dobře se najíst a poznat něco nového. Pokud jsou tohle vaše kritéria ideální zimní dovolené, zaostřit byste měli na Slovinsko, které si pomalu získává srdce českých turistů. Na malé ploše totiž skýtá komplexní zážitky: moře, hory, pozoruhodné jeskynní systémy, rozmanité vinné oblasti a malebná města. To všechno navíc v dobré dojezdové vzdálenosti od sebe. Většina turistů vyráží do země v létě, ale je to velká škoda. I v zimě má totiž Slovinsko rozhodně co nabídnout.
Ve Slovinsku na vás sice nečekají desítky sjezdovek v obřích propojených areálech, ale zalyžujete si dosyta – a najdete útulnost, pohostinnost a v neposlední řadě i přátelské ceny ski passů. A především – poznáte něco nového, a to včetně unikátní kuchyně. Zdejší vydatná horská jídla jsou totiž dost jiná než ta, která znáte rakouských Alp. My jsme do Slovinska vyrazili poznat dvě lyžařské oblasti: Roglu v pohoří Pohorje asi hodinu jízdy od Mariboru a Kranjskou goru ležící v julských Alpách.
Réva, symbol nezlomnosti
Cestou do Rogly se přímo nabízí zastávka i v Mariboru, jež většina Čechů zná jen jako odbočku na dálnici, kterou minou cestou do Chorvatska. Maribor je menší město a právě tady vás to možná poprvé trkne: kdyby Rakousko a Itálie „měly potomka“, vypadal by asi jako Slovinsko. Ve Slovinsku se spojuje rakouský smysl pro pořádek i útulnost s jižanským dolce vita.
Je to znát v architektuře a uličkách měst stejně jako v jídle. Olivový, ale i vynikající dýňový olej. Sytá „knedlíkovitá“ jídla, ale i lehké a nápadité těstoviny a spousta lokální zeleniny. A víno, samozřejmě víno! Slovinsko má celou řadu vinných oblastí s jedinečným podložím a zdejší víno by stálo za samostatnou kapitolu. Nejen kvůli němu stojí za to zastavit v Mariboru, kde najdete hned několik pamětihodností spojených s vínem.
Maribor a nejstarší réva na světě
Na nábřeží u řeky Drávy stojí nenápadný domek, k němuž se pne vinná réva. Genetické testy prokázaly, že jde o exemplář starý čtyři stovky let, což z něj činí patrně nejstarší révu na světě – rozhodně nejstarší, která dosud dává hrozny. Přežila všechny všemožné katastrofy, války, požáry i invazi mšičky révokaze, která zničila prakticky všechny evropské vinohrady (obnova proběhla díky roubování na americké odolné podnože, ale mariborská réva si drží stále svůj původní genofond).
Jde o červenou odrůdu nazývanou žametovka nebo modrá kavčina, ale víno z ní ochutnají jen ti nejvýznamnější lidé. Ročně se plní jen sto lahví a dává se darem státníkům a jiným osobnostem. Domek, k němž se vine, slouží jako malé muzem a také vinotéka, kde vám rádi nalijí vína z různých slovinských regionů, především však z místního Štajerska.
Kdo se vejde do sudu?
Maribor má ještě jedno nej: rozsáhlé vinné sklepy Vinag 1847 pod městem, které pocházejí z poloviny 19. století. Nejsou unikátní jen délkou chodeb (přes 2 kilometry), ale hlavně kapacitou. Do obřích sudů a tanků se vejde až 3 miliony litrů vína, dnes je většina prázdná a slouží především jako turistická atrakce a také vzpomínka na doby masivní produkce ( a to i z dob bývalé Jugoslávie).
Zaplaťte si prohlídku s průvodcem a dozvíte se spoustu zajímavostí – třeba jaká práce byla ve sklepích vyhrazena výlučně dětem a proč se musí občas vzácné lahve se zdejšího vinného archivu čítajícího 85 tisíc lahví slovinských vín občas překorkovat. A pokud máte dobrodružnou povahu, neváhejte se protáhnout otvorem do některého z obřích vinných tanků, které mají velikost pokoje. Na závěr si nechte nalít sklenku ze stejnojmenného vinařství, doporučujeme šumivé!
Den můžete završit v bistru Nana, útulném podniku s domáckou kuchyní, kde se vaří z farmářských surovin a dejte si také kávu od místních mistrů v latté artu. Ve Slovinsku jinak vládne spíše italský kávový styl, takže pokud preferujete výběrovou kávu, která není pražená do hořka, Nana vás rozhodně potěší.
Výhledy na sněhu
Městečko Rogla v nadmořské výšce 1543 metrů nás vítá přívalem čerstvého sněhu. Jde o menší rodinné středisko, kde je všechno na dosah a nejsou tu žádné davy. Perfektně si zalyžujete především s dětmi, na které tady čeká vedle sjezdovek i půvabné hřiště s tematikou slovinské vesničky nebo další atrakce. Nejlepší je stezka v oblacích (během adventu rozsvícená tisíci světýlek), odkud si lze prohlédnout alpské velikány a dolů sjet obří klouzačkou. Komu se nechce platit za vstup na stezku, dobrý rozhled je i z volně přístupné rozhledny Razgledni stolp na Rogli umístěné kousek od sjezdovek.
V Rogle se ubytujte v příjemném hotelu Natura, ležícího jen pár kroků od sjezdovek. Přímo z hotelu je možné vstoupit i na běžkařskou dráhu, na kterou je i výhled z panoramatické sauny. Natura má mimořádně kvalitní welness, jaké nemají často ani větší hotely a dá se navštívit i bez nutnosti ubytování u nich.
Typickým zdejším zimním jídlem je houbová polévka. Nabídnou vám ji úplně všude, v bufetu na sjezdovce i v restauracích, pokaždé v trochu jiné podobě a poslouží jako doklad, že Slovinci jsou podobně vášniví houbaři jako Češi.
Kuchyně tří zemí
Z Rogly vyrážíme poznávat další lyžařský areál, středisko Krajnska Gora, které leží blízko hranic s Itálií. Kdo chce, může za dvacet minut jízdy po dálnici lyžovat i v italském Tarvisiu. Daleko odsud není ani do skiareálů v Rakousku. Nejspíš by však byla škoda Krajnskou goru opouštět. Nabízí solidních 21 sjezdovek všech úrovní a úchvatné výhledy na majestátní průsmyk Vršič, kterých se nebudete moci nabažit.
Nejlepší ubytování, zejména pro rodiny nebo party přátel, se nachází v Jasna Natur Resort, kousek stranou od centra městečka. Pohodlně zařízené apartmány stojí na břehu jezera Jasna a všechny mají výhled na horské štíty, které se zrcadlí na vodní hladině. Je to tak úchvatný obrázek, že si tuhle scenérii budete fotit ráno, večer, za každého světla.. no vlastně pořád. Snídani vám přinesou přímo do apartmánů, což má tu výhodu, že narozdíl od často rozmarných bufetových snídaní tady jídlo nekončí v koši. V celém resortu se totiž myslí na udržitelnost.
Večeře jsou ve znamení „kuchyně tří zemí“, čili Slovinska, Rakouska a Itálie. Můžete si tak dát třeba slovinského pstruha nebo tatarák, který se servíruje s máslem, nebo vyzkoušet těstoviny nazvané idrijski žlikrofi – mají tvar napolenského klobouku a lze tvarovat jedině ručně. Základem náplně jsou vždycky brambory, doplněné někdy slaninou, houbami nebo jen bylinkami. Podávají se buď samotné, nebo doplněné omáčkami či masovém ragú, kde hrají roli přílohy.
Rozhodně nevynechejte zdejší tiramisu, které předčí i některé exempláře dezertu, které jsem ochutnala v Itálii. Doplňte jídlo sklenkou slovinského vína od mladých a progresivních vinařů, pohlédněte na hory před sebou a pocítíte hluboký vnitřní klid.
Polévky a můstky
Kuchyně v resortu Jasna je elegantní, ale aby byl zážitek z julských Alp úplný, potřebujete ochutnat robustní horskou kuchyni. A není lepšího místa, než je krčma a horská chata (brunarica) Kosobrin v Podkorenu kousek od Krajnské gory. Tohle je to správné místo, kde vyzkoušet ajdanovi žgance, jota či ričet.
Ajdovi žganci jsou drobné nočky z pohankové mouky, které se opékají na tuku. Podávají se posypané bohatou vrstvou vypečených škvarečků a s hrníčkem kyselého mléka. Občas najdete pohankové žgance zavařené i jako knedlíček v polévce, ale nejlepší jsou jednoznačně posypané škvarky. Tohle jídlo by nevyhrálo soutěž krásy, ale o to je autentičtější a lahodnější: oříšková chuť pohanky se skvěle doplňuje se škvarky a popíjení kysaného mléka celé jídlo báječně odlehčuje a doplňuje.
Pokud ale máte z nějakého důvodu pohanku na black listu, dejte si jotu nebo ričet. Jde v obou případech o husté polévky, ve kterých doslova stojí lžíce. Jota je slovinská horská verze zelňačky, ale navíc s fazolemi, klobáskou a další zeleninou. Základem ričetu jsou ječné kroupy (někde se podobá až kaši) ochucené majoránkou, a pak se v něm objevují fazole, brambory či mrkev a často také uzené vepřové maso. Každá rodina či restaurace vaří trochu jinou verzi, což nic nemění na faktu, že na sněhu nic nezahřaje a nedodá živiny víc.
Dojezeno? Ideální čas vytrávit na běžkách. Jen pár kilometrů od Kranjské gory se nachází Planica. Pod obřími skokanskými můstky leží perfekně upravený a navíc i osvětlený běžkařský okruh, na kterém se můžete prohánět, ať už preferujete klasiku, nebo bruslařský styl. Ve dne se ale za jízdy můžete pokochat pohledem na můstky, na kterých excelovali Jiří Raška nebo Jaroslav Sakala. A pokud vás skoky na lyžích zajímají do větších podrobností, navštivte místní muzeum plné zajímavostí a příběhů. Zážitkem je také vyvézt se lanovkou na vrchol můstku a vžít se tak na chvíli do mysli závodníka. No a pak s povděkem sjet znova dolů – nejlépe zase na něco dobrého.
