Javorový sirup nepatří jen na lívance! Přidejte ho do domácího dresinku, glazujte s ním pečenou zeleninu, nebo ho zkuste jako sladidlo do marinád. Získáte tak jedinečnou chuť, která dodá švih vašim oblíbeným jídlům.
Javorový sirup se řadí mezi superpotraviny a spolu s medem platí za nejoblíbenější sladidla na světě. Využít ho můžete nejen při přípravě sladkých jídel, ale skvěle si rozumí i s masem a hodí se všude tam, kde byste použili med či cukr.
-
Skvěle se hodí do koláčů, dortových korpusů i náplní, buchet či dezertů.
-
Můžete ho použít k výrobě flapjacků či domácích müsli tyčinek.
-
Javorový sirup skvěle doplňuje a zvlhčuje palačinky či lívance.
-
Ve slané kuchyni jej určitě můžete zkombinovat s masem, hodí se k vepřové pleci, ale i k panence, pečenému kuřeti, krůtě či jehněčímu steaku.
-
Lahodně chutná ledová káva s javorovým sirupem.
Na začátku byla indiánská medicína
První osadníci z Evropy, kteří se usídlili na severovýchodě USA a v Kanadě v 17. století, se o javorech cukrových dozvěděli od indiánů. Ti využívali javorovou mízu nejen jako sladidlo a dochucovadlo, ale i jako medicínu.
-
Javorová míza obsahuje zhruba 98 % vody, zbytek tvoří cukry.
-
Indiáni údajně znali javorovou mízu dávno před příjezdem Kryštofa Kolumba na konci 15. století.
Jeden z příběhů o objevu javorového sirupu praví, že náčelník jistého indiánského kmene hodil v hněvu tomahavk na strom, z rány vytekla míza a náhodou stekla do vědra s vodou. Vodu použila náčelníkova žena pro přípravu masa, které chutnalo tak dobře, že se javorová míza začala využívat běžně. Tuto historku si můžete poslechnout i v Muzeu javoru v Nové Anglii.
Jiná verze říká, že domorodí Američané narazili na mízu prakticky náhodou, když si všimli, že vytéká ze zlomené větve. Míza jim zachutnala, a tak ji začali používat do jídla.
Mléko a javorový sirup: Dobré zdroje zisku
Od 17. století začali farmáři s javorovým sirupem obchodovat. Stal se tak doplňkovým zdrojem příjmů k prodeji mléka. Lidé si javorový sirup oblíbili i proto, že byl levnější a chutnější než cukr či melasa.
Farmáři získávali javorovou mízu tak, že do stromů vrtali malé dírky. Nemohli strom navrtávat celoročně, aby ho nenávratně nepoškodili.
Mízu tedy získávali tak, že v krátkém období od zimy do jara zavěšovali pod vyvrtané otvory kbelíky, do nichž míza stékala. Sesbíranou mízu pak odváželi do tzv. „sugar house“, kde cukrovarníci většinu vody z mízy vyvařili. Tím vznikl sladký hnědý sirup.
-
V počátcích přípravy javorového sirupu se jednalo doslova o jakýsi mystický rituál. Účastnily se ho prakticky celé rodiny. Vaření sirupu byla známka konce zimy. Lidé se radovali, zpívali a slavili. Dodnes existuje mnoho lidových písniček, jejichž tématem je javorový sirup a jeho příprava.
Jak je to s javorovým sirupem dnes?
V současné době moderních technologií většina výrobců javorového sirupu upustila od pracných a zastaralých postupů.
-
K vyvrtávání děr do javorů již neslouží ruční vrták, ale akumulátorová vrtačka.
-
Místo zavěšených věder se dnes používá důmyslný trubicový systém.
-
Mnoho výrobců využívá dokonce i vakuové systémy, které mízu se stromů doslova vysávají. Zvýší se tím výnosnost.
Javorový sirup se dnes vyrábí prakticky výhradně v Kanadě a částečně v USA. Producentem číslo jedna je stát Vermont, kde osadníci přišli na způsob, jak získávání mízy zefektivnit.
-
Na výrobu jednoho galonu (tj. necelé 4 litry) javorového sirupu se spotřebuje asi 40 galonů javorové mízy.
-
Z každého stromu se získá 35–50 litrů mízy za sezónu.
-
Až budete javorový sirup kupovat, dávejte pozor. Jestliže se na etiketě objeví formulka, že se jedná o sirup „s příchutí javoru“, budete mít v ruce pravděpodobně kukuřičný sirup, který je javorem pouze ochucený.
Zdroje informací: Time, MapleMuseum, ClevelandClinic, CornellUniversity-CornellMapleProgram
