Odstartovala druhá řada Extrémních proměn a hned první díl ukázal, že se opět můžeme těšit na silné příběhy a překonávání sebe sama. I ty nejobyčejnější fyzické úkony jsou pro účastníky problém, vyjít schody je nemožné a hrát si s dětmi pouhý sen. Léta bojují s těžkou obezitou a nyní se třináct účastníků rozhodlo zkusit pod vedením profesionálního trenéra Martina Košťála a jeho týmu odborníků změnit svůj osud a získat druhou šanci na život.
Extrémní proměny se vracejí na televizní obrazovky a opět nechají nahlédnout do životů třinácti lidí, kteří roky bojovali s nadváhou a obezitou a nyní si řekli dost a vydali se na náročnou cestu: za zdravím, novým vzhledem, za svým skutečným já. „To, že je obezita velký společenský problém, ukázalo i množství přihlášek zaslaných do castingu,“ říká kreativní producentka Extrémních proměn Eva Krutáková.
My jsme se Martina Košťála zeptali, jak na první řadu vzpomíná a jak hodnotí řadu druhou.
Martine, než se zeptám na druhou řadu Extrémních proměn, která právě začala, zajímá mě: Jste v kontaktu s někým z první řady, píšou vám ještě, ptají se na rady, mají čas od času chuť se s něčím pochlubit?
Ano, s některými jsem pořád v kontaktu. Nedávno jsem se dokonce viděl s Dominikou a Lukášem. Někteří občas napíšou, pochlubí se, poprosí o radu nebo pošlou fotku, jak se jim daří. A to jsou pro mě asi největší satisfakce. Ne to, co bylo v televizi, ale to, že to žijí dál.
A pokud byste měl první řadu zhodnotit? Jste spokojený, čeho jste s tvůrčím týmem dosáhli? Podtitulem Extrémních proměn je, že to je show, která mění životy…
Jsem na ni hrdý. Bylo to náročné, někdy až na hraně, ale zároveň jsme ukázali, že Proměny nejsou jen o TV show, ale hlavně o lidské síle. A že to má reálný dopad. Myslím, že jsme nastavili velmi vysokou laťku.
A jaká je druhá řada? V čem je jiná, lepší, unikátní? Překvapila vás něčím?
Stejně jako minule máme 12 dílů, 13 účastníků. Aktuální řada je z mého pohledu jiná například v tom, že minule jsme úvodní bootcamp absolvovali v Čechách, nyní jsme odletěli do úžasného olympijského centra v Turecku, kde trénují mistři světa a olympionici, to bylo fakt krásný, fantastický. Já jsem na to koukal jak z jara, protože ani jako bývalý sportovec jsem takové centrum nezažil.
A podobnosti? V první sérii byl Karel Horváth, který měl zdravotní omezení, a ve druhé sérii je úžasný kluk Marek, který má protézu na dolní končetině. Máme tam i skvělou paní Zuzku, která má roztroušenou sklerózu, to byl taky hodně zajímavý a řekl bych, že i moc krásný díl. Jednu účastnici jsem při příletu do Turecka musel na letišti tlačit na invalidním vozíku, protože nezvládla ani přejít terminál.
Bylo jiné natáčení se zkušeností z první série?
Asi se všechno tak nějak lépe zvládalo. Mimo jiné já a moje rodina jsme věděli, do čeho jdeme a co můžeme čekat. V tom to bylo jednodušší. A já jsem se cítil před kamerou sebejistěji. Lépe jsme se znali s režiséry a bylo to „učesanější“.
Ale jinak nemám pocit, že bych se změnil. Mám výhodu, že nemusím nikoho hrát, nemám scénář. Já jsem prostě Martin Košťál a byl jsem jím v obou sériích.
Změnil se nějak tým odborníků?
Lékař zůstává stejný, tedy obezitolog z IKEMu, dr. Evžen Mach, spolupracující psycholožkou je i nadále Simona Hřebíčková a plastickými chirurgy Ondřej Měšťák a Marek Kubík. Nutriční terapeut je nově fantastický Pavel Suchánek.
Málo se ví, že účastníci druhé série se hlásili v době, kdy se první řada ještě nevysílala. Také tedy nevěděli, do čeho jdou. Ale pak měli možnost pořad sledovat, když sami byli ještě v procesu. Jak je to ovlivnilo?
První série šla do televize, když jsme s „druhou řadou“ byli po tříměsíčním vážení, a musím říct, že to na ně zapůsobilo velmi, byla to obrovská motivace. Nakoplo je, když viděli, jak na sobě jejich předchůdci zamakali.
Objevil se příběh, který vás osobně trochu víc zasáhl?
Já to takhle opravdu nemám. Ale když tam jsou děti, tak to vnímám jako táta trochu citlivěji. Ale to neznamená, že když účastník děti nemá, tak je to „slabší“, jsou tam jiná silná témata.
V prvním díle jsme viděli mladou ženu Helenu, která hubla z váhy 171 kil. Jaký je její příběh?
Viděli jsme, že ať už si člověk naplánuje život jakkoli, tak se mnohdy stanou hodně smutné věci, na které nemá vliv, ale přes které je nutné se přenést. A nevzdávat to. Helča v prvním díle ukázala, jak neuvěřitelně silná to je žena, obrovská bojovnice. Jak to nevzdala i přes to všechno, co její celou rodinu bohužel potkalo.
V kterých momentech to bývá nejtěžší nevzdat?
Krize a těžké chvíle má každý jinde. Pro mnohé je to první vážení: najednou se mají svléknout před kamerou a ukázat se v plné nahotě. Často bývá těžký návrat z bootcampu do reality: tam je o ně postaráno, mají navařeno, vše připraveno, „jenom“ trénují, odpočinou si. Pak přijedou domů a bum! Realita, život, děti, škola nebo práce, svačiny, vaření. Někdo mívá krizi po půl roce, protože ví, že ještě není vyhráno a druhá půlka bude těžší.
Co je podle vás s odstupem dvou sezon nejdůležitější ukázat, aby lidé pochopili skutečnou náročnost, ale také neuvěřitelnou sílu proměny?
Že proměna není jen o hubnutí. Je to o změně myšlení, o disciplíně a o tom, že se člověk musí přestat vymlouvat. A taky že to nikdy není dokonalé. Síla je právě v tom, že pokračuješ i ve chvílích, kdy to nejde.
A je něco, co jste si z natáčení druhé řady odnesl pro svůj vlastní osobní život?
Že i když pomáhám lidem měnit jejich život, oni mě mění taky. Každý účastník mě něco naučil. A že víc, než jsem si kdy dřív uvědomil, je důležité dávat prostor sám sobě a svým nejbližším.
Zdroje: TV Nova, autorský rozhovor
