Spojené arabské emiráty nevybírají daně z příjmů, ty se vztahují jen na právnické osoby. Čemu ale jako občan neuniknete, je daň z přidané hodnoty, ta je ale jen 5 %.

Kdy sem ideálně vyrazit na dovolenou?

Jestli hledáte dokonalou prázdninovou destinaci, Emiráty — z větší části pokryté zlatými písky a omývané celoročně vyhřátým mořem — nikdy nezklamou.

Nejžhavější měsíce v roce jsou  červenec a srpen, kdy teploty přesahují 45 stupňů Celsia!

Nejste až takoví teplomilci? Pak se sem raději vypravte na podzim, teplota vzduchu klesá k příjemným 24–25 °C; anebo se do Emirátů vypravte v květnu.

A i když tu prší jen výjimečně, lehké srážky vás tu můžou zastihnout od prosince do února. 

Časový posun je v zimě +3 hodiny; v létě +2 hodiny.

Kdo všechno tu žije? 

Celkem mají Emiráty cca 9,89 milionu obyvatel (alespoň dle údajů v roce 2020). Ale pozor, lidí, kteří mají status občana, je v zemi jen 11,8 %. Je totiž nesmírně těžké status občana získat.

Hojný zbytek aktuální populace tvoří přistěhovalci (z Indie, Pákistánu, Bangladéše, Filipín, ale i Británie), kteří se nechávají zaměstnat ve zdejších, relativně dobře placených službách.

Tohle je ráj…

Emiráty oplývají nerostným bohatstvím, hlavně co se týče ropy, jde totiž o 6. největší naleziště na světě; zatímco v  zemním plynu figurují jako 7. na světě!

Kromě toho je tu vybudovaná špičková infrastruktura, turistický průmysl na nejvyšší úrovni a stavebnictví — velkolepé výškové hotely a uměle vybudované ostrovy ve tvaru palem nejsou výjimkou. Nejpřepychovější nákupní centra s netušenými (nejen) shopingovými možnostmi najdete v těch největších městech doslova na každém kroku a bude se vám v nich doslova tajit dech… 

Co byste měli vědět: Muslimové sice vepřovým masem pohrdají, proto ani neočekávejte, že by se ocitlo na vašem talíři během tradiční hostiny, odepřít si ho ale v Emirátech nemusíte. Pro expaty (lidi, kteří nemají občanství, nevyznávají islám, ale působí zde například ve službách) konzumace vepřového není zakázaná. Pořídit se dá ve speciálních sekcích vybraných obchodů (např. britský řetězec Spinneys).

Další pokrmy, které pocházejí z arabských končin

Makluba — směs rýže, masa a smažené zeleniny. To vše se vloží do hrnce, který se před podáváním převrátí vzhůru nohama (to je vlastně i překlad samotného názvu pokrmu)

Kabsa – Směs z rýže zasypaná rozinkami, která se hostům podává na společném talíři

Quzi – Směs rýže s jehněčím masem, praženými ořechy a rozinkami

Chabéz – Sladké pečivo z mouky a oleje

Haréz – Kaše z mouky a másla, podávaná s masem (nejčastěji kuřecím)

Sladké jako med…

Datle – V celém Orientu se používají místo cukru, v hojné míře rostou na palmách.

Melasa – Vyrábí se ze svatojánského chleba (jeho plody mají sladkou dužninu a čokoládovou příchuť) či granátových jablek. První možnost se používá na slazení, zatímco druhá je skvělá k ochucování masa.

Muhalabíja – Mléčný produkt jako oblíbený dezert (nejen) pro děti posypaný mandlemi a pistáciemi. Mňam!

Baklava – To je další tradiční sladkost arabské kuchyně. O co přesně jde? Přes vrstvy tenkého filo těsta se vkládají nasekané vlašské ořechy, pistácie, vlašské ořechy nebo mandle. A nesmí se zapomenout na bohaté přelití sirupem nebo medem.

I arabská kuchyně má své me(z)ze

… ale rozhodně to neznamená, že je jakkoliv limitovaná. Mezze označuje souhrn drobných jídel, která se podávají před hlavním chodem. Mazzat, to jsou pak ty drobné chuťovky.

Ikonické ingredience arabské kuchyně

Pšenice slamúni – To je jedna z nejstarších odrůd pšenice, která se používá nejen k přípravě tradičního bulguru, ale i chleba (pity, která pro změnu bývá přílohou skoro ke každému arabskému jídlu).

Pepř nad zlato – Koření z Orientu bylo svého času velmi drahé a do Evropy se dováželo na lodích po „cestě koření“, extrémně ceněný byl pepř, jehož zrníčka se používala také ke konzervování potravin.

Arabský sýr labne – Lahodný roztíratelný sýr zakápnutý olivovým olejem, v arabských zemích ho dostanete nejčastěji k snídani.

Kušk al-fuqará – Říká se mu také sýr chudých, protože místo z mléka se vyrábí z fermentované pšenice. Inspirován hlavně libanonskou kuchyní.

Máte rádi saláty nebo pasty?

Tabbúla – To je název pro salát s olivovým olejem, bulgurem, cibulí, rajčaty, mátou a petrželkou.

Hummus – Jak už bylo zmíněno, pasta smíchaná s tahini, česnekem a citronem (ale může mít spoustu variant), to je typické jídlo ve všech zemích Středního a Blízkého východu.

A teď konečně k samotné přípravě:

Varná konvice, dalláh, se naplní nejprve vodou.

Když se voda začne vařit, přidá se k ní mletá jemně pražená káva, poté kardamom a hřebíček, případně šafrán. To je největší tajemství typické orientální chuti.

Ale pozor, káva se po uvaření neservíruje hned, po uvaření se ještě na deset minut odstaví.

Mezitím, těsně po jídle, se můžete setkat s tím, že vám hostitelé nabídnou ještě takzvanou bílou kávu, což je odvar z okvětních lístků pomerančovníků nebo růží. Ten pomáhá na dobré zažívání a až teprve pak může začít typický kávový obřad...

Typickou arabskou kávu při něm budete popíjet z findžánu, drobného šálku, který se ale vždy dolévá jen do poloviny. Důvod? Nejenže to vypadá elegantněji, ale hlavně se od vás coby hosta očekává, že během posezení vypijete víc než jeden šálek. Za optimální jsou považována tři nebo čtyři dolití. A co až budete mít skutečně kávy dost? Jednoduše stačí nádobkou zakývat, čímž dáte slušně najevo, že už po další dávce kofeinové vzpruhy netoužíte.

Když nepijete kávu, můžete v Orientu dostat...

Chai karak, tedy typický arabský černý čaj s kardamomem a mlékem.

Velbloudí mléko — Je považované za zázrak, oproti kravskému totiž neobsahuje tolik cholesterolu a cukru, nemá v sobě ani protein beta-laktoglobulina, na který má čím dál více lidí intoleranci, a přitom je maximálně výživné. Jediná nevýhoda? Vysoká cena. Rozhodně ale stojí za to ho vyzkoušet, tak pokud se vám naskytne příležitost, neváhejte.

Když nezapomenutelný pokrm, tak i výborný nápoj...

Arabské země jsou proslulé svojí pohostinností, a protože o jídle jsme se už zmínili, je čas podívat se na oblíbené nápoje, které jsou součástí opulentních hostin.

Jedním z nich je právě arabská káva. Nejčastěji se jedná o nápoj uvařený z kávových bobů zvaných arabika, případně robusta. A i když se první zmínky o pěstování kávy dochovaly z 9. století, do zemí Blízkého a Středního východu se káva dostala někdy v 15. století. A už se tu zabydlela! Vsázelo se na její energizující účinky především při večerních bohoslužbách, hlavně během ramadánu.

Není káva jako káva

Záleží, zda vám bude servírovaná Al-qahwa (saúdská, turecká káva), nebo arabská Khaleeji káva.

Al-qahwa je připravována za použití více pražených bobů, zatímco arabská káva (Khaleeji) jich spotřebuje méně, ae boby jsou mlety hodně na jemno. Druhá varianta je v SAE častější.

Dostali jste chuť na něco ostřejšího? Jak je libo, jenom nezapomeňte, že jste v muslimské zemi.

Pro ortodoxní muslimy je konzumace alkoholu samozřejmě přísně zapovězená. Ten, kdo není muslim, si ale alkoholický nápoj pořídit legálně může. Obvykle je k mání v oficiálních prodejnách s alkoholem nebo v luxusních hotelových barech a restauracích. Ale všeho s mírou...

Jediná výjimka se vztahuje na emirát Šardžá, kde platí absolutní zákaz prodeje alkoholu. Proto se ani nepokoušejte ho shánět, natož konzumovat na veřejnosti!