Plátek veky obložený rostbífem a cibulovou majonézou byl vyhlášenou pochoutkou prvorepublikové smetánky, pro kterou si zamiloval král komiků Vlasta Burian i prezident Masaryk. Vynález chlebíčku se připisuje lahůdkáři Janu Paukertovi, který si v roce 1916 spolu se ženou Štěpánkou otevřel v Praze na Národní třídě lahůdkářství.
Adresa na Ferdinandově (dnes Národní) třídě, kde manželé Paukertovi otevřeli své lahůdkářství, byla vskutku lukrativní. V okolí se nacházel luxusní módní salón, galerie i kavárna Slavie a Národní divadlo. Ulice jako stvořená pro tehdejší pražskou smetánku.
- Paukertovo lahůdkářství se v té době právem řadilo mezi nejslavnější lahůdkářské domy v Evropě.
- Nabídka obchodu byla na tehdejší dobu skutečně rozmanitá a pocházela z celého světa.
- Obsahovala kvalitní francouzská vína, destiláty, vermuty a likéry.
- K dostání zde byly nejrůznější druhy salátů, uzeniny z Bavorska, sýry a paštiky z Francie, čerstvé ryby ze Středomoří.
- Živí humři, želvy a langusty se dopravovali vlakem na pražské Wilsonovo nádraží (dnes Hlavní nádraží) a odtud je portýři dovezli rovnou do obchodu.
- Velkolahůdkářství proslulo zejména svými chlebíčky.
- Lahůdkářství se dařilo natolik, že si prodejna brzy žádala větší prostory. Opouštět takto lukrativní adresu bylo nemyslitelné, proto Paukertovi přikoupili vedlejší dům. Aby nemuseli přerušovat prodej, nechali probourat průchod mezi domy a přes noc přestěhovali vybavení i zboží do nových prostor.
- Na chlebíčku se stoletou recepturou si můžete pochutnat i dnes v pražském Karlíně na Rohanském náměstí. Bistro, které nese jméno Jana Paukerta, chce zašlou slávu oprášit lahůdkářství oprášit a denně nabízí nejen Paukertovy klasiky, ale i moderní chlebíčkové verze „kulajda“ nebo „veko, zelo, vepřo“.
Cesta k úspěchu
Jan Paukert se narodil 1888 v Ústí nad Orlicí a už od dětství se toužil stát obchodníkem. Rodiče mu umožnili dobré vzdělání, během kterého se naučil anglicky a francouzsky. A protože jeho vychovatelka byla Němka, která s ním mluvila německy, po skončení studií plynně ovládal tři cizí jazyky.
- Jazykové dovednosti uplatnil nejen při sbírání svých obchodních zkušeností v zahraničí, ale později také při jednání s dodavateli.
- Pracoval v lahůdkářství v Mnichově, Miláně i Londýně.
- Po návratu ze zahraničí nastoupil do podniku Antonína Chmely, který se proslavil výrobou Pražské šunky. Zde si osvojil nejen lahůdkářské řemeslo a vytříbil obchodního ducha, ale navíc se seznámil se svou budoucí ženou Štěpánkou. S tou pak společně založili v roce 1916 úspěšné lahůdkářství.
- V roce 1918 se manželům Paukertovým narodil syn Jan. Počítalo se s tím, že v rodinném podniku bude pokračovat a on později dělal všechno proto, aby se tak stalo.
- Ve 30. letech minulého století se do rodinného podnikání začal zapojovat jako otcův pomocník a pilně se učil.
- Procestoval polovinu Evropy, aby získal potřebné zahraniční zkušenosti.
- Po návratu do Čech působil také v hotelu Pupp.
- Druhou světovou válku lahůdkářství přežilo, ale v padesátých letech přišlo znárodnění a správu převzal státní podnik Pramen.
- Z restaurace se stalo učňovské středisko a Paukertovi dostali příkaz opustit Prahu. Jan Paukert starší umírá v roce 1972 v zapomnění.
- Syn Jan pracoval dlouhá léta v ČKD jako dělník a když mu byl majetek v roce 1991 v restituci navrácen, vrhl se do rozsáhlé rekonstrukce. V říjnu 2008 lahůdkářství opět otevřel. I přesto, že mu bylo už 90 let, na chodu podniku se sám podílel. Zemřel v roce 2010.
- Lahůdkářství se nedařilo, podnik spadl do insolvence a nakonec ho Státní potravinová a zemědělská inspekce zavřela.
Zrození chlebíčku
Za vznikem originálního chlebíčku z dílny Jana Paukerta stojí tehdejší hudebník a umělec Jan rytíř Skramlík. Vedle toho, že působil v Národním divadle, také maloval a tvořil velká plátna. Byl opravdový labužník a rád si z Paukertovo lahůdkářství nechával do ateliéru nosit svačinky.
- Obložené chleby nechtěl, protože se mu s nimi špatně pracovalo a proto poprosil přítele Paukerta o něco menšího. Lahůdkář mu na příště poslal jednohubky, ale ty se umělci zdály zase příliš malé. Požádal ho tedy o něco „na dvě tři kousnutí“. Druhý den byl na světě obložený chlebíček
Cibulová majonéza – základ úspěchu
Chlebíček s rostbífem a cibulovou majonézou platil v Praze za největší lahůdkou. Velmi oblíbený byl i plátek veky se salátem, suchým salámem, vejcem, šunkou a kyselou okurkou.
- Na chlebíčcích si pochutnávali Ema Destinová, Lída Baarová, Hugo Haas, Jaroslav Seifert, Jiří Voskovec a Jan Werich, Tomáš Garrique Masaryk i Vlasta Burian.
- Král komiků si Paukertovy chlebíčky oblíbil natolik, že dokonce pořádal slavné chlebíčkové hody pro své přátele.
- Základem úspěchu lahůdkářské pochoutky byla cibulová majonéza. Tu si v lahůdkářství vyráběli vlastní a obsahovala olej a vejce od „slepiček dobře živených“.
Zdroje informací: Český rozhlas Dvojka, E15, Česká televize
