Rozhovor o životě, veganství, jídle, rodině.
Jste blogerka, matka a také veganka. Své děti vedete k tomu, aby přírodu milovali a ctili a tedy, aby byli také vegany. Jak to zvládají a chápou?
Klukům byly v říjnu čtyři roky, jsou tedy ve věku, kdy se s nimi dá o všem mluvit a vysvětlit jim, jaké hodnoty jako rodina uznáváme. Začínají rozumět tomu, že když někdo chce jíst maso, musí být zabito zvíře. A to se jim samozřejmě nelíbí, takže “zvířátkové maso”, jak sami říkají, odmítají jíst. Když byli menší a ještě koncept smrti nechápali, chtěli ochutnávat, protože viděli, že ostatní maso jí. Párkrát proto kousek masa ochutnali. Myslím ale, že skvěle zafungovat vzor rodičů. Prostě když viděli, že máma maso nejí, nevyžadovali ho a brali to jako samozřejmost. Teď už poznají co je a co není maso a velké téma tedy u nás je, proč lidé maso jedí. Snažíme se jim proto vysvětlovat, že každý má právo dělat, co uzná za správné. Že my maso nejíme, protože nechceme zabíjet zvířata a nechceme se podílet ani na jejich utrpení. Zároveň je vedeme k tomu, aby respektovali volbu každého jedince.
Trochu jinak to ale máme nastavené s mléčnými a ostatními živočišnými surovinami. Musím přiznat, že ve veganství nejsme úplně striktní. S Marwinem (manželem) chceme, aby byli kluci naučeni na zdravou, chutnou a plnohodnotnou rostlinnou stravu, ale nechci je kvůli jídlu vystavovat vypjatým situacím. Máme to proto nastavené tak, že domů nakupujeme a vaříme čistě z rostlinných surovin a to, co vařím klukům, jíme s nimi i my. Když ale jíme venku nebo jsme na návštěvě a není možné se najíst vegansky, děláme ústupky a dáme si i něco, kde jsou vajíčka, sýr nebo jiné mléčné suroviny, tedy vegetariánské pokrmy. Nechci jídlo zbytečně hrotit a stresovat kluky ani sebe tím, že budu řešit každé sousto.
Vážím si chvil, kdy jsme venku, s rodinou nebo přáteli a nechci nám takové okamžiky kazit stresováním se kvůli jídlu. Snažíme se tedy o to, aby kluci věděli co jí a jaký to má pro ně přínos. Až budou ve věku, kdy úplně porozumí tomu, odkud se bere maso a mléko, jakou cenu mají, že kvůli našim chuťovým potřebách jsou zvířata týrána a zabíjena, přijde čas, aby se sami rozhodli, jestli chtějí maso a živočišné produkty jíst. Do té doby máme právo o jejich jídelníčku rozhodovat my, stejně tak, jako to dělají všichni rodiče.
Jak na to reaguje okolí, když se dozví, že vaše děti nejí žádné živočišné výrobky?
Relativně dobře. Společnost se naštěstí mění a vegetariánství/veganství už není vnímáno tak negativně. Jsme mladí a pohybujeme mezi mladými lidmi a ti vnímají veganství spíše pozitivně. Samozřejmě jsem se na začátku setkala s obavami (hlavně u příbuzných), aby kluci nebyli podvyživení, nebyli nemocní a nic jim nechybělo. Bylo to ale způsobeno nedostatkem informací o čistě rostlinném stravování. V momentě, kdy viděli, jak pestrá a plnohodnotná může rostlinná strava být, projevili nám plnou důvěru v tom, jak se stravujeme a k čemu děti vedeme.
Jak řešíte suplementaci? Doplňujete jídelníček vitamíny?
Snažíme se hlavně o to, aby naše strava byla rozmanitá a bohatá na živiny. Věřím, že všechny vitamíny si tělo dokáže doplnit ze stravy. Ale abychom nic nenechali náhodě, dáváme klukům ještě dětské multivitamíny obohacené hlavně o železo.
Jak vypadá váš a dětský jednodenní jídelníček?
Základem naší kuchyně je ovoce a zelenina, luštěniny, obiloviny, ořechy, semínka a sušené ovoce. Většinou platí, že co jí děti, jíme i my s manželem. Nedokáži si představit den bez ovoce. Během dne tak sníme několik porcí čerstvého ovoce, ať už je rozmixované v ranním smoothie, nakrájené na kousky ke svačině nebo v dezertech.
Ráno tedy začínáme ovesnou nebo pohankovou kaší různě dochucovanou právě ovocem, marmeládou, kakaem a jinými dobrotami. Oblíbená je i domácí granola s ořechy, pečivo s rostlinnou pomazánkou a podobně. O víkendech děláme rádi palačinky a lívanečky.
Obědy mají přes týden kluci ve školce. S klukama si proto společně dáváme až odpolední svačinu. To je většinou čerstvá zelenina, ovoce, oříšky nebo nějaká dobrota, kterou společně připravíme ze surovin “co dům dal”. To mám nejraději :) Ostatně inspirovat se můžete na mém blogu www.mamidasdobrotu.cz. Celá rodina se pak scházíme až u večeře. To vítěží na plné čáře různě upravené těstoviny nebo rýže s dušenou zeleninou.
Co mají děti nejraději?
Dělá mi radost, když vidím, jak si kluci pochutnávají na čerstvém ovoci. To je pro ně dobrota. Théo jí snad všechno co mu nabídneme a nebojí se ochutnávat nové věci. Před pár dny sám projevil zájem ochutnat čerstvé liči a natolik mu zachutnalo, že vyjedl celou mísu. Liči jsme přejmenovali na “pirátovo oko” a to byla pak teprve zábava :). Louis je trochu vybíravější a vedou u něj oblíbené druhy ovoce: jahody, maliny, borůvky, jablka, banány, mango nebo třeba avokádo. Nebyly by to ale děti, kdyby nemilovaly sušenky a všechno co je čokoládové. Často proto doma pečeme. Velkou pochoutkou jsou pro ně poslední dobou i rostlinné párky a “rostlinkové maso”.
Vaše děti chodí do školky. Jak tam řešíte stravování?
Kluci začali chodit do soukromé školky, kde nebyl vůbec problém objednat z jídelníčku vegetariánské nebo i veganské jídlo. A pokud se stalo, že jsme jim nic nevybrali, nosili si obědy z domova. Pak jsme se stěhovali a měnili jsme proto i školku. Momentálně navštěvují státní školku a musím říct, že s jídlem dost bojujeme. Museli jsme podat žádost, že si nepřejeme, aby dostávali maso a masné výrobky. Na druhou stranu jim ale nesmíme dávat nic z domova, takže obědy mají kluci většinou dost chudé. Často dostanou jen přílohu s malým salátkem, nebo polévku. Z jídelníčku, který dostáváme na 14 dní dopředu, vyškrtám dobrou polovinu jídel. Bohužel už se ale nevyhneme tomu, že ke svačině dostávají většinou pečivo s nějakou pomazánkou. Pomazánky jsou buď z máslového nebo sýrového základu a to tedy trpím. Kdybych jim ale škrtla i to, budou jíst suchý chleba. Naštěstí jim můžu přinést rostlinné mléko, takže alespoň tady vidím vřelý přístup.
Domů tak chodí kluci ze školky pravidelně hladoví a doháníme to doma, kdy se jim snažím připravit bohatou a rozmanitou svačinu a večeři. Je to pro nás nová zkušenost, protože do státní školky chodí teprve od poloviny září. Uvidíme jak to bude dál. Asi je na čase udělat změnu ve stravování ve státních zařízeních.
Jak dlouho jste sama vegankou? A co vás k tomu vedlo?
Na rostlinnou stravu jsem přešla krátce po narození kluků, jsou to tedy skoro čtyři roky. V těhotenství, ale hlavně po porodu, jsem řešila co jíst, abych měla dostatek vitamínů a všech potřebných látek pro sebe a děti, aby se mi tvořil dostatek mléka. Snažila jsem se jíst zdravou a vyváženou stravu, tak jak to všude radili. Vedla jsem si dobře, “problém” ale nastal se změnou chuti. Přestávalo mi chutnat maso a já řešila, proč to tak je. Maso jsem začala vnímat jako mrtvou hmotu. Nechutnalo mi, ale ze zvyku jsem ho v omezené míře stále jedla. Zlom nastal díky kojení.
Uvědomila jsem si, jakou hodnotu má mateřské mléko a nechtěla jsem dále podporovat masný ani mléčný průmysl. Běžnou praxí ve velkochovech je, že se telátka těsně po narození násilně odeberou jejich matkám a lidé pak konzumují kravské mateřské mléko určené jim. Jako čerstvá máma jsem před tímto faktem nemohla zavírat oči.
Kromě etických důvodů, je to hlavně láska ke zvířatům a všemu živému, pokora a obdiv k naší planetě, které mě ukázaly cestu k rostlinné stravě. To je výčet hodnot, které uznávám a které vlastně vystihují podstatu veganství. Přechod na tento životní styl mě posunul v duchovním vývoji, protože jsem se stala vnímavější a otevřenější. Začala jsem si uvědomovat křehkost našeho zdraví a lehkomyslnost, s jakou nakládáme se svými životy a s životy dětí, za které máme zodpovědnost.
Jak přišel nápad na založení blogu Mami, dáš dobrotu?
Když bylo klukům osm měsíců, stěhovali jsme se s manželem do zahraničí. Byla jsem tedy převážnou většinu času sama s klukama, v novém prostředí bez kamarádů. Potřebovala jsem se nějak odreagovat. Denně jsem vařila pro nás i pro kluky a protože jsme na čistě rostlinné stravě byli poměrně krátce, fascinovalo mě experimentování a vymýšlení nových receptů. Focení jídel byl už jen prostředek, jak se kreativně vyjádřit. Marwin mi pak dal první impuls k založení blogu.
Chutnala mu jídla, která jsem vařila a líbily se mu fotky. Přesvědčil mě v tom, že je škoda, abych se o recepty nepodělila s dalšími lidmi. Vnímala jsem to (a dodnes vnímám), jako dobrý způsob, jak ostatním rodičům ukázat možnosti zdravého a chutného stravování z čistě rostlinných surovin. A protože v té době kluci chodili a říkali “Mami, dáš dobrotu?”, pojmenovala jsem blog po jejich každodenních prosbách.
Co pro vás znamená veganství?
Životní směr, kterým jsme se jako rodina vydali a kterému věřím, že je správný a má smysl. Na začátku šlo z mé strany pouze o etický důvod, proč ze stravy vyloučit maso a živočišné produkty. Postupně jsem ale přišla na to, že to má i neuvěřitelný přínos pro zdraví. Cítím jako nezbytné ukazovat svým dětem správné hodnoty už od narození. Protože to, co je naučíme na začátku, je ovlivní po zbytek jejich života. Když jim ukážeme lásku, respekt a pokoru, budou si vážit nejen sami sebe, ale i ostatních. Stejně tak to platí i o stravování. To, co je naučíme jíst v jejich dětství, budou jíst dál. Když je naučíme jíst zdravou, rozmanitou a plnohodnotnou stravu s omezeným množstvím živočišných surovin, připravíme jim půdu pro šťastný, zdravý, rozmanitý a plonohodnotný život bez nemocí.
Co byste vzkázala lidem, kteří přemýšlí o tom, že se stanou vegetariány či vegany?
Pokud někdo přemýšlí o tom, že se stane vegetariánem/veganem, má k tomu mnoho pozitivních důvodů. Když vynechám dopady na přírodu, je to především zdraví člověka. Sama na sobě i dětech jsem si ověřila, že čistě rostlinná strava má, narozdíl od té živočišné, blahodárný přínos pro naše tělo. Živočišná strava totiž obsahuje spoustu nezdravých tuků, které se podílejí na vzniku mnoha nemocí a civilizačních chorob jako je nadváha a následná obezita, onemocnění srdce, diabetes, rakovina nebo alzhaimer. Tyto strašáky dnešní doby však můžete zahnat přechodem na vegetariánství/veganství.
