I když nejde o slavné plemeno, je rohozenská husa pojem s více než padesátiletou tradicí. Sněhově bílí ptáci, za nimiž jsme se na Vysočinu vypravili, nás přivítali hlasitým kejháním a jejich majitel Josef Tříska zase pevným stiskem ruky.
Od roku 1972 se o husy v Rohozné u Jihlavy staralo zemědělské družstvo. V roce 2009 se rozhodlo, že už husy chovat nebude.
„My jsme tu se švagrovou byli zaměstnaní a farmu jsme odkoupili,“ vypráví majitel farmy Josef Tříska, zatímco nás za hlasitého kejhání zvědavě pozoruje zhruba tisícihlavý houf. „Staří Římané prý husy používali k hlídání majetku, protože když je něco vyruší, začnou dělat rámus,“ směje se jejich chovatel. „A když vás štípne nebo praští křídlem, máte slušnou modřinu,“ přidává zkušenosti z praxe.
Přemýšlíme, jak moc je husa lekavá a jestli vlastně nekejhá pořád – ostatně tak jako na farmě při naší návštěvě. Josef Tříska tvrdí, že už si na to štěbetání zvykl, třeba na rozdíl od sousedů zákazníka, který se prý kvůli tomu musel hus zbavit, přidává historku.
Od jara do zimy
Chov hus má celkem jasný a přírodou daný cyklus. „Na jaře se líhnou, do podzimu rostou a na Martina, nejpozději do Vánoc, jsou všechny husy na výkrm pryč. Zůstanou jen ty na chov. A tak pořád dokola,“ shrnuje Josef Tříska a dodává, že husa je vlastně celkem neekonomické zvíře. „Proto je tak drahá. Tři měsíce v roce snáší a zbytek roku ji jen živíte a staráte se o ni, aby za rok byla v kondici a mohla dál snášet,“ vysvětluje.
Každá husa snese okolo 50 vajec, z toho je 30-40 housat. Za sezonu je to tedy zhruba 35-40 tisíc housat, většina se však prodá na výkrm do Rakouska, na Slovensko, ale i v Česku. V Rohozné si kromě chovného hejna nechávají zhruba 1500 hus na výkrm, které na svatého Martina putují k zákazníkům a do vybraných obchodů. „Vozíme je třeba do banky. Lidé se tam domluví, my přijedeme, organizátor pískne, všichni přiběhnou, rozeberou si husy a jdou domů,“ směje se Josef Tříska.
Od úplného začátku
Husy snášejí vejce od února do června. Než se z vejce vyklube žluté housátko, trvá to zhruba měsíc. První se v Rohozné začnou kolébat někdy v půlce března. Vejce se musejí průběžně sbírat, nejdříve se 10 dnů zahřívají, poté se prosvítí, aby se zjistilo, jestli jsou oplodněná.
Ta dobrá se dávají do líhně, ta špatná se vyfouknou a prodávají se na zdobení velikonočních vajec. Líheň je vlastně obrovská skříň, vejce se ukládají na plata, která se kolébají. „Je to proto, aby se plod nepřilepil na skořápku. Když na nich sedí husa, také si je pod sebou převaluje, my se to jen snažíme napodobit,“ vysvětluje majitel. Na poslední fázi dozrávání se vejce přesunou do dolíhně, kde už se z nich klubou housátka.
Husa je vysloveně sezonní záležitost. „Lidé si ji kupují hlavně na svatého Martina, pár si jich ještě objedná na Vánoce. I proto nemá smysl držet husu déle, víc nevyroste, jen bychom ji zbytečně krmili – v lednu ani na jaře nikdo husy nechce,“ vysvětluje farmář.
Fitness husa
Husy z Rohozné nejsou žádné vzácné plemeno. „I když teď tu máme takový ‚mercedes‘ mezi broilery,“ směje se Josef Tříska a vysvětluje, jak to s těmi husami je: „Plemeno je označení pro čistou linii, jako je třeba husa italská, rýnská nebo landeská. Chov takových hus je však spíš zájmová činnost, ve velkochovech máme broilery vyšlechtěné mezi plemeny s ohledem na to, aby husa dobře rostla a snášela hodně vajec. Taková husa nemá jméno, ale číslo, které reprezentuje tu danou vyšlechtěnou variantu. Vše se hlídá, chov musí být uznaný, veterináři za námi jezdí na kontroly.“
Husy se krmí trávou a speciální směsí krmiva. Když se zabijí, oškubají a vykuchají, mají okolo 5 kilogramů. A navzdory všeobecnému povědomí z nich v troubě netečou hektolitry sádla. „To, jak tučná bude husa, je dáno především krmivem. Musíte jim dát takové krmení, po němž neztloustnou. Pokud je nevhodné, tvoří se jim tuk,“ říká a hned po telefonu ověřuje, kolik tuku se z rohozenské husy vypeče. „Tak dvě tři deci,“ míní zkušená kuchařka, maminka farmáře, která husy peče klasicky na pekáči.
Navzdory ceně vyprodáno
„Husa – a tím myslím husy i housery – roste buď 56 až 60 dnů, to jsou ty tříkilové, které najdete v obchodech a zabíjejí se takhle brzo, aby se na trh dostaly co nejdříve. Nebo je necháte 120 dnů, jako ty naše, které jsou pomalu jednou tak velké. Stáří hus se rozlišuje i kvůli zralosti peří, které má dva vrcholy zralosti, kdy jde dobře oškubat,“ objasňuje farmář.
Letos měli v Rohozné obavy, jestli s narůstajícími cenami bude o husy stále zájem. Ale jako každý rok, i letos mají vyprodáno. „Kilo už stojí přes 200 korun. Přitom je husa vlastně taková zbytná věc, ale už si asi udělala jméno, protože je o ni stále zájem,“ těší Josefa Třísku.
O Husí Farmě
- Na farmě v Rohozné chovají kromě hus i kachny mulard (speciální masité plemeno) a kuřata. Na objednávku nebo do obchodů dodávají drůbež jen chlazenou. Objednávat můžete na webu Rohozenska husa.
