Vítěz šesté řady soutěže MasterChef, typograf Martin Pecina, loni v listopadu vydal kuchařku s názvem Jazyk, srdce, mozek, krev. Název mluví za vše, těšit se můžete na opomíjené suroviny.
Křest se uskutečnil v pražské restauraci U Kalendů, kterou si Martin Pecina vybral právě proto, že se tam na menu často objevují prosté suroviny typické pro staročeskou kuchyni. K občerstvení byla vepřová ouška, chléb s drůbežími srdíčky nebo tatarák na chlebu s morkem a nesměla chybět slivovice a pivo.
Kmotrem se stal účastník šesté řady soutěže MasterChef Luboš „Lubina“ Novotný a křtilo se příznačně vepřovou krví. Autor knihy nakonec přečetl ukázku z pojednání o historii národních pokrmů, které se nachází na konci knihy a humornou formou pojednává o zajímavostech z kuchyně českých zemí.
V rukou Martina Peciny suroviny, jako jsou vnitřnosti ale i kroupy, kopřivy, šťovík, zažívají renesanci. V jeho kuchařce najdete sofistikované recepty na dršťky, jazyk i mozek. Kromě masových pokrmů obsahuje kuchařka i několik vegetariánských receptů a nechybí ani sladké tečky.
Martinu Pecinovi jsme se nakonec položili tři otázky, na které se tradičně ptáme osobností z gastronomického prostředí.
1. Kolik utratíte měsíčně za jídlo?
Nikdy jsem nepočítal, kolik za jídlo utratím, ale jelikož se toho do mě hodně vejde, a je to vidět, tak je to jedna z nejlepších investic, kterou jsem udělal. Do jídla investujeme poměrně hodně, ale je to tím, že je to zároveň i záliba. Rozhodně nejde o věc, nad kterou bychom v rozpočtu nějak přemýšleli. Nejsem matka samoživitelka, abych musel obracet každou korunu, na druhou stranu mám rád prosté suroviny.
2. Kdybyste byl surovinou, jakou byste byl?
Byl bych srdíčko, protože si myslím, že je to jeden z nejkrásnějších svalů.
3. Je něco, co vás v gastronomickém prostředí irituje?
Je mi trošku líto, že se opomíjí celá řada surovin, například vnitřnosti. Ale i různé levné věci jako jsou kroupy nebo kopřivy. Naopak se mně zdá, že mnohdy lidé, když chtějí zaujmout, něčím, nějakým pokrmem, chutí, tak používají suroviny, které jsou velmi drahé. Třeba foie gras nebo lanýže. Snažím se nechodit do restaurací, kde se pracuje s těmito surovinami, a naopak mám rád restaurace, kde se používají suroviny obyčejné, protože kvalita kuchaře se nepozná na drahé surovině, ale pozná se na něčem úplně obyčejné.
