Když byla Taťána Shamma těhotná, přestalo jí chutnat maso, což odstartovalo velké životní změny. S narozením dvojčat v sobě objevila vášeň pro vaření, stala se vegankou, učila se, jak chystat jídla z rostlinných surovin, a napsala o tom knihu.
Byla jste to dítě, které schovává v jídelně maso po kapsách?
To zrovna ne, ale kuriózní vzpomínky na maso mám. Nikdy mi moc nechutnalo a doma jsem se trápila u nedělních obědů, kdy se u nás jedly různé pečeně. Vždy jsem z masa vyžvýkala šťávu a v puse mi zbyl suchý chuchvalec, se kterým jsem si nevěděla rady.
Ovlivní takové vzpomínky u dítěte jeho pozdější vztah k jídlu?
Myslím, že se v dalších letech projeví, jak je člověk naučený jíst z domova. Nás nutili dojídat, zvlášť děda byl háklivý na to, aby na talíři něco zůstalo. Také jsme závodili, kdo bude mít dříve snědeno, čímž se člověk naučil hltat a nevychutnávat si jídlo. Se všemi těmito návyky z dětství bojuji dodnes. Někdy ani pořádně nevím, co jím, jak do sebe jídlo házím, mám tendenci všechno dojíst. Ale vím to a snažím se s tím pracovat.
Kdy jste si poprvé uvědomila, že chcete jíst jinak?
Začalo to v těhotenství, kdy mi definitivně přestalo chutnat maso. Nevím, jestli to způsobily hormony nebo větší míra vnímavosti a empatie, která s těhotenstvím přichází, ale začala jsem být hodně citlivá. A přesně v tu dobu si mě nacházely články a videa o týrání zvířat a fungování velkochovů, což jsem silně prožívala. Všechno do sebe v jednu chvíli zapadlo a mně došlo, že nechci jíst maso ani mléčné výrobky. Což nastalo těsně po pordu – v tu nejhorší možnou dobu, kdy jsem kojila a všude slyšela, že musím jíst všechno.
Co jste slýchala?
Hlavně to, že potřebuji bílkoviny, babičky do mě cpaly vývary. Nějakou dobu jsem proto ještě ze setrvačnosti maso jedla. Když jsem se pak rozhodla pro změnu, začala jsem studovat odborné publikace, články a knížky, abych věděla, jak živočišné zdroje bílkovin nahradit, jak dostat do těla všechny vitaminy, minerální látky, hlavně tedy železo a vápník, o kterém se traduje, že nejvyšší obsah je v mléce...
... přitom velké množství obsahuje třeba brokolice.
To je pravda, ale zároveň je nutné řešit vstřebatelnost vitaminů a minerálních látek, která se v případě živočišných a rostlinných zdrojů liší. Zjistila jsem tak, že není problém přestat jíst maso a mléčné výrobky a vařit jinak, ale zajistit, aby člověku nechyběly žádné důležité látky.
Kritici veganské stravě vyčítají právě to, že neposkytuje všechny živiny a jiné látky potřebné pro organismus. Co odpovídáte?
Říká se to často, především že rostlinná strava je nedostačující pro rizikové skupiny, jako jsou děti, těhotné a kojící ženy. Jenže když se žena rozhodne takto jíst, příjem živin si obvykle pečlivě hlídá a stravu má vyváženou s dostatkem všech živin včetně bílkovin.
Naopak člověk zvyklý na klasickou českou stravu nemívá ve svém jídelníčku dostatek zeleniny ani ovoce, luštěniny zná maximálně v podobě čočky nakyselo a na jeho talíři se objevuje i zbytečně velké množství uzenin.
Co jste v počátcích vařila?
Začala jsem jednoduchými zeleninovými recepty, protože jsem ve stejnou dobu chystala první příkrmy pro děti – často jsem jedla to, co kluci. První příkrmy měli ještě masové, v jejich případě jsem si nedovolila odbourat maso hned. Když jim bylo osm nebo devět měsíců, nechtělo se mi už vařit nadvakrát a začala jsem svoje veganské jídlo dávat i jim. Vznikaly tak úplně první recepty, kdy jsem dala do parního hrnce vařit zeleninu, přidala luštěniny...
Dneska jíte stejně?
Vegansky jsme se stravovali do tří let kluků. Co nastoupili do školky, jíme vegetariánsky: vajíčka z biochovů, med od mého táty, občas koupíme farmářské máslo. Když jsme venku a není možné se najíst podle našich představ, děláme ústupky a neřešíme, jestli je někde smetana nebo sýr.
Jaká jsou rizika pro dítě, když jí pouze rostlinnou stravu?
Největší problém je, že v dobré víře poskládáte a navaříte jednotlivá jídla tak, aby na talíři byly zastoupeny všechny živiny, a dítě pak sní jen trochu a něčeho se nedotkne vůbec. Je proto dobré přemýšlet o jídelníčku v horizontu týdne a připravovat jídlo s tím, že když je jeden den něčeho málo, další den se to dožene.
Bez jakých surovin se dnes při vaření neobejdete?
Bez čerstvého citronu a lahůdkového droždí. Citronová šťáva vytáhne chuť jednotlivých ingrediencí, lahůdkové droždí dodá pokrmům lehce sýrovou, někdy až masovou příchuť. V polévkách nebo omáčkách dělá zázraky.
Co byl váš největší objev v kuchyni, když jste začala jíst bez masa?
Objevila jsem cizrnu. Zamilovala jsem si ji s lehkou zálivkou z olivového oleje, čerstvé citronové šťávy a lžičky medu. Tento základní recept jsem pak obměňovala a někdy přidala pokrájené avokádo, cherry rajčátka, jindy zase malé množství dijonské hořčice apod. Postupně jsem tak doladila i podobu vánočního salátu z cizrny místo brambor. Miluju ho.
Mléčnými výrobky se často řeší svačiny. Co svačíte vy a děti?
Klukům do školy chystám box, ve kterém najdou pečivo s nějakou rostlinnou nebo luštěninovou pomazánkou nebo se 100% burákovým máslem a marmeládou. Pak nesmí chybět porce zeleniny a dostatek ovoce. V malé krabičce pak mají schováno něco dobrého: oříšky, sušené ovoce, kousek čokolády nebo sušenky. Dvakrát, třikrát týdně mají rostlinný jogurt nebo pudink. Rostlinné jogurty a mléka vybírám taková, která jsou obohacená o vápník, kdy jeden rostlinný jogurt obsahuje stejné množství vápníku jako jakýkoliv jiný z kravského mléka.
Vaříte vegansky pro širší rodinu, přátele. A co si oblíbili ti, kteří jinak jedí maso?
Ráda vařím pro různé návštěvy. Miluju, když je na stole spousta dobrot, kolem stolu hodně lidí, všichni si povídají... S největším ohlasem se setkaly seitanové burgery s řepou a semínky. Na ty chtějí skoro všichni recept.
Vnímáte, že přibývá lidí, kteří omezují maso a pro inspiraci se vydávají právě do veganské kuchyně?
Vnímám to a mám z toho radost. Vždyť právě pro takové lidi – v mém případě jsem cílila na rodiče malých dětí – jsem psala kuchařku Mami, dáš dobrotu? Je určená lidem, kteří chtějí ozvláštnit a obohatit své jídelníčky o nové rostlinné recepty a hledají inspiraci.
Co jste jim v knize chtěla předat?
Hlavním cílem bylo ukázat, že rostlinná strava může být plnohodnotná a že stravovat se vegansky a vařit tak
dětem není žádná věda. Jen je třeba zamyslet se nad složením jídelníčku a třeba i úpravou jídla. Veganská je totiž i spousta smažených a fastfoodových jídel, která zdravá nejsou.
Cítila jste na sobě nějaké změny s novým jídelníčkem?
Měla jsem více energie, ačkoliv jsem byla v zápřahu se dvěma malými dětmi. Lépe se mi spalo, i když netuším, jestli tohle vyloženě souviselo se stravou. Zlepšila se mi pleť a také kadeřník říkal, že mi zhoustly vlasy. Ale opravdu největší změna byla energie, dříve se mi stávalo, že po jídle přišel útlum – to asi lidé znají, že občas vstanou od stolu a nejraději by si šli lehnout. U rostlinné stravy je to přesně naopak, jídlo vás nastartuje.
Když jste začala vařit čistě rostlinná jídla, jak reagoval manžel?
Ze začátku měl obavy, abych dokázala hlavně pro děti uvařit tak, aby jim nic nechybělo, ale zachoval se perfektně. Viděl, že to myslím vážně, a navíc brzy poznal, že děti prospívají, chutná jim a že rostlinná strava je velmi roz- manitá. A taky začalo chutnat jemu.
Mají synové někdy chuť na něco, co se u vás nevaří?
Že by jen tak dostali na něco chuť, se nestává, ale když si maso objedná manžel, chtějí ochutnat. Obvykle zůstane u jednoho sousta, další už nechtějí. Jsou přece jen zvyklí na chuť párku, řízku nebo hamburgeru v rostlinné podobě, které výjimečně kupujeme na zpestření jídelníčku, takže maso nevyžadují.
O veganství synů jste rozhodla vy. Nemáte obavu, že vám jednou vyčtou, že si nemohli sami určit, jestli chtějí, nebo nechtějí jíst maso?
O tom, že budou i kluci jíst vegetariánsky, jsem rozhodla po dlouhé úvaze. Každý rodič do určitého věku dítěte rozhoduje za něj, určuje, co je pro něj dobré a co ne, a jinak to ani nejde. Každý má sice nastavená jiná měřítka a hodnoty, ale věřím, že všichni milující rodiče se snaží dělat to nejlepší podle svých vlastních přesvědčení.
Od té doby, co klukům bylo pět let, se o jídle dost bavíme. Povídáme si o surovinách, co nám která dodává za vitaminy a jak je tělu prospěšná. A když chtějí ochutnat maso, nezakazuju jim to. Vnímám to tak, že jim odmalička ukazuju směr, o kterém jsem přesvědčená, že je správný.
Zdroj: Apetit
