Pěstování hravě na záhonu, balkoně i ve skleníku
Ředkvičky různých tvarů a barev pocházejí z Asie a od 16. století si na nich pochutnáváme i v Evropě. V současné době jsou rozšířené po celém světě. Nejznámější jsou ty klasické červené a kulaté, ale najdeme i odrůdy fialové, oranžové nebo bílé. Bývají kulatého nebo válcovitého tvaru.
Říká se, že jsou to plodiny krátkého dne. Bulvy, které konzumujeme, se totiž tvoří na jaře nebo na podzim. Není s nimi téměř žádná práce, takže se hodí i pro zahradníky začátečníky. Nedočkavci ocení pěstování ve skleníku nebo pařeništi. Do těch se mohou vysazovat už v polovině února a přibližně za tři týdny jsou připraveny ke sklizni. Prospívá jim ale i obyčejný záhon na zahrádce nebo půda ve větším květináči umístěném na balkóně, kde vám vydrží až do prvních mrazíků. Ideální je začít s výsadbou v druhé polovině března. Ve venkovních podmínkách jim ke zralosti stačí měsíc až šest týdnů.
Ve všech případech je dobré před zasazením řádně prokypřit půdu a ideálně přidat trochu kompostu. Ten obsahuje mikroorganismy, které zeminu zahřívají. Ředkvičky mají asi jeden jediný vyšší nárok, a to na vláhu. Zalévat chtějí poměrně často, jinak budou spíše dřevnaté než šťavnaté.
Dělají nás krásnějšími, uleví od zácpy a posílí imunitu
Zdánlivě malá ředkvička je přímo napumpovaná látkami užitečnými pro náš organismus. Doplní velké množství vitaminů B, E, D, C a spoustu minerálů. Dokonce obsahuje blahodárný provitamin A, který kladně ovlivňuje zrak, imunitní systém a kvalitu pokožky i vlasů. Za zmínku také stojí významný obsah hořčičných olejů. Ty si rostlina vytváří jako obranu proti škůdcům a v lidském těle působí proti plísním i bakteriím.
Kyselina listová je skvělým pomocníkem pro pevné nervy a udržuje tělo i mysl v kondici. Ředkvičky obecně prospívají trávícímu traktu a často se doporučují jako přírodní pomoc při zácpě, nadýmání či jiných střevních a žaludečních problémech. Údajně snižují riziko výskytu rakoviny, zejména plic a střev. Některé studie poukazují na schopnost stimulace funkce mozku, takže fungují i jako prevence například Alzheimerovy choroby.
Na druhou stranu by se to s nimi nemělo přehánět. Říká se, že zdravé množství jsou maximálně čtyři svazky týdně. Obsahují totiž glukosinoláty, které mají za normálních okolností příznivé účinky. Pokud se to s nimi ovšem přežene, mohou narušit funkci štítné žlázy.
Pálivé či nepálivé
Pikantnost ředkviček způsobují zmiňované glukosinoláty a hořčičné oleje. Najdeme je i v jiných potravinách jako je například brokolice, zelí, květák nebo růžičková kapusta. Částečně se na pálivosti projevuje také dostatek vláhy při pěstování. Ředkvičky ji opravdu hodně nasávají, takže čím více vody jim dopřejeme, tím budou šťavnatější a méně pálivé.
Ředkvičky do salátu, pomazánky nebo polévky
Asi nejčastěji je využijeme zastudena. Neztrácí tím svou křupavost a zachovají si tak nejvíce prospěšných látek. Jejich výrazná chuť osvěží sendviče, ve kterých se používají zasyrova nebo nakládané. Perfektní jsou i jen tak nakrájené na chlebu s máslem nebo se z nich připravují pomazánky. Za vyzkoušení rozhodně stojí vajíčková s ředkvičkami.
Vyniknou v nejrůznějších salátech, kde se dají využít i jejich listy. Ty jsou jedlé a poslouží podobně jako rukola nebo listy špenátu. Dokonce se z nich připravuje i pesto. Ředkvičky nakrájené na tenké plátky v salátu jsou klasika, ale pokud hledáte něco trochu netradičního, tak si s nimi udělejte bramborový salát nebo vyzkoušejte ovocný s pomeranči.
V tepelné úpravě se nejčastěji přidávají do polévek. Výborné jsou z nich krémy, ale rozumí si i s vývarem. Milovníci netradičních příloh jistě ocení náš recept na zapečené ředkvičky s medem a skořicí, které vás svou chutí zaručeně překvapí. Pokud chcete spíše něco sytějšího, tak vyzkoušejte slaninové ředkvičky s vepřovou kotletkou.
