Ditu Pecháčkovou znáte nejen ze stránek Apetitu, jehož byla šéfredaktorkou v letech 2005 – 2009, jejích kuchařek a webových stránek, ale také z pořadu o vaření Deník Dity P. Přímo u zrodu časopisu Apetit nebyla, ale nastoupila do něj hned v prvním roce vzniku a záhy přebrala šéfredaktorské žezlo od Hany Michopulu. Díky této zkušenosti objevila to, co ji skutečně baví a u jídla už zůstala.
Nejoblíbenější recept Dity Pecháčkové z éry, kdy vedla časopis Apetit, je až překvapivě jednoduchý dort s jahodami a šlehačkou. Samozřejmě pro vás na něj máme recept! Další jahodové dorty pak najdete i s recepty v galerii.
Dito, vzpomeneš si na svoji cestu do Apetitu?
To si pamatuju velice dobře. Nic jsem tehdy nedělala a nehodlala na tom nic měnit, pokud nepřijde něco, co se mi bude opravdu líbit. V hlavě jsem si nastavila dost podmínek, které byly poměrně přísné na to, že jsem nic neuměla. Dlouho jsem takhle ležela, čekala, co bude, a nijak se nezneklidňovala, že nic není. Jednoho dne jsem si šla pro snídani do obchodu, bylo tam první číslo Apetitu, koupila jsem si ho, omylem dokonce dvě, prohlédla si ho a řekla si: „Tady se chci stát šéfredaktorkou!“ Což se taky o necelý rok později stalo.
Jak ses do časopisu Apetit dostala?
Sama jsem redakci oslovila, hledali produkční, ale neodpověděli. Tehdy jsem do prázdninové přílohy MF DNES chystala recepty z míst, kam se jezdí na dovolenou, a ozvala se mi šéfredaktorka Hanka Michopulu, že nevěděla, že i píšu, a že potřebuje food directorku na recepty. Tak jsem nastoupila.
Jaké jídlo se ti vybaví z éry, kdy jsi časopis Apetit vedla?
Jahodový dort se šlehačkou je můj nejmilejší. Je to první dort, který jsem upekla, a peču ho pořád. Recept na něj jsem dala i do své první kuchařky.
Splnila práce to, co jsi od ní očekávala?
Rozhodně. Já jsem s něčím takovým neměla vůbec žádnou zkušenost, před tím jsem pracovala dva roky v iDNES.cz, ale všechno to focení, jak se magazín dělá, s tím jsem neměla vůbec žádné zkušenosti. Pravda ale taky je, že v té době s tím u nás neměl zkušenost skoro nikdo. Mě to nesmírně bavilo, všechno to vymýšlení, kreativa, ale i učení nových věcí bylo inspirativní. Těch pět let v Apetitu bylo pracovně asi jedno z nejšťastnějších období, ne-li vůbec nejšťastnější.
Co ti práce v Apetitu dala do dalšího života?
Našla jsem si to, co mě baví, což bylo naprosto zásadní, protože jsem to do té doby nevěděla. A pak mi to také dalo poznání, že dokážu téměř cokoliv. Že se věci umím rychle učit, že není potřeba mít z něčeho strach, že to zvládnu. Z mé strany to byl tehdy dost odvážný krok, ale udělala jsem to pak ještě párkrát v životě a díky téhle zkušenosti už jsem se tolik nebála. Zůstala jsem u jídla, vydala kuchařku, připravuju časopis pro Penny, mám e-shop, chystám novou řadu porcelánu a čekám jako kdysi před lety, co přijde. Nevím, co to bude, ale určitě to bude spojené s jídlem.
