S lékořicí černou neboli sladkým dřevem nejčastěji známe jako pendrek. Má schopnost rozdělovat lidi na ty, co ji milují a ty, co ji nenávidí. Co je na téhle cukrovince přitažlivé a kde se s ní můžete setkat?
Lékořice má charakteristickou nasládlou chuť, kterou připomíná anýz, fenykl nebo badyán. Keře lékořice s modrofialovými květy najdete obvykle ve Středomoří v Řecku či Turecku, narazit na ně však můžete i na jižní Moravě v okolí Mikulova. Řekové pak lékořici tradičně přidávají do místního alkoholického nápoje s názvem ouzo.
Jak se z podzemního kusu rostliny stane sladká (nebo slaná) černá pochoutka?
- Lékořice v podobě černé, lesklé a gumové hmoty – tedy pendreku, se vyrábí z kořene rostliny lékořice lysé.
- Kořen se nejprve nahrubo naseká, jemně nemele a následně vaří, dokud směs nezhoustne do požadované konzistence.
- Vzniklou gumovou hmotu lze pak ještě za tepla tvarovat a porcovat.
Seveřané lékořici milují
Vybavily se vám známé české bonbóny Hašlerky? Jejich základ netvoří nic jiného, nežli cukr, glukózový sirup a lékořicový prášek. Prvními, koho napadlo využít lékořici jako cukrovinku, byli údajně Holanďané. Ostatně dodnes patří spolu se severskými zeměmi mezi nejvášnivější konzumenty lékořicových bonbonů.
Vlastně není moc příznačnějších věcí, které by spojovaly národy od Islandu po Nizozemsko potažmo Německo, než je právě lékořice. Záliba Seveřanů nekončí u lékořice na sladko, jak ji běžně známe. Lékořici totiž konzumují ve velkém i naslano.
Záhadná příchuť salmiakki
Už od 30. let minulého století v severských zemích seženete lékořicové bonbóny s příměsí chloridu amonného, který jim dodává silně slanou chuť. Chlorid amonný podobně jako lékořice rovněž napomáhá vykašlávání, což se v chladném podnebí může hodit.
- Seveřané, hlavně pak Finové slanou lékořici doslova milují a s příchutí slané skořice v místním supermarketu seženete nejen pendreky, ale i zmrzlinu nebo čokoládu. Finové pak mají pro slané sladkosti obecně speciální název „salmiakki“, odvozený právě od latinského názvu chloridu amonného.
Mimo cukrovinky nachází lékořice své uplatnění při výrobě piva (např. typu Porter), destilátů, likérů (např. Fernet) i nealkoholických nápojů (např. Kofola), stejně jako ve farmacii.
Připravte si lékořicový čaj nebo olej
Kořen lékořice údajně působí příznivě na tvorbu žaludečních šťáv potažmo celý zažívací systém, zmírňuje únavu a posiluje obranyschnopnost organismu. Pokud neholdujete pendrekovým bonbónům, ani bylinným likérům, tou pravou volbou pro vás může být lékořicový čaj.
- Pro jeho přípravu stačí zalít přibližně jednu lžičku nadrceného lékořicového kořene 3 dl vody a nechat deset minut louhovat. Pít tento čaj můžete až dvakrát denně.
- Při problémech se srdcem nebo v těhotenství byste to s konzumací lékořice však neměli přehánět.
- Kořen lékořice využijete i v případě, máte-li problematickou pleť a to v podobě oleje. Drcený kořen lékořice ponořte do olivového oleje a nechte macerovat přibližně 15 dní v uzavřené nádobě v lednici, za pravidelného protřepávání. Před použitím sceďte.
Dlouhověkost s lékořicí
Lékořice, která patří mezi luštěniny, byla už ve starověku považována za léčivou rostlinu zajišťující častým konzumentům dlouhověkost. Patrně proto, že obsahuje významné množství antioxidantů (flavonoidů), a má tak mimo jiné antivirotické, antibakteriální, antialergické a celkově protizánětlivé účinky. Kořen lékořice obsahuje i mnohé další zdraví prospěšné látky.
- Existuje více než stovka léčivých přípravků, které obsahují lékořici.
- V Japonsku je údajně lékořice dostupná na předpis. Extrakt z lékořice se používá i ve volně prodejných lécích.
- Hlavní látkou obsaženou v lékořici jsou tzv. triterpenoidní saponiny, které jí propůjčují sladkou chuť. Nejdůležitější z těchto látek, glycyrrhizin, je 50krát sladší než běžný cukr.
- Glycyrrhizin je nejhojněji zastoupený saponin a jeho obsah v kořeni lékořice závisí na ročním období nebo místě, kde se pěstuje, nebo na vegetační fázi rostliny. Nejvíc ho je v hlavním kořeni.
Zdroje informací: NordicSpirits, LittleFinland, LifeInNorway
