Až do neděle 16. září se můžete při jídle vznášet nad Prahou. Redaktorka Apetitu Darina Sieglová vyzkoušela, jak se obědvá mezi nebem a zemí. Dinner in the Sky je kombinací adrenalinového zážitku s vybraným menu.
Ke stolu připevněném na speciálně upravenou vysokozdvižnou plošinu usedne 22 hostů, které jeřáb vynese do výše, kde si v závislosti na denní době mohou vychutnat brunch, oběd, koktejl nebo večeři. Atrakci je možné si vždy po omezenou dobu vyzkoušet v různých světových metropolích a již poněkolikáté se Dinner in the Sky pořádá i v České republice.
Nezvyklý kulinární zážitek si od 6. do 16. září můžete dopřát v Praze. Plošina je strategicky umístěna na kopci v krásné zeleni Riegrových sadů na Vinohradech, takže když s hosty vyjede do výše padesáti metrů, mají celé město pod sebou jako na dlani.
A jak si Lunch in the Sky vychutnala redaktorka Darinka?
„Když plošina stoupá vzhůru, je to zážitek. Nejintenzivnější bude asi v čase večeře, kdy člověk může sledovat západ slunce. Ale i když přijdete jindy, užijete si. Zajímavé jsou už přípravy a napětí, které je provází. Všichni musejí být k plošině připoutaní – nejen hosté, ale i kuchaři a číšníci musejí mít jištění. Před startem se kolem pohybuje spousta techniků a bezpečnostních pracovníků s mikrofony a se sluchátky v uchu, komunikace mezi obsluhou plošiny a personálem nahoře probíhá pomocí vysílačky.
Vřele doporučuji přijít s dostatečným předstihem, stihnete si dát welcome drink, nebo raději dva – zvlášť jestli jste slabší povaha a výška vám nedělá úplně dobře. A také si můžete rozmyslet, kde budete chtít sedět. Pokud si chcete užít maximálně výhled, obsaďte místo na kraji plošiny – nejlépe na rohu, odkud skvěle uvidíte město pod vámi. Sedadla jsou otočná, takže kdo má pro strach uděláno, může se na kraji pořádně podívat do prostoru. Jestli ale chcete sledovat kuchaře při práci, vyberte si sedadlo blíže ke středu, tam se jim můžete dívat pod ruce.
Když si vyberete, kde budete sedět, pečlivě vás přikurtují a posunou tak blízko stolu, aby vám to bylo pohodlné. Já jsem menšího vzrůstu, a tak jsem seděla tak blízko u stolu, jak jen to šlo. Přesto mi skleničku s vínem musel podávat barman – připoutaná bezpečnostními pásy jsem na ni nedosáhla, a tak jsem se cítila trochu jako Eda z Obecné školy, když musel nosit u stolu šle, aby seděl rovně.
Jídlo se servíruje ve velkém stylu, předkrm – mille-feuille z pošírovaných grónských krevet se zauzeným lilkovým kaviárem, krystalickou parmazánovou omáčkou a krevetovým pigmentem – jsme měli připravený přikrytý poklopem. Jako hlavní chod se podával telecí nízký roštěnec v úpravě sous-vide s křupavým bramborovým závinem ve filo těstě a tomatové concasse plněné restovaným řapíkatým celerem. Dezert je překvapením šéfkuchaře – nebudu ho tedy prozrazovat.
Čas nahoře utíká strašně rychle. Nevíte, kam se dívat dřív: zda se kochat panoramatickým výhledem na město, tajit dech z hloubky pod sebou nebo sledovat dokonale sehranou spolupráci kuchaře, barmana a číšníků.“
