Na nákup chodíme zásadně nalehko, bez tašky, a z obchodu vycházíme ověšeni igelitkami. Ty jsou zatím ve většině obchodů zadarmo. Ministr životního prostředí Martin Bursík tomu chce ale udělat přítrž, protože tašky představují značnou ekologickou zátěž. Inspiroval se v Irsku, kde je rozdávání igelitových tašek zdarma zakázáno už od roku 2002. Jejich podíl v komunálním odpadu poté klesl z pěti procent na 0,22 procenta.
Ročně podle Bursíka rozdají obchody až tři miliardy igelitových tašek, což představuje 9000 tun plastů. Podle návrhu zůstane obchodům možnost nadále rozhodovat, kolik přesně za tašku zákazníkovi naúčtují. Ministerstvo financí by nicméně mělo stanovit minimální částku, aby obchody nezačaly za tašky účtovat například 15 haléřů, které by v konečném účtu zaokrouhlily. Obchodníci podle ministra vybírají za tašky peníze už nyní tak, že jejich cenu započítávají do ceny zboží.
Bursík zdůraznil, že se ministerstvo snažilo s obchodníky uzavřít dobrovolnou dohodu, ale nezdařilo se to. Při rozhodování vzal v úvahu také irský výzkum veřejného mínění, podle kterého 90 procent obyvatel země konec volného rozdávání igelitových tašek ocenilo jako dobrý nápad.
Ekologie? Zbytečnost! Tvrdí Hospodářská komora ČR
Hospodářská komora České republiky se na Bursíkův návrh dívá dost skepticky. Podle ní je toto opatření v současné ekonomické situaci nepodstatné. Hospodářská komora je toho názoru, že ministerstva by se zejména v době postupující hospodářské krize měla zabývat zcela jinými věcmi, než je vymýšlení dalších nových regulací podobného typu. Tato regulace ještě více zvyšuje finanční zátěž na podnikatele, ale i obyčejné občany. Navíc Hospodářské komoře přijde, že u igelitových tašek by to jen začalo, příště by na řadu mohly přijít například obaly u parfémů. Podle jejích představitelů zde panuje nějaká kultura balení, jako jinde ve světě, a firmy by měly mít možnost zvolit si, zda budou tašky dávat lidem zdarma, v žádném případě by to nemělo být řešeno direktivně.
Hlavní problém českého odpadového hospodářství je dnes množství skládkovaného komunálního odpadu. Většina komunálního odpadu je energeticky využitelná, přesto je stále podporováno především skládkování. Neřeší se to, že za posledních deset let se nevybudovala žádná rozhodující kapacita na využívání směsných komunálních odpadů. Například v Rakousku i v Německu se stále stavějí nové teplárny, kde palivem je směsný komunální odpad. V České republice je tento trend bohužel naprosté tabu.
