Kdo byl na vojně, určitě ví, jak vypadá polní kuchyně. Ti ostatní se to mohou dovědět z nového filmu Ako sa varia dejiny. Kuchaři, kteří vařili na frontách během šesti válek, před kamerou nejen vzpomínali, ale také předváděli své umění. Slovenský režisér Kerekes tak při natáčení svého dokumentu o vojenských kuchařích přibral jedenáct kilo. Snímek o tom, jak každodenní potřeby tisíců žaludků vojáků ovlivňovaly vítězství a prohry státníků, začala v polovině února promítat slovenská kina.
Veteráni před kamerou pekli chléb, dělali palačinky, kohouta na víně nebo řízky. Ochutnali i krávu, která na začátku filmu přijde o život v ruské škole pro vojenské kuchaře. Kruté záběry, které mohou vadit ochráncům zvířat, však režisér obhajoval. Podle něj zabijačka k vaření jednoduše patří. „Ochutnali jsme všechno. Asi nejvíc nám chutnalo srbské jídlo – paprikáš ze želvy a kopřivový hamburger z ptačích vajíček,“ řekl Kerekes. Jedli ho účastníci cvičení srbské armády zaměřeného na přežití v bojových podmínkách, kde se ocitli bez zásob potravin. Mnohá jídla ale prý tak chutná nebyla, protože je při opakování záběrů například překořenili.
Vyprávění o chlebu i bujných ňadrech
Natáčení filmu trvalo pět let. Lidi, kteří se starali o žaludky vojáků během druhé světové války, války o Alžír, maďarské revoluce v roce 1956, okupace Československa v roce 1968, balkánských válek i konfliktu v Čečensku, hledali filmaři po celé Evropě. Pátrali po nich za pomoci inzerátů, v klubech veteránů, ale i prostřednictvím přátel.
Někteří protagonisté se dokončení filmu nedožili, například hlavní ochutnavač vůdce jugoslávských komunistů, maršála Josipa Broze Tita. Naopak vitalitou prý překypoval nejstarší z protagonistů, kterému bylo 95 let, když se s ním v březnu 2004 filmaři poprvé setkali. „Tento německý pekař připravoval chléb během bitvy o Stalingrad. V říjnu 2005 jsme s ním natáčeli. Jeho ruce hnětly těsto na bochníky chleba a on vzpomínal na ňadra Francouzek během tažení na Paříž," vzpomínal s úsměvem Kerekes.
Víte, jak velký je regiment?
O úloze kuchařů ve válkách se doposud mluvilo málo, tvůrci filmu jsou ale přesvědčení o tom, že byla podstatná. Hladový voják by prý nedokázal pořádně bojovat. „Kdyby nebylo kuchařů, jídla a té péče, neměli by šanci bojovat,“ uznal i německý kuchař Peter Silbernagel, který jako jediný z posádky přežil potopení ponorky Hai v 60. letech.
Film bude koncem dubna uveden i do českých kin, pokud si budete chtít nějaký ze zmíněných receptů vyzkoušet, nezapomeňte si uvedené dávky přepočítat. Jsou totiž vyčíslené pro 500 000 sovětských okupantů Československa, 74 000 srbských vojáků a asi 11 milionů sovětských vojáků, kteří padli za druhé světové války.
