Musí být vždy na obalu potravin uvedeno složení? Které informace musíte vždy na přebalu najít? Informace na obalu potravin podléhají celé řadě pravidel, z nichž spotřebitel vychází vítězně. Vše, co potřebujete vědět, se tam dočtete.
Složení musí být uvedeno na všech potravinách s výjimkou jednosložkových, jako je například mléko nebo některé sýry.
- Nenechte se však zmást například kusem uzeného masa ve vakuu. Ačkoli to tak nevypadá, zřejmě nepůjde o jednosložkovou potravinu. Takový kus masa může obsahovat přídatné látky, které zajistí jeho trvanlivost, správnou barevnost, případně vážou vodu. Ze 100 % takového kousku uzeniny proto může maso tvořit jen 70% podíl.
Pořadí podle hmotnosti
Pořadí použitých surovin ve složení jde sestupně podle toho, jaký hmotnostní podíl ve výrobku tvoří. Pokud potravina zmiňuje v názvu přítomnost nějaké specifické složky (například s ořechy, s hovězím masem, malinová apod.), musíme se dočíst, jaký podíl této suroviny se v ní nachází.
- Potvrzuje to i Michaela Mezerová ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce: „Pokud je v samotném názvu výrobku zdůrazněna surovina, například nápoj s ,jahodovou‘ šťávou nebo koláč s ,meruňkami‘, musí být navíc uvedený jejich procentní podíl.“
Tajemství průmyslové výroby
Přídatné látky neboli éčka se mohou uvádět buď celými názvy, nebo označená E-kódy. Musí se u nich také uvádět, k jakému účelu je výrobce použil, proto se před ně píše, že jde například o barvivo, konzervant, stabilizátor, protispékavou látku či zahušťovadlo.
- Čím víc přídatných látek potravina potřebuje a obsahuje, tím víc je průmyslově zpracovaná a vzdálená od původní suroviny a receptury.
- Přídatné látky mají schopnost nahrazovat přirozené potraviny a zastupovat jejich přirozené funkce, využívají se proto, že jejich použití je levnější.
- Pokud se ve složení uvádí aroma, pak vězte, že jde o syntetické aroma, v opačném případě výrobci uvádějí „přírodní aroma“.
Výčet alergenů je další povinnou součástí potravinového obalu. Platná legislativa rozlišuje 14 hlavních alergenů, které je třeba při uvádění na etiketě zvýraznit: buď tučným písmem, velkými písmeny nebo podtržením.
Často se můžeme setkat s větou, ‚Může obsahovat stopy arašídů...‘. Jde o pojistku pro výrobce, že varoval spotřebitele před potenciálním rizikem, že v potravině narazíme na neurčité množství alergenní látky, která oficiálně není součástí receptury. Je to jednodušší cesta, než se zabývat důkladným čištěním výrobních linek, na kterých se zpracovávají i alergenní suroviny.
Alergeny, o kterých se musíme vždy dočíst:
- obiloviny obsahující lepek: pšenice, žito, ječmen, oves, špalda
- korýši
- vejce
- ryby
- arašídy
- sójové boby
- mléko
- skořápkové plody: mandle, ořechy - para, vlašské, lískové, pekanové, kešu, pistácie, makadamové
- celer
- hořčice
- sezamová semena
- oxid siřičitý
- vlčí bob
- měkkýši
Důležitá data
Nedílnou a povinnou součástí informací na obalu je datum minimální trvanlivosti nebo datum spotřeby. Mezi nimi je jeden zásadní rozdíl, a to, že každé z nich se udává na jiném typu výrobků.
- DMT (datum minimální trvanlivosti) garantuje stále stejnou (nezměnenou) kvalitu trvanlivých potravin až do tohoto data. Za vhodných skladovacích podmínek je však potravina zcela nezávadná i po tomto datu. Patří sem například sušenky, mléko, balený chléb, jogurty, vejce, čaj, čokoláda apod.
- Datem spotřeby či větou „spotřebujte do...“ se označují čerstvé výrobky a produkty (lahůdky, zboží z chladicího pultu), které se rychle kazí. Toto datum hledejte na chlebíčcích, salátech, zákuscích, krájených uzeninách a uchovávejte je v chladničce.
Zdroj: Apetit, Michaela Mezerová ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce, dTest
