Na Kostarice jsme se rozhodli nějakou dobu žít a mně bylo hned od začátku jasné, že musím začít vařit trošku jinak než v Evropě. Jsem food kouč a je pro mě hodně důležité, aby celá rodina jedla dobře. Upřímně, byla to dlouhá cesta, než jsem vychytala, jak to tady se třemi dětmi udělat. Hlavně prostřední dcera, které bylo při našem příjezdu sedm, je celkem vybíravá a nerada zkouší nové věci.
Horko, horko a zase horko
Před naším příchodem na Kostariku jsme žili v Baskicku, na severu Španělska, kde v létě není moc velké horko a zimy nejsou tuhé. Naším nejběžnějším obědem byly husté luštěninové polévky a eintopfy se spoustou zeleniny. Často jsem taky dělala různé Buddha bowly – zapnula jsem troubu, nakrájela zeleninu, přidala maso, tofu nebo luštěniny, doplnila quinoou nebo pečenými sladkými bramborami a omáčkou.
Děti byly na taková jídla zvyklé a milovaly je. Na Kostarice je ale hrozné horko, a pouze při představě horkého talíře polévky jsem se začala potit.
Postupně jsem trochu obměňovala prověřené rodinné recepty. Luštěninové polévky servíruji vlažné a jako přílohu k nim dělám studené saláty, třeba zelný, a navíc je často posypu třeba nakrájeným avokádem a doplním citronovou šťávou, takže ve výsledku se člověk víc ochladí.
Začali jsme přidávat další polévky, jako je třeba ramen, který vaříme z levnějších kousků masa a děti ho milují. Doplním ho pak restovanou i syrovou zeleninou a je to.
Další stálicí našeho jídelníčku se stal poke bowl. Uvaříme hrnec rýže, naložíme syrové ryby se sójovou omáčkou, nakrájíme různé druhy zeleniny a ovoce jako mango, okurku, kadeřávek, jarní cibulku, místní žlutou kustovnici, jarní cibulku, avokádo, koriandr. Všechno dáme na stůl a každý si udělá svoji mističku.
Malý hlad, velké problémy
Celkem výzvou se ukázaly být svačiny. Děti byly zvyklé svačit kousek domácího chleba se sýrem případně pomazánkou, třeba z tuňáka, a k tomu kus ovoce.
Ale na Kostarice chleba není, a když už si ho upečete, tak není co do něj. Sýry, na které jsme zvyklí, jsou velmi drahé. Prostřední dcera má ale neustále hlad a svačit musí.
Bylo mi jasné, že musím začít připravovat svačiny z místních surovin. A všude kolem jsou kukuřice, banány a kokosy. Takže teď peču dětem sušenky z přezrálých banánů a ovesných vloček a banánový chlebíček.
Další naší svačinovou stálicí je popcorn a hummus se zeleninou a místními kukuřičnými krekry. Připravujme si domácí zmrzliny z kokosového mléka a trochy místního třtinového cukru, který se prodává ve velkých blocích. Někdy i z rozmixovaného ovoce.
No a když chci udělat něco speciálního, volba padne na pudink. Kupujeme mléko přímo od farmáře a pudink vařím buď z kukuřičného škrobu nebo mi prášek vozí kamarádi a rodiče.
Yuka, plantainy nebo palmito
Postupně jsem se učila víc o místních surovinách. Jsou tady třeba, hlavně v přímořských oblastech, hodně drahé brambory, které celá naše rodina miluje a jedli jsme je několikrát týdně. Roste tady ale mnoho jiných jedlých hlíz. Takže jsme začali používat třeba yuku.
Yuka je jedlý kořen, který má hodně škrobu a skvěle zahustí polévky, takže do všech dušených zeleninových pokrmů a polévek používáme místo brambor yuku. No a mouka z ní je skvělá třeba do bezlepkových gnocchi nebo na pizzu. Děti byly nejdřív skeptické, ale když ochutnaly z yuky hranolky, tak si ji zamilovaly.
Jako přílohu k masu či rybám používáme místní banány na vaření, které nakrájím na plátky a upeču v troubě.
Další ne úplně běžnou surovinou jsou čerstvé bylinky. Moje děti milují domácí pesto, které jedí po lžících. Bazalka se tu ale špatně shání, a navíc je často hodně štiplavá. Naučila jsem se proto pesto z koriandru a kešu oříšků a každý kdo ochutná, chce recept.
Experimentuji i s další místní zeleninou, jako je čajot (sladkolam jedlý), zelenina připomínající hrušky, která chutná jako cuketa. Skvělá je v polévkách, plněná masem a zapečená. Syn si zase oblíbil palmito, srdíčko kmene palmy, které se po uvaření přidává do salátů a jemu trochu připomíná bílý chřest.
Dělej to, co vidíš
Na Kostariku se stěhuje hodně lidí, kteří vyznávají zdravý životní styl. V našem okolí žije hodně veganů, surfařů, jogínů, frutariánů. Na naší cestě k objevování nových surovin dceři hodně pomohlo vidět jiné děti, které si pochutnávají na zelených smoothie, cpou se papájou a jinými pochoutkami. Zamilovala si takhle avokádo, protože ho jí její kamarádka a teď si často k snídani nebo svačině dělá avokádový toust se semínky. Nebo si připravuje smoothie z banánů a kakaa.
Sladká tečka na závěr
Co mi pořád trošku chybí, je evropské ovoce jako meruňky, třešně, borůvky nebo jablka, které tady neroste. Je tady sice nepřeberné množství exotických druhů ovoce, ale pro moji chuť jsou často moc sladké.
Miluji ovocné koláče z letního ovoce. Zkoušela jsem několikrát používat místní ovoce, ale třeba drobenkový koláč podle mojí mámy s mangem místo meruněk u rodiny moc neuspěl. Až mi kamarád z Německa poradil, ať zkusím použít nezralé mango, které má podobnou konzistenci a nakyslou chuť jako letní jablka. Úplně stejné to není, ale s hodně velkým množstvím skořice to jde.
