Čokoláda patří mezi nejoblíbenější pochoutky. Příběh čokolády má ale i své stinné stránky. Navzdory rostoucí poptávce po klíčové surovině pro její výrobu – kakau – příjmy pěstitelů často nestačí jejich rodinám na živobytí.
Zejména v západní Africe je navíc rozšířená dětská práce, problémem je i ničení životního prostředí. Celosvětově nejoblíbenější sladkost tak může mít pořádně hořké začátky. Ke zlepšení situace se snaží přispět systém Fairtrade.
Devadesát procent světové produkce kakaa vzniká na malých rodinných farmách lokalizovaných převážně v Africe, Asii a Latinské Americe. Pěstováním a prodejem kakaových bobů si na živobytí takhle vydělává zhruba šest milionů farmářů. Největší množství – zhruba 40 procent celosvětové spotřeby – se ho vyprodukuje v Pobřeží slonoviny.
Otazník nad buducností kakaa
Kakaovníky rostou v tropickém pásmu, v oblasti sahající patnáct až dvacet stupňů zeměpisné šířky od rovníku. Ideální podmínky pro pěstování kakaa představuje horké, deštivé podnebí tropického pásu s bujnou vegetací, která kakaovníkům poskytuje stín. Kakao je totiž velmi zranitelná a náročná plodina, jeho pěstitelé musejí kakaovníky chránit před větrem, sluncem, chorobami a škůdci. Pokud je o kakaovníky správně postaráno, začnou maximální výnosy poskytovat v pátém roce po vysazení a vydrží takto plodit zhruba deset let. Za náročnou práci, kterou farmáři s pěstováním kakaa mají, však z výnosného obchodování s ním dostávají jen velmi malý podíl.
Cena kakaa na mezinárodním trhu momentálně roste, a to v reakci na vysokou poptávku po výrobcích, jež kakao obsahují. V dlouhodobém horizontu navíc hrozí nedostatek kakaa: kakaovníků ubývá vinou chorob a stárnutí plantáží a zmenšuje se i počet pěstitelů kakaa, protože výdělky za těžkou práci jsou tak nízké, že jen velmi málo mladých lidí je ochotno v téhle profesi pokračovat. Průměrný věk pěstitele kakaa je tak dnes zhruba 50 let.
Ovšem v západní Africe je pěstování kakaa bohužel i jednou z rozšířených forem dětské práce. Z růstu ceny kakaa však samotní farmáři profitují jen nedostatečně a jejich rodiny nadále žijí v chudobě. Růst jejich výdělků totiž zaostává za zvyšováním nákladů na pěstování kakaa i za růstem celkových životních nákladů. I proto stále více lidí z kakaových plantáží odchází.
Fairtrade – jedna z cest k udržitelnosti
K tomu, aby bylo pěstování kakaa udržitelné, se snaží přispívat systém Fairtrade. Využívá k tomu stanovenou minimální cenu, pod niž se výkupní cena fairtradového kakaa nesmí dostat. Ta činí v současnosti 2400 USD za tunu. Dalším nástrojem pro zlepšování života pěstitelů fairtradových surovin je takzvaný fairtradový příplatek, který mohou pěstitelé investovat do svého podnikání nebo do komunitních projektů. Ten u kakaa činí 240 USD za tunu.
Příplatek využívají fairtradová družstva na zavádění efektivnějších metod pěstování, ale také na zdravotní péči, budování infrastruktury, jako jsou studny s pitnou vodou, stavbu a opravy školek a škol, nákup školních potřeb a další projekty, z kterých má užitek i širší komunita, tedy nejen samotní fairtradoví farmáři. Kromě fairtradového příplatku zajišťuje Fairtrade pro pěstitele trénink, který členům malých pěstitelských družstev pomáhá osvojit si efektivnější způsoby pěstování kakaa, ale také je učí, jak úspěšněji vyjednávat s obchodníky a získat pro své členy lepší podmínky.
Fairtrade je tedy jednou z cest, jak zlepšit životní podmínky farmářům a pomoci jim, aby mohli kakao pěstovat eticky a udržitelně.
