Dominikánská republika
Na východě ostrova Hispaniola v Karibském moři se nachází Dominikánská republika s hlavním městem Santo Domingo. Většinu jejího území vyplňují horská pásma, nejvyšší hora Pico Duarte se pne do výšky tří tisíc metrů, zavítat však můžeme i pod hladinu moře, a to do jezera Enriquillo, které je nejníže položeným bodem. Průměrné teploty se zde pohybují mezi 16 a 30 stupni, ostrov se nachází v tropickém podnebí s velkou vlhkostí vzduchu. Místní obyvatelé musí čelit častým srážkám a také hurikánům. Přesto se jedná o oblíbenou exotickou destinaci s nádhernou přírodou (40 % povrchu Dominikánské republiky je pokryto lesním porostem), blankytně modrým mořem a vřelými domorodci.
Kolumbův ráj na zemi
Evropanům otevřel cestu na ostrov Kryštof Kolumbus, když jej 6. prosince 1482 objevil. Jen 4 roky na to bylo založeno město Santo Domingo pyšnící se dodnes jako hlavní centrum země. Kolumbus ostrov nazval rájem na zemi, a tak není s podivem, že zde vznikla první španělská kolonie, ale také první nemocnice i univerzita „Nového Světa“. Pro místní obyvatele to však příliš radostné nebylo, již v 16. století téměř vymřeli na zavlečené choroby či rukou španělských vojáků. V této době také začíná působit otec Bartolomé de Las Casas, známý misionář, a především bojovník za práva indiánů jehož moderní pojetí lidských práv dalo koncepci pro budoucí listinu.
Dlouhá léta krutovlády
Politický vývoj v zemi byl velice bouřlivý, Dominikánská republika dlouho neměla štěstí na své vůdce. Když v roce 1844 získala svou první nezávislost na Španělsku, ale také sousedícím Haiti, první prezident po 12 letech vlády vrací zemi do rukou španělské koruny. Po 4 letech se však dostává k moci první z celé řady diktátorů, Ulises Heureaux, jehož vládu ukončilo až jeho zavraždění o 17 let později. Mezi roky 1916 a 1924 byl ostrov spolu s vedlejším Haity obsazen Američany. 30. léta přinesla Dominikáncům další tvrdý režim, tentokrát pod vládou krutého diktátora generála Rafaela Trujilla. Ani 60. léta nejsou pro republiku klidná, v roce 1963 byl tehdejší levicový prezident svržen vojenským převratem a o dva roky později vypukla revoluce proti vojenskému režimu.
Na revoluci reagoval americký prezident Lyndon B. Johnson vojenským obsazením ostrova, připraveny byly nové volby, ve kterých zvítězil Balaguer, již třetí diktátor této země. Vládl 12 let a připravil o život na 11 tisíc obyvatel. V období světové krize mezi 80. a 90. lety byla země velice zadlužená, demokratičtí prezidenti se však zapříčinili na zklidnění politické situace. Dominikánská republika má nyní hospodářský růst přes 7 % a nízkou inflaci, tím se stává jednou z nejúspěšnějších latinskoamerických zemí, ačkoli ji stále trápí korupce, zvětšování sociálních rozdílů mezi obyvateli a nepřehledná migrace ze sousedního Haiti.
Dominikánská kuchyně
Ostrovní kuchyni velice ovlivňují vlivy španělské kolonizace, najdeme v ní však i africké kořeny, a to díky španělským snahám nahradit původní obyvatelstvo otroky z Afriky. Tradiční pokrmy si však uchovaly také indiánský ráz původních domorodců. Základními surovinami jsou fazole, rýže a místní banány. Banány jsou odlišné od těch, které se dováží do České republiky, zde se daří odrůdě plantain. Maso je zastoupeno především drůbeží, ale ochutnat můžete také kůzlečí, skopové či vepřové. Hovězí je pro svou vysokou cenu velice vzácné. Chybět však nesmí pořádná dávka koření, nejpoužívanější je hřebíček, chilli, koriandr a kari.
Mangú
Oblíbenou snídaní je mangú, pokud však čekáte sladkou směs manga, budete nejspíš zklamání. Jedná se o pyré, ale z rozmačkaných plantainů a osmažené cibulky. Pyré se podává s volským okem, smaženým sýrem či salámem. Banány plantain mají tužší slupku a používají se především na vaření, až během tepelné úpravy se škrob a cukr uvolní a pozmění chuť banánů, které se často označují jako zeleninové.
Habichuelas Guisadas
Pořádnou porci levných bílkovin kdykoli během dne do sebe dostanete tímto pokrmem. Dušené červené fazole se vaří s bílou rýží, která je nejčastější přílohou. Směs se ochutí notnou dávkou koření v podobě chilli a kmínu, chybět nesmí ani koriandr.
La Bandera Dominicana
Národní pokrm odkazuje ke svému patriotství samotným názvem, v překladu znamená Dominikánská vlajka. Základ z vařených fazolí a rýže doplňuje dušené kuřecí maso a rozmačkané zeleninové banány. Zámožnější obyvatelé kuřecí maso nahradí dražším dušeným hovězím. Pokrm však vždy doprovází zeleninový salát.
Sancocho
Nejvíce typickým jídlem Dominikánské republiky je však sancocho. Ve Střední Americe je tento pokrm vařen trochu jinak v každé zemi. Pro zdejší obyvatele tvoří základ sancochi sedm druhů masa ze čtyř zvířat (hovězí, kozí, vepřové a kuřecí maso, navíc také klobása a vejce). Všechny přísady se několik hodin dusí až vznikne hustá sytá omáčka. V jednom hrnci najdeme také kořenovou zeleninu, cibuli s česnekem, rajčata i banány.
Habichuelas con Dulce
Sladkou tečkou bývá pro Dominikánce tento tradiční sladký krém. Vyráběn je však z fazolí a najít jednotný recept je téměř nemožné, každá dominikánská babička do něj přidává svou tajnou přísadu.
Všudypřítomný rum
Z alkoholických nápojů se největší oblibě těší rum, který Dominikánci pijí při každé příležitosti. Bílý rum je základem mnoha míchaných nápojů jako je Cuba libre, Coco loco, Mojito či Piña Colada. Místní si však rádi pochutnají na své specialitě nazvané Mama Juana. Nápoj vzniká smícháním červeného vína, rumu, medu, bylinek a stromové kůry. Abstinenti či děti mohou ochutnat Morir Soñado, tedy pomerančovou šťávu s mlékem a ledem, poněkud netradiční spojení si vás získá svou podmanivou chutí a svěžestí.
Ochutnejte některé exotické pokrmy s vůní dálek z pohodlí domova, další inspiraci vám přikládáme pod článek.
